Režie:
Miloš FormanKamera:
Miroslav OndříčekHudba:
Karel MarešHrají:
Jan Vostrčil, Josef Šebánek, Ladislav Adam, Vratislav Čermák, František Debelka, Václav Novotný, František Paska, František Reinstein, Josef Řehořek (více)Obsahy(1)
Česká hořká komedie Hoří, má panenko z roku 1967 je třetím celovečerním hraným filmem Miloše Formana, jednoho z předních reprezentantů tzv. nové vlny českého filmu. Na snímku scenáristicky spolupracovali i jeho dva přátelé Ivan Passer a Jaroslav Papoušek a kameramanem byl dnes světově proslulý Miroslav Ondříček. Ústředním motivem filmu je hasičský bál, a to bál velice svérázný. Formanovi se podařilo proniknout až ke kořenům člověčí povahy, mnohé figurky jako by byly vystřiženy ze skutečného života. Jestliže jeho předchozí filmy shlížely na lidské hemžení se shovívavým a laskavým úsměvem, v tomto filmu lyrická a zjemňující nota zcela zmizela a zůstalo jen důsledné odhalování negativních stránek lidských povah. A hasičský bál, jehož neuvěřitelný průběh film sleduje, je jakoby křivým zrcadlem společenské situace šedesátých let. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (727)
Miloš Forman vždycky dokázal vypíchnout nějaký moment, nechat ho plynout a rochnit se v jeho rozpačitosti. Prostě v inscenování trapnosti a v pozorování obyčejnosti neměl sobě rovného. Jízlivě se vyjadřuje skrze upocenou atmosféru hasičské tancovačky k několika typickým rysům české povahy, i po letech má úžasnou energii a stále zajímavý styl. Výteční neherci. Svým způsobem neskutečně pravdivé. ()
On je to vlastně smutný film o tom, jací jsou lidé hlupáci a pokrytci. Musím říct, že až na pár scén jsem se nebavila, spíš mi bylo do pláče, když jsem to viděla. To, že jsou tam neherci, dialogy skoro jak ze života a režisér je Miloš Forman, mě naprosto nechalo chladnou. Pokud po shlédnutí budete chvíli lidi nenávidět, snad se vám ani divit nebudu. ()
Na samém začátku hospodský salónek se stolem plným Startek a půllitrů, jsem okamžitě uveden do polomýtické situace vlastního „rasového původu“. Následně se rozvíjí povznesení výseku kulturně-historického času do věčnosti v podání Formanových neherců – skvost. Dyť tady nikdy žádná čokoládová koule nebyla! Mejdan socialismu. Rozkradená tombola a tragikomické pokusy o oficialitu a formu, posléze o čin. Socialismus v plné parádě. Horizontála. Ale starý předseda musel u sboru začínat ještě za císaře pána. Vertikála. Naštěstí začne hořet. Zajímavé, jak si Forman, Papoušek a Passer jakoby okrajvě, na pozadí dnešní trapnosti, všímají mizejícího starého světa. Zde hořící chalupa, vyváděná koza a dědova modlitba Páně. Přihlíží celá plesová společnost. Jakmile dozní siréna, slyšíme po celou dobu marného hašení kostelní zvon. To nehoří jen jedna stará chalupa. Proč na plese ani při zásahu nevidíme žádné mladé hasiče? Děj filmu začíná záběrem na kufříček s památeční sekyrkou a končí zjištěním, že kufříček je prázdný. Něco se ztratilo. Pak už jen starý hasič s pohořelým dědkem v zasněžené posteli, za doprovodu unavenější verze úvodní melodie. Vemte ho blíž k ohni, ať mu není zima! Postižení všech situací v jejich souvislosti s pervertovaným řádem vesmíru by zabralo hodně místa. Vrcholem je vysoce akademická etická debata o rozkradené tombole, dalekosáhle přesahující svůj dobový politicko-kritický význam; tato geniální rozprava budiž trvalým příspěvkem dobrovolného hasičstva k filosofii morálky. Zloděj bez losu u nás neexistuje. ()
Tak to jsem opravdu nečekal. Opravdu výborná komedie o požárnickém plese, na kterém se nic nedaří a co se může pokazit tak se pokazí. Ať už se jedná o soutěž královny krásy a nebo o rozkradenou tombolu. A u scény ve které hoří dům a hasiči dávají jeho majitele blíže k ohni aby se zahřál jsem se mohl potrhat smíchy. Jednoduchá ale vtipná komedie. ()
