Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Marigold
    ***

    Velmi solidní islandský debut, který vyniká otevřeností v přístupu ke stáří a odcházení. Nevyniká ale zatím nijak zajímavým stylem. Rúnarsson je snaživý žák severské školy intimního dramatu, ale je hodně vidět, že zobrazované je často mnohem naléhavější než to, jak to islandský debutant dokáže přenést na plátno. Úniky k minimalistické melancholii hudební stopy a rámování postavy drsnou přírodou není nijak objevné, i jemnější prokreslení emocí zatím kulhá. Přesto je Vulkán zajímavým vkladem do islandské kinematorafie.(10.7.2011)

  • ondrin
    ****

    Zdlouhavý začátek filmu ve mně vyvolal nepřijemná očekávání, že to bude jeden z oněch velmi nudných festivalových filmů, ale od chvíle, kdy žena hlavního hrdiny utrpěla mrtvici, jsem začál chápat atmosféru filmu a nitro starého muže. Duši drásající momenty, v nichž Hannesen slyší vzdechy bolesti, které jsou to jediné, co může jeho žena projevovat působí silně depresivně. Na konci filmu mě napadla otázka: Bylo správné ukončit trápení ženy, kterou miloval a nebo ji nechat dožívat v obrovských bolestech a odkázání na péči druhých?(2.1.2012)

  • Vesecký
    ***

    Lepší tři hvězdičky. Byl to ve své podstatě depresivní film, který se hodí k prostředí nevlídného severského ostrova. Starý morous odchází do důchodu, na každém se mu něco nelíbí, ale když se jednou na moři ocitne v tísni a pak potají vyslechne, co si o něm myslí rodina, začne svůj pohled na okolí přehodnocovat. A když je jeho žena postižena silnou mozkovou mrtvicí, snaží se o ni starat, jak může... To ošetřování bezmocného jsem bohudík několikrát zažil jen pasivně a sám vím, že bych těžko mohl udělat pro svého bližního to, co dělal tenhle stařík. A přesto nakonec ani on utrpení své ženy nedokázal snést. Každý by ho pochopil, třebaže u nás by zřejmě byl souzen za vraždu. Tam je ve filmu určitá mezera - k mrtvé nebyl poslán lékař k ohledání, který by musel poznat, že se jednalo o přidušení? Ale jinak herec Júliússon byl výborný.(23.4.2018)

  • Vodnářka
    ****

    Drsně islandsky krutý snímek o velice aktuálním tématu - stáří, nemoci a vyčerpávající péči o ty, kteří mají k uzdravení prakticky nulovou šanci. Film celé téma rozebírá z několika perspektiv, sledujeme příběh muže, který si až ke konci života uvědomuje důležitost rodiny, pohledy jeho dětí, jež jej celý život viděly jen jako bezcitného pedanta, zaměřuje se ale i na jeho sbližování Hannese s vlastním vnukem, přibližujeme se ale i k pocitům a vnímání jeho ženy trpící těžkým poškozením mozku. Vidíme důvody a snahy řešit celou situaci z různých pohledů, jen jeden z hrdinů ovšem nakonec něco podniká. Jak se s tím vyrovná on záleží zase na pohledu diváka. Deprese vás nemine, ale některá témata za ni prostě stojí.(6.7.2011)

  • Sonnery
    **

    Zcela neobjektivně dávám dvouhvězdí. Měl jsem za sebou už dvě náročné festivalové projekce, dva sprinty mezi kiny, dvě cesty autobusem, čtyři piva, jedný čínský nudle a naprosto žádnou cukrovou vatu. Byl jsem zpocený, unavený, nevyčůraný a potřeboval jsem podrbat na zádech. V takovou chvíli se prostě nedá koukat na film, který posouvá děj tak rychle, že den začne mít 458 hodin. Na film o dědovi, který představuje něco mezi zahořsklým Hemingwayem a amazónským mechem, o dědovi, který promluví jenom, když do něj hodíte deset korun.(10.7.2011)