The Theatre Bizarre
Obsahy(1)
Všetko sa začína v okamihu, kedy mladá žena menom Enola Penny (Virginia Newcomb) vkročí do interiérov hrôzostrašne vyzerajúceho opusteného divadla, ktorého budova ju dlhší čas fascinovala. Na pódium vzápätí vystúpi na pohľad nevinná bábka Peg Poett (Udo Kier). S ním prichádza aj zbierka šiestich príbehov s tematikou smrti, násilia, mágie, snov a závislostí, doplnená nie práve najmenším množstvom krvi. V prvom sa pár cestujúci po odľahlých končinách Pyrenejí stretáva s krásnou čarodejnicou. V druhom čelí paranoidný milenec hnevu svojej partnerky, ktorý prekonáva všetky medze. Sny neverného manžela sa pohybujú na hrane medzi nadprirodzenom a realitou v treťom príbehu. V ďalšom sú hrôzy skutočného sveta vnímané mysľou dieťaťa. Predposledný príbeh je o žene závislej na spomienkach iných ľudí. Nakoniec prichádza na scénu pár, ktorého prekliatím je posadnutosť sladkosťami. Jednotlivé príbehy oživujú podivné divadlo a spôsobia, že sa Enole začne diať čosi nevysvetliteľné a desivé... (ash99)
(více)Videa (1)
Recenze (20)
Pre mňa megalomanské sklamanie, opäť som sa nechal nachytať parádnym trailerom. 4 poviedky mizéria, jedna priemerná, jedna výborná. Takže postupne: The Mother Of Toads: 4/10 - Pekná atmosféra a hudba, ale to je asi tak všetko. Od démonického hororu jednoducho čakám viac, problémom je nulové gore a pomalé tempo. Neustále som čakal, kedy sa niečo začne diať, no zbytočne. I Love You: 3/10 - Žiaľ, sledovať nudný dialóg jedného priblblého páriku mi teda vôbec nepríde zaujímavé, k tomu ešte úplne predvídateľný záver. Neviem, čím to vlastne chcelo zaujať. Wet Dreams: 4/10 - Dej za nula, no konečne aspoň štipka gore. Vtipných pár sekúnd na úvod ma však pobavilo viac ako celá poviedka. Záver ušiel, konečne aspoň nejaké malé mučeníčko, mohlo sa to však rozparádiť viac, takže pekne nevyužitý potenciál. The Accident: 2/10 - Nudný blábol, ktorý nemá s hororom nič spoločné. Melancholická hudba ma uspávala a ani pekná kamera to nezachraňuje, lebo takmer som pri tom zaspal. Pre mňa najhoršia poviedka filmu. Vision Stains: 8/10 - No konečne! Po pohrome prichádza zázrak. Psychologická pecka plná morbídnych obrazov a parádneho gore. V tomto je Karim Hussain génius a cítil som to už od úplného začiatku. Depresívna brutalitka, to beriem, takže aspoň som sa na chvíľu prebudil. Sweets: 5/10 - Na záverečnú poviedku som kvôli traileru čakal asi najviac, ale nenaplnila moje očakávania. Na priemerné hodnotenie to vyťahuje len zvrátený, masakrálny záver s kvalitným gore. Ináč trapas, ktorý takmer skĺzol do paródie, čo mi nevyhovuje. Takže tak. Mám rád poviedkové horory, pretože keď je jedna blbá, alebo dve blbé... tak to môžu vylepšiť ďalšie. V tomto prípade je blbá väčšina. Chvíľu som síce rozmýšľal nad slabým priemerom, ale proste nie. Na tento horor som sa totiž pekne dlho tešil. Lepšie je už radšej nič nečakať. ()
Dávam vyššie hodnotenie, ktoré je možno trošku neobjektívne, ale milujem hororové poviedkové filmy a keďže je ich ako šafránu, tak si musíme vážiť všetko, čo príde. Určite existujú lepšie poviedkové filmy, ale rovnako aj horšie. Tieto by som zaradil k priemeru so slabšími aj silnejšími chvíľkami. Fanúšik hororu si v nich určite nájde to svoje. Podľa traileru sa čakala megadávka bizarností, avšak je ich tam pomenej, o to je väčšia ich údernosť. A gore je tiež na vysokej úrovni. Savini sa proste nezaprie. ()
Ve výsledku vlastně jen průměrná antalogie. Sice ani jedna z částí není vyloženě špatná, ale na druhou stranu tu byly mírně nadprůměrné jen poslední dvě - v předposlední, "Vission Stains", se vytáhne Karim Hussain se svou působivou a nepříjemnou povídkou, která je za mě to nejlepší, co Theatre Bizarre nabízí a dále poslední, zajímavou jednohubkou pro gurmány jsou "Sweets", která ale kromě relativně pěkné vizuální stránky nenabízí žádnou hlubší myšlenku. Jo a - možná příjde i Lovecraft a Udo Kier ;) ()
Pozornost si zasluhující antologie o šesti povídkách, jimiž vás bude provázet Udo Kier se svou sbírkou podivných loutek v životní velikosti. Jak už to u většiny případů bývá, jednotlivé příběhy jsou značně nevyrovnané, ale žádný vysloveně špatný jsem tu nenašel. Některé útočí špínou a depresí, jiné si hrají s detaily a vnitřními pocity, ale jen jedna (hned ta první) pracuje s výbornou atmosférou a silně Lovecraftovými prvky. Toť můj favorit, co nastavil laťku zatraceně vysoko, ale zůstal bohužel nepřekonán. Dá se však říci, že každý hororový divák si tu najde svoje. Kdo by ale čekal těžký kalibr zvrhlostí a úchylností, jakým byl například loňský Little Deaths, bude nejspíš zklamán. ()
Musím říct, že od The Theatre Bizarre jsem čekal přeci jen o něco víc Bizarre a daleko míň nic neříkajícího a nudícího The. Teď už si ani nedokážu vybavit o čem vlastně 2 třetiny filmu byly, což asi přeci jenom není úplně dobré. Ovšem když už jsem si říkal, že mě z nudy nejspíš nic nevytrhne, tak přišly dvě závěrečné, chutné lahůdky, které naplno udržely mojí pozornost až do dobrého závěru v divadle, kterému ale mohl být dán větší prostor. Tedy ony ty 2 třetiny nebyly zas tak nudné, vlastně každá z povídek má aspoň jeden zajímavý aspekt, ale čekal jsem něco úplně jiného (lepšího), takže nejsem moc spokojený. ()
Reklama