Reklama

Reklama

Hra

  • Švédsko Play (více)
Trailer

Obsahy(1)

Film rekonstruuje s mrazivostí i jemným humorem skutečný případ systematického a sofistikovaného okrádání dětí skupinou jejich vrstevníků černé pleti v průběhu několika let v centru Göteborgu. (Cinemax)

Videa (1)

Trailer

Recenze (87)

misterz 

všechny recenze uživatele

Človeku celý čas vyskakuje nožík vo vačku. Tak obsahovo odporné, až to bolo výborné. Nechcem sa vyjadrovať k ľudskej tuposti ohľadom slepej korektnosti ohľadom multikulti, kedy niekto nedokáže pochopiť, že ide iba o utópiu. Keď sú už decká takéto odporné, tak čo z nich vyrastie? Kedysi bolo Švédsko moja naj krajina, teraz by som tam nechcel žiť ani týždeň, toť výsledok politickej korektnosti žiaľ. Ale komu niet rady, tomu niet pomoci. Inak krásny príklad ľudskej obmedzenosti bola tá scénka, čo sa tá ženská chcela sťažovať, že chudáčikov černoškov šikanujú. To bola silná káva. Slušný nadpriemer. 80/100 ()

Jansen 

všechny recenze uživatele

Ruben Östlund _ „Tvorba tohoto klinického pozorovatele moderní západní společnosti se pohybuje na pomezí sociálně-psychologického experimentu a audiovizuálního konceptu, který – víc než co jiné – usiluje o destrukci filmu jako média divácké podívané či zábavy.“ (Procházka, Cinepur 77) Jen těžko bych hledal slova, která by lépe vystihla moji „zkušenost“ sledování zatím posledního Östlundova filmu Hra. ___ Šikana západní společnosti _ Pocit, který na diváka při sledování Hry útočí, by se nejlépe dal popsat jako kombinace naprosté apatie a frustrace. Výseky reality, které nám Östlund předkládá, nespojuje narativní motiv, který by šel jednoduše poskládat a vyjádřit. Östlundovou optikou je to spíše jakési bezčasí, které zasáhlo moderní západoevropskou společnost. Dokonce ani není jasné, kdo koho šikanuje. Je v roli agresora parta afrických přistěhovalců, která si zasedla na skupinku tří švédských chlapců, jsou to rodiny chlapců, které nemají čas na komunikaci se svými potomky, nebo je to samotný liberalismus západní společnosti, který vše dovoluje a zároveň brání udržet si vlastní identitu. Nakolik se motiv kolébky, která se opuštěná nalézá ve vlaku a pro kterou se nedaří najít majitele, může na první pohled zdát jako prvoplánový, tvoří gró celého filmu. Z krize identity, kterou v důsledku globalizace a masivního růstu přistěhovalectví, západní Evropa prožívá, je možno vinit liberální politiku, která tento stav ideově umožnila. Jako paradox se tedy může zdát, že s nosnou teorií omezení imigrace přišel zástupce nejtvrdšího jádra liberálního myšlení – Hans-Hermann Hoppe. Jeho teorie je nejlépe aplikovatelná na státy s vysokou sociální uvědomělostí, rozvinutým samosprávním systémem a vysokou životní úrovní jako je například Švédsko. V důsledku výše zmíněného se ve společnosti, nazývané jako stát, vytváří normy a instituce, které nejsou adaptibilní na nově příchozí jedince, kteří nesdílí stejný socio-kulturní základ. Proto dochází k nutným konfliktům, které jsou díky snaze společnosti demonstrovat svoji otevřenost, přetavovány do vlastní frustrace. Přesně takový pocit vzbuzuje Hra. Agresoři jsou zde tak rafinovaní, že je skoro nelze odhalit a systém natolik benevolentní, že i když jsou odhaleni, potrestání v rámci společenským konvencí není možné. Jednoduše řečeno systém, který byl v zemi po dlouhou dobu praktikován, si s tímto chováním neví a ani nemůže vědět rady. ___ Chirurgicky přesný řez _ Östlundův styl je natolik odlišný od toho, co lze vidět napříč dnešním artovým, nebo chcete-li festivalovým, filmovým spektrem, že se oprávněně nabízí otázka, jestli je Hra ještě film nebo spíše audiovizuální koncept. Östlund je někdy srovnávám s Hanekem, ale co do „filmovosti“ jako esence filmu nemůže být jejich přístup vzdálenější. Co se tématu, vzájemného (ne)porozumění si týká, lze určité styčné body spatřovat u Hanekeho filmu Kód neznámý. Oba režiséři se také vyznačují odstupem od svých filmů a vysokými nároky kladenými na diváka. Zatímco Haneke si ale se svým divákem hraje a nabízí mu široké spektrum, většinou sebereflexivních pocitů, Östlund svého diváka mučí bezvýchodností situace a zvrat nebo zrychlení děje je v jeho podání pouze abstraktní entita. Jednotlivé záběry jsou přetažené a ještě dlouho po odeznění akce musíme sledovat prostor, který si vybrala filmová kamera. Östlund používá 4k RED kamery, které mu umožňují natáčet záběry s tak vysokým rozlišením, aby s nimi poté mohl volně pracovat ve střižně. To mu umožňuje nahlížet na zobrazované s přesností vědce, který pod mikroskopem zkoumá strukturu buňky. Fabulace je vyloučená. Situace zobrazené ve filmu se zároveň zakládají na realitě a režisérových osobních zkušenostech. Únik do alibistické pozice diváka „je to jenom film“ tak není možný. Sledování Hry je velmi nepříjemný, a přesto určitým způsobem fascinující zážitek. () (méně) (více)

