Hoří, má panenko

"Ticho! Ticho! ...... Hoří!" Na hasičský bál jsem zabloudil jen jednou, tombol se ze zásady neúčastním a dechovku skutečně upřímně a od srdce nenávidím. A to, že Češi jsou národem zlodějů, to taky není sdělení, které by mi obrátilo svět vzhůru nohama. Takže co zbývá? Celkem mile chlípní hasiči a soutěž krásy, ale i tu dokázal Forman natočit spíše realisticky než skutečně vtipně. Přitom výběr adeptek k zábavě vyloženě vybízel. Jenže já se zase tak moc nebavil a výsledky "modelového průzkumu českého maloměšťáctví" pro mne byly přibližně stejně zajímavé, jako čtení smlouvy s ČEZem o připojení odběrného místa. (03.11.2016)

Jeden ze tří filmů, kvůli nimž si Miloš Forman zaslouží jít do nebe. Legendární opus plný situací, dialogů, hlášek a unikátních (ne)hereckých výkonů (stojím si za tím, že i sebelepší profesionální herci by to nezahráli lépe!), u něhož se člověk prostě musí válet smíchy po zemi. A přitom je to tak hluboké, pravdivé a hořké... Jen málo filmů se tváří tak prostě a nenápadně (absolutně banální zápletky, v podstatě žádný děj, výprava, či jakékoliv formální laskominy), přestože jsou uvnitř i navenek neskonale geniální (satirické zrcadlení české malosti a hlouposti je zde dokonalé; postavy a jednotlivé scény jsou k zbláznění vtipné). Je zkrátka znatelný rozdíl, když film o buranech točí intelektuál(ové), a když sami burani (Troška a spol.)... 100 % (05.07.2010)

Druhá projekce: Prvotřídní Formanova, ještě československá práce. Jeden z nejlepších a co se týče filmových hlášek, nejpopulárnější film československého filmu. Paradoxně je to film o ničem, žádný příběh zde hledat nemůžeme, přesto se Hoří, má panenko stalo "oceňovaným" kultem. (21.04.2017)

Když jsem ten film viděl po letech znovu, takřka mě udivilo, jak moc nesmiřitelný je a s jakou až krutostí alegoricky útočí na národní povahu (o hasiče zde samozřejmě vůbec nešlo - postupně vykrádaná tombola je jen metaforickým obrazem reálného socialismu). Osobně mi trpkost toho filmu nově přišla takřka nesnesitelná (hlavně v samotném závěru v sekvenci s požárem chalupy dědy Havelky), ale racionálně jeho nelítostnost samozřejmě chápu. To, jak zde Forman pracuje s trapností a humorem (volba královny krásy), mě zcela fascinuje (Jan Žalman o tom mluví v knize Umlčený film těmito slovy: "Hloupost spolkových funkcionářů, řevnivost a protekční tahanice maloměstských panímám a naproti tomu pramalé půvaby mladých kandidátek, to všechno promění "zlatý hřeb večera" v komedii, v níž se touha venkovských tatíků po atrakcích mondénního světa zvrhne v jízlivou karikaturu lidské malosti"), ale přijde mi v podstatě zbytečné ten film nově jakkoli chválit a vyzdvihovat jeho kvality, když to už dávno udělali jiní, a tak mi nezbývá než jen vyjádřit potěšení z toho, že ten film do své nabídky zařadil Netflix, a tak by se mohl dostat k novým divákům, kteří ho dosud neviděli. (06.07.2021)

Miloš Forman vždycky dokázal vypíchnout nějaký moment, nechat ho plynout a rochnit se v jeho rozpačitosti. Prostě v inscenování trapnosti a v pozorování obyčejnosti neměl sobě rovného. Jízlivě se vyjadřuje skrze upocenou atmosféru hasičské tancovačky k několika typickým rysům české povahy, i po letech má úžasnou energii a stále zajímavý styl. Výteční neherci. Svým způsobem neskutečně pravdivé. (16.04.2018)