Kids

Čestně prohlašuji, že Kids jsou podlý film zaměřený proti lidem a těm mladým zvlášť. Nebo mi chcete tvrdit, že se američtí teenageři běžně baví šoustáním s lidma s AIDS? Není v pořádku, když podle Kids jsou úchylky na denním pořádku (přesně tak to totiž vyznívá). Nutno říct, že ** dávám daleko horším filmům. (04.03.2003)

Film Kids jsem viděl před drahně lety v pravě telecím věku coby tehdejší a údajnou skejťáckou modlu. Ne náhodou jsem v té době dráždil místní policisty výtržnostmi na skejtu nebo bruslích, seznamoval se punkovou a tvrdě rokovou hudbou vůbec a na ženské přirození jsem si nesáhnul ještě monoho let po tom :D, nicméně tehdá mě film opravdu zasáhnul a to v mnoha směrech. Předně jsem nemoh pochopit, jak může zmíněná mládež být tak zvlčilá, vždyť to mělo na míle daleko od toho, co jsme zažívali na vesnici u nás. Tady taky sice jely drogy, drobná kriminalita i sex, ale to všechno jsme do určité doby sledovali z povzdálí, přes okno sousedovic pokoje nebo v na tajnajnačku zakoupených erotických časopisech. Každopádně tehdy jsme i přes drobné rébélie měli úctu k dospělým a k rodičům především - sám si vzpomínám, jak jsem se ke svému prvnímu pivu nechtěne přiznal sám po trefně položené otcově otázce. Ale zpět k filmu. Autor poměrně surovou formou zachytil celkem vyhrocené vztahy mezi skupinkou kámošů a přátel, vztahy k rodinám a okolí, které by se sotva daly nazvat ideálními. To vše pochopitelně s brutálními následky, což byla hlavní věc, které mě tenkrát tak šokovala - skoro bych řek, že úplně stejně, když nám v rodinné výchově poprvé přednášeli o aids, dobře si vzpomínám, že jsme byli jak zařezaní. Pro mě je to tedy film značně zásadní a díky svému kontroverznímu pojetí a neomalenosti působí účinně i takřka po dvaceti letech! (24.04.2014)

Díky svému silnému společenskému odkazu se Kids mohou i po letech řadit na přední místa mezi snímky, které se absolutně neohlíží na „morálnost“, neustále diváka tlačí do té nejhlubší deprese, kladou tabuizované otázky. Pravděpodobně nejvíce diskutovaným aspektem snímku je jeho přístup k násilí, k sexualitě, drogám a jeho živé vyobrazování. Jeho uchopení je platné i po letech (když se občas z doslechu dozvím, jak se dnešní šestnáctiletí, ale i třináctiletí, baví, tak mi jde mráz po zádech - doba se nenávratně mění, před několika lety si školáci pod lavicí prohlíželi pornočasopis, dnes na školách jedou drogy, v tašce místo učebnic nosí nože), z podobně laděných snímků na mě ale podstatně více zapůsobila například na první pohled průměrná (o to víc zajímavá a působivá) Třináctka režisérky Catherine Hardwicke. (27.07.2007)

AIDS je fakt zlej, bere ti imunitu a nikdo s tebou nechce spát. Jenže může bejt i případ, kdy s tebou chce spát každá mladá a naivní newyorkská kočička a pokud AIDS máte nebo jeho přítomnost neřešíte, tyhle kočičky sou dost v prdeli. Ono podle Kids, který perfektně se syrovostí lepší než prsa Agáty Hanychový popisuje život mladých poflakujících se kluků a holek, je v prdeli skoro celá tahle mládež a to na více frontách. Nebo je sraní na školu, chlastání, kouření, fetování, šukání a kecání sraček fajn způsob, jak si užít mládí? (19.10.2008)

Clarkove filmy vzbudzuju bud silnu nenavist, alebo neskutocny obdiv. Skor sa radim k tym, ktori ho nemaju radi s urcitymi chimerami, ktore by za vhodnej konstelacie hviezd mohli naznacovat jemne naznaky prechodu do neutralneho stredu. Svet americkej mladeze je podany az prilis naturalisticky, kde reziser Clarke vidi mladu generaciu ako sexom posadnute podozrive individua. A s tymto generalizovanim rozhodne nesuhlasim. PS Clarka a jeho filmografiu /Ken Park/ rozhodne neodporucam na nedelu poobede ku kave. 20 % (13.04.2013)