Reklama

honajz2 

všechny recenze uživatele

Ono není zrovna jednoduché, udělat sociologický film a Östlund selhává v tom, že se nesnaží jít moc do hloubky. Ukazuje sice uvěřitelné situace a jednání lidí, ale zároveň si dost vypomáhá zevšeobecněňováním a dělením na velké skupiny, což samozřejmě jde, ale v tomhle podání, tvářící se komplexněji než je, to prostě vypluje na povrch a působí to nedodělaně a nedostatečně promyšleně. Co říká Hra vám v podstatě řekne kdejaký trochu inteligentnější film o šikaně, včetně toho přehlížení ze strany dospělých atd. Nejde dál, nesnaží se o komplexní rozbor, jen artově, po stylu Ulricha Seidla, ukazuje řečené a viděné mnohde jinde. Ten styl taky funguje tak na půl. Zpočátku ně to dost chytlo, ale čím déle to trvalo, tím více mi přišlo, že to má problémy s temporytmem a to pak začne působit monotónně nehledě na to, že to má nemalý počet opravdu promyšlených scén (ve svém konceptu). Navíc krásu statické kamery vidím osobně v její statičnosti, působící dojmem, že se jedná jen o výšek z normálního běhu života, takže vždycky když se začala pohybovat, přišlo mi to spíš rušivé a ničící její záměr (až na úžasnou úvodní scénu). Není to špatný film, co chce říct tak říká dobře, ale ve všem jede na půl plynu a nakonec z něj nic moc nemám - kromě toho, že Östlund měl koule udělat záporné postavy šikanátorů (v jistém slova smyslu, občas se je to lehce snaží hájit, aby to zapadlo do toho nestranného celku) z imigrantských dětí. To se v dnešní době opravdu jen tak nevidí a celkem to cením, protože na to má koule už jen málokdo... 3* ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Divácké nepochopení by se dalo v sále krájet, přitom Östlund natočil jednu z nejpřesnějších studií švédské společnosti a jejího zápolení s multikulturalismem. Zároveň je jeho sociologie ve filmu analýzou základních principů společenské interakce, poskládanou z pečlivě prokomponovaných a promyšlených záběrů (dost možná tak promyšlených, že si to někteří zaměňují s nahodilostí). Pozoruhodný, byť odcela chladný a odtažitý snímek. ()

*CARNIFEX* 

všechny recenze uživatele

Pred pár týždňami sa na verejnosti objavilo video z Nemecka, ako jeden muž v podchode, výzorom pripomínajúci Araba (inak Bulhar), zhodil zo schodov ženu, ktorá si následne polámala obe ruky, pričom stotožniť páchateľa sa polícii podarilo až PO zverejnení uvedených záberov. A viete aký bol následný krok nemeckej prokuratúry?? Neobvinila muža, ktorý skutok spáchal, ale pátra po identite osoby, ktorá video zverejnila, lebo ÚDAJNE vzhľadom k momentálnej situácii, migrácii, podnecuje k rasovej nenávisti. Švédi si s týmto faktom zrejme hlavu nelámu, lebo ak už tento snímok nie je o podnecovaní (samozrejme že nie je!!!) k ľuďom čiernej pleti, tak už ozaj potom neviem ktorý. Trochu ma mrzí akým pomalým tempom či bez výrazných prvkov je "Play" napriek vážnej téme šikany spracovaný. Záver je však veľavravný. Zobrať z logických dôvodov "spravodlivosť" do vlastných rúk, nemusí vždy vzbudiť pochopenie u mnohých ľudí, pričom múdrami disponujú najmä tí, ktorých sa to výsostne netýka. Celkovo som však mierne sklamaný. Aj keď je snímok vďaka svojmu špecifickému spracovaniu veľmi realisticky poňatý, z pohľadu zásahu do emócií som čakal omnoho viac. ()

Galerie (15)

Zajímavosti (2)

  • Film se natáčel ve švédském Göteborgu a v kraji Västra Götalands län. (Zlatohlávek)
  • Po premiéře Hry se na švédské mediální scéně strhla nebývalá bouře. Režisér Ruben Östlund byl oponenty označen za rasistu, který potvrzuje stereotypy o přistěhovalcích, místo aby je vyvracel. Příznivci namítali, že snímek na rasismus a třídní nerovnost naopak upozorňuje a míří na bolavá místa švédského státu, jež zůstávají tabu. (Zdroj: Letní filmová škola)

Reklama

Reklama