Černá díra

Myslím, že Dejvické divadlo mělo a má spoustu jiných inscenací, které by mělo