Galerie (26)
Photo © Filmové studio Barrandov / Jaromír Komárek
Zajímavosti (42)
- Sekyrka vysloužilého hasiče i korunka královny krásy musely být na pokyn Miloše Formana vyrobeny z kovu naprosto stejné barvy. (JoranProvenzano)
- Natáčení probíhalo ve večerních hodinách, jelikož komparzisté chodili přes den do práce. Plat komparzistů činil 29 korun československých za den. (ZHODNOTITEL)
- Film byl v Československu zavřen do trezoru i s poznámkou, že nesmí být nikdy promítán. (ZHODNOTITEL)
Dvojnásobný držitel Oscara Miloš Forman se díky filmům jako Přelet nad kukaččím hnízdem, Amadeus nebo Muž na měsíci zapsal v mezinárodních filmových vodách, ještě před emigrací do USA ovšem bylo jasné, že bude o tomto tvůrci slyšet. Už jeho Lásky jedné plavovlásky obdržely nominaci na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film, stejnou nominací se mohl pochlubit i následující Formanův film, ten poslední, který vznikl před jeho emigrací a začátkem nové kapitoly jeho kariéry. Spolu s Černým Petrem a Láskou jedné plavovlásky tvoří Hoří, má panenko závěr Formanovy trilogie, která do velké míry sázela na přítomnost naturščiků, prozkoumávání negativní vlastnosti lidí (primárně hloupost/naivita) i často satirické prozkoumávání společnosti. Společně s Ivanem Passerem a Jaroslavem Papouškem (kteří již s Formanem vytvořili scénář k Lásce jedné plavovlásky) dal Forman za vznik jednomu z nejcitovanějších a po letech nejoblíbenějších českých filmů, jehož kouzlo navzdory zubu času nestárne. Hoří, má panenko rekonstruuje jeden spojený s událostí, která má mimo jiné vzdát poctu uznávanému bývalému předsedovi, snaha o tu nejlepší událost se ovšem časem stává větším a větším fiaskem. I to může snadno připomínat výjev z normálního života, kdy organizování není jednoduchou disciplínou a podcenění byť sebemenší potencionální hrozby může ve finále leckoho mrzet. Z pokusu o slavnost se může stát pochybná estráda, která vyvolává opačné dojmy, lidem přinese přesně opačné pocity, než jaký byl původní záměr. Nejspíš každý podobnou akci zažil, právě Forman podobný typ zpackané akce představil až v tragikomickém balení. Autenticitě přispívá zmíněný výběr neherců, kdy grimasy členů hasičského sboru působí přirozeněji a autentičtěji. Sázka na neherce může být i v dnešní době velký risk, Forman ovšem i tentokrát zvládl přítomností naturščiků vyhrát. I dokumentární přístup kameramana Miroslava Ondříčka přispívá pocitu, že se skutečně sleduje rekonstrukce jednoho vesnického cirkusu, který každým momentem nemůže více a více skončit dobře. V Hoří, má panenko se i díky realistickému nádechu a skrze různé figurky skrývá několik životních pravd. Zpackaná volba miss a rozkradená tombola je jednou věcí, újma na cizím neštěstí je ovšem věcí druhou. Hoří, má panenko sice k smíchu svádí velmi snadno, z jistých vážnějších momentů jako závěrečná řeč ovšem zvládá i mrazit, především z momentů jako je závěrečná řeč stěžejního bývalého předsedy. O málokterém českém filmu by vlastně bylo tak snadné říci, že vystihuje průměrnou českou povahu ve zdánlivě kladnějších i negativnějších sférách. Možnost toho se v postavách poznat, je vlastně krapet pochybná, protože tím divák dost možná sám sobě nastavuje až nepříjemné zrcadlo. Stejně jako starší Lásky jedné plavovlásky z toho vše Hoří, má panenko vychází až trudnomyslně. Česká tvorba Miloše Formana je sice nevyhnutelně zastíněná jeho pozdější tvorbou v americké produkci, Hoří, má panenko ovšem i po letech dokazuje, že ta pravá kariéra Miloše Formana nezačala v roce 1975, ale dávno předtím. Hoří, má panenko i po letech obstojí jako Formanův vrchol tuzemské tvorby.... () (méně) (více)