Režie:
Miloš FormanKamera:
Miroslav OndříčekHudba:
Evžen IllínHrají:
Hana Brejchová, Vladimír Pucholt, Vladimír Menšík, Ivan Kheil, Jiří Hrubý, Milada Ježková, Josef Šebánek, Josef Kolb, Marie Salačová, Jana Nováková (více)Obsahy(1)
... a byli spolu šťastni až do rána. Hana Brejchová a Vladimír Pucholt v hořké komedii Miloše Formana... Mladičká blondýnka Andula pracuje v obuvnickém závodě a žije na internátě v malém středočeském městečku. Na jednoho muže tu připadá deset žen, přičemž většina těch mužů je už ženatých. Andula touží, stejně jako většina jejích kamarádek, po trošce prosté lidské lásky. Je nezkušená, snadno uvěří slibům a lichotkám. Poté, co vedení závodu zorganizuje seznamovací taneční zábavu ve spolupráci s Československou lidovou armádou, prožije Andula mimořádně trapný večer ve společnosti tří obstarožních záložáků. Téměř podlehne jednomu z nich, ale pak se o ni začne ucházet mladý pražský klavírista Milda, který celou dobu hrál k tanci. Když s ním Andula stráví noc, je přesvědčena, že právě on je ten pravý. O dalším víkendu se za svou láskou vypraví do hlavního města. Když se však seznámí s chlapcovými rodiči, zjistí, že vše je jinak... Dnes již klasický snímek Miloše Formana patří k vrcholným dílům české nové vlny. Sklízel úspěchy na celém světě, v roce 1967 byl jedním z pěti neanglicky mluvených filmů, nominovaných na Oscara. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (413)
Jeden z nejtrapnějších filmů v české historii. Samozřejmě v tom nejlepším možném smyslu. Forman zcivilnil formu až na samou hranici možností, Ondříčkova kamera působí chvílemi až úsečně, dialogy (které prý Forman hercům předehrával) jsou absolutně realistické a zcela prosté jakékoli stylizace. Jsou to prostě útržky odposlechnuté řeči, poskládané do odkoukaných situací, kterým zdánlivě chybí komika, ale jakmile se člověk do toho proudu banalit a šedivých frází zaposlouchá, vyloupne se neobyčejně bohaté a poetické jádro Lásek. Film je bezvadaně podkreslený komunistickou uniformitou, stupidními dechovkami, stupidními melodiemi z televize, hučením továrny atd. Z jednotvárnosti vyniká právě naivita a odevzdání Anduly, která je sice pubertálně naivní, ale přitom krásně drzá a plná ideálů. Za absolutní vrchol však považuju "postelovou" scénu Pucholt-Šebánek-Ježková, která je takovou malou čítankou humoru nové vlny. Strašně nenápadný a strašně krásný film. ()
Osamělá Andula a klavírista Milda, aneb takoví jsme byli... "Teda holky, mně se tak ulevilo, už jsem se bála, že tu flašku donesou k nám. To bych asi nepřežila." "Pojte, pojte chvilku, nahoru. Tam si vopravdu, vopravdu si tam budem jenom povídat." Ukázky: http://www.sms.cz/film/lasky_jedne_plavovlasky/ukazka a http://www.youtube.com/watch?v=GN-aXFGWA84 ()
Nezaujalo. Film nemá žádný vrchol. Jede jen v jedné monotonní linii, z které neuhne. Něco, co by čnělo nad ostatní scény, tady zkrátka není a chybí. Menšík v první polovině na taneční zábavě zůstane v paměti, působí jako exot mezi "naturščiky", ale druhá polovina nemá s filmem nic společného. S autentickým stylem se to nemá přehánět, neherci nejsou zase tak bombastičtí a dějově je to o ničem. Film jsem konečně viděl celý a zjistil jsem, že jsem o nic nepřišel. Natahovaná nuda a úplně obyčejně natočená. A co hůř. Vytlačoval jsem smích. Směšné tam nebylo nic, ani Pucholt..Snad jen Šebánek si to ohlídal. Zklamání a taková chvála se na to pěje. 40% ()
Tři pocitově odlišné segmenty příběhu - první ponořený do trapnosti situace a staromládeneckých výstřelků, druhý ve znamení mladistvého románku a mileneckých frází a třetí na půdě rodičovské dominance a ztracených iluzí - pospojovány do komplexní dobové výpovědi o prchavých a falešných účincích lásky z pozice něžného pohlaví. Hlavně v dnešní době, kdy na facebooku sledujeme příspěvky čtrnáctiletých slepiček, kterým jejich osmnáctiletý chalan zlomil citlivé srdíčko, je více než nasnadě, jak nestárnoucí a trefnou výpovědní hodnotu snímek má. Tak je to ale skoro se všemi Formanovými díly.... ()
Hledání vhodných slov, dlouhé pomlky, chvíle trapnosti, neschopnost porozumění, všednost. Víc než o příběh jde o několik epizod, které jsou výborně zrežírované, napsané a zahrané. A odkoukané ze života. Pro mě osobně vede návštěva dívky a následná postelová scéna synka s rodiči. K tomu geniálně naivní Hana Brejchová nebo výtečný neherec Josef Šebánek, který ještě několikrát poté udivoval svou bezprostředností a bodrostí. Mistrovsky vystupňovaný klenot. ()
Galerie (27)
Zajímavosti (49)
- Protože se snímek natáčel černobíle, nechal kameraman Miroslav Ondříček vymalovat všechny interiéry černobíle, aby to dle jeho slov „dostalo šťávu“. Vše tedy bylo v šedé, bílé a černé. (Kubrickon)
- Jaroslav Kříženecký ve své knize „Menšík“ uvedl, že Vladimír Menšík (Vacovský) během natáčení taneční scény s Hanou Brejchovou (Andula) svou hereckou kolegyni neustále rozptyloval různými vtípky, které vyvrcholily větou: „Hani, cítíš, jak mi stojí?“ Brejchová se měla během scény tvářit otráveně, protože její postava by raději tancovala s Mildou (Vladimír Pucholt). Scéna se na několikátý pokus nakonec natočila, ale Brejchová od té doby tvrdila, že s Menšíkem a se zvířaty zásadně nehraje. (raininface)
- Hana Brejchová (Andula) potvrdila, že tento film je v podstate o nej. Keď sa začal točiť, bolo jej necelých sedemnásť. So svojím trápením sa vždy zverovala režisérovi Formanovi, ktorý bol manželom jej sestry Jany. Bol to jej spovedník, kamarát a dôverník. Nechal ju vyplakať sa a po jej odchode si všetko zapisoval. Tak postupne vznikal scenár. (Raccoon.city)
Reklama