Vulkán

Velmi citlivá záležitost. Mám slabost pro severskou kinematografii a její typické chladné, naturální a precizní provedení v překrásné přírodě a prostředí. Životní křižovatky lidí v období dospívání či naopak stáří a jejich filmové zpracování je na severu hodně přitažlivé. Mnoho zdrojů pro inspiraci a zamyšlení se. Všeho se ke mně zde dostalo vrchovatě..Btw: Parádní herecký výkon hlavního představitele. (05.07.2011)

Zcela neobjektivně dávám dvouhvězdí. Měl jsem za sebou už dvě náročné festivalové projekce, dva sprinty mezi kiny, dvě cesty autobusem, čtyři piva, jedný čínský nudle a naprosto žádnou cukrovou vatu. Byl jsem zpocený, unavený, nevyčůraný a potřeboval jsem podrbat na zádech. V takovou chvíli se prostě nedá koukat na film, který posouvá děj tak rychle, že den začne mít 458 hodin. Na film o dědovi, který představuje něco mezi zahořsklým Hemingwayem a amazónským mechem, o dědovi, který promluví jenom, když do něj hodíte deset korun. (10.07.2011)

Zdlouhavý začátek filmu ve mně vyvolal nepřijemná očekávání, že to bude jeden z oněch velmi nudných festivalových filmů, ale od chvíle, kdy žena hlavního hrdiny utrpěla mrtvici, jsem začál chápat atmosféru filmu a nitro starého muže. Duši drásající momenty, v nichž Hannesen slyší vzdechy bolesti, které jsou to jediné, co může jeho žena projevovat působí silně depresivně. Na konci filmu mě napadla otázka: Bylo správné ukončit trápení ženy, kterou miloval a nebo ji nechat dožívat v obrovských bolestech a odkázání na péči druhých? (02.01.2012)

Jaké to je, když chcete ukázat, že už nejste tím, za koho vás poslední roky vaši nejbližší mají? A jaké to je, když jediný člověk, který ve vás viděl to dobré, a jehož cenu jste si právě uvědomili, trpí a vy mu nemůžete pomoci? Přesvědčivý, silný, emocionálně vypjatý a palčivý debut islandského režiséra. Příběh člověka, kterému až příliš pozdě pár pádně pronesených vět otevřelo oči. Rúnar Rúnarsson dlouhými záběry a detaily tváře Theódóra Júlíussona nechává diváka nahlédnout doslova pod kůži hlavní postavy. Kompozičně propracované záběry často rozdělují svět Hannese na dvě a více částí, neustálá rozpolcenost, snaha zvládnout svůj úděl a doslova "vykoupit" poslední roky nevrlosti a nevšímavosti, studené, bílé a modré barvy. Není to objevné téma, ale právě zpracování a herecký výkon hlavní postavy, které z debutu Rúnarssona dělají mistrovský kousek. (06.07.2011)

Drsně islandsky krutý snímek o velice aktuálním tématu - stáří, nemoci a vyčerpávající péči o ty, kteří mají k uzdravení prakticky nulovou šanci. Film celé téma rozebírá z několika perspektiv, sledujeme příběh muže, který si až ke konci života uvědomuje důležitost rodiny, pohledy jeho dětí, jež jej celý život viděly jen jako bezcitného pedanta, zaměřuje se ale i na jeho sbližování Hannese s vlastním vnukem, přibližujeme se ale i k pocitům a vnímání jeho ženy trpící těžkým poškozením mozku. Vidíme důvody a snahy řešit celou situaci z různých pohledů, jen jeden z hrdinů ovšem nakonec něco podniká. Jak se s tím vyrovná on záleží zase na pohledu diváka. Deprese vás nemine, ale některá témata za ni prostě stojí. (06.07.2011)