Černý Petr

Mam takovej dojem, že ty ranný Formanovy filmy zachraňoval pouze Šebánek. Tohle nezachránil nikdo. Člověk 1,5 hod kouká na to, jak hlavní postavy spolu vedou nějaký absurdní dialogy, občas se tam teda najde i něco vtipnýho, ale je to celkově o ničem. Dneska bych si řek, že je to dobrý tak maximálně na youtube. Čekal jsem teda mnohem víc. (22.09.2011)

Takhle se začal tvořit československý filmový zázrak 60. let. Samí neherci, samé geniální hlášky a scény jako ze života. Miloš Forman prokázal svou genialitu, když hercům řekl doslova dialogy, ale scénář neukázal. Prostě chtěl, aby vše říkali vlastními slovy a tím docílil autentičnosti. Ladislav Jakim, Jan Vostrčil či Vladimír Pucholt si tak zajistili nesmrtelnost. "Ahoooj" "Hoj" Ano, je to o hovně, a je to geniální. (10.05.2009)

Dost to celé připomínalo Lásky jedné plavovlásky. Až na to, že to tentokrát bylo podáno více z té mužské perspektivy. Sem tam se nad dialogy člověk pousmál, ale žádná velká sláva. Valná část stopáže je zastoupena jedním plesem, na který jediný se dalo trošku koukat. Jinak se tehdy pařívalo. Dalším kamenem úrazu bylo obsazení ženských rolí. Zrůdička vedle zrůdičky. Trpěl jsem. Samotná dějová linie je krajně nezajímavá. Dohromady slabé dvě. Vím, že se jedná o jednu z prvních formanovin, ale přesto se neubráním zklamání. (31.05.2016)

-Smím prosit? -Dyť nehrajou. Nestárnoucí portrét mladého člověka na rozcestí i výpověď o zacykleném světě mezigeneračního neporozumění. První Formanova spolupráce s Papouškem (a třetí s Passerem) přináší řadu nádherně nenucených poloimprovizovaných dialogů (resp. monologů otce, vzorového patriarchy ze staré školy). Mohli bychom filmu vyčítat nevyrovnaný rytmus (o jehož kontrolu se třeba v Láskách staral Menšík), jenže agonie trapnosti a rozpačitého ticha, která nemá konce, zapadá do snahy ukázat mládež bez idealizování, takovou, jaká skutečně byla (a nejspíš stále je) - váhavá, nesamostatná, bez ambicí. Mladí hrdinové nemají vzory, které by následovali a sami se k činnosti motivovat nedokážou a vlastně ani nemají prostor k tomu, aby se rozhodli nezávisle. Petr nechce či nedokáže být ani fízlem bdícím nad zákazníky, ani tvrdě makajícím dělníkem. Zajímá ho jen Aša, kterou ale zase moc nezajímá Petr (pokud zrovna nepotřebuje nakládané okurky ze samoobsluhy). Svou dramaturgickou rozvolněností (několik volně provázaných epizod bez výraznějšího vývoje zápletky nebo hrdiny) zachází film podobně daleko jako některé experimenty francouzské nové vlny (např. U konce s dechem). Výsledný efekt je ovšem diametrálně odlišný - přiblížení se skutečnosti, nikoliv její rozbití. Zakončení nikam nevedoucího cyklu Petrových drobných trapasů a otcových velkých moralizujících výstupů mrtvolkou (přerušenou jedním příznačně apatickým pohledem) pak podobně jako „zatuhnutí“ postav v Intimním osvětlení vydává za tisíc slov. 90% Zajímavé komentáře: genetique, Radko, Kimon, jahol, slunicko2 (14.06.2012)

Symfonie trapnosti, banalit, každodenních stereotypů, naivity, pubertálního mládí a buranství dospělých. Ve své době představoval tenhle film doslova revoluci, protože naboural všechny představy o tom, jak má vypadat filmový scénář a angažovaný film. Dnes pro mě představuje klasiku, která ani s odstupem půl století neztratila na působivosti. Do dokonalosti tenhle styl dotáhli tvůrci britského Kanclu, kteří vytvořili daleko kompaktnější dílo, kde nehraje roli pubertální nevyspělost a o to víc vynikne křupanství a trapnost dospělých hrdinů v zodpovědném postavení. Celkový dojem: 75 %. (03.03.2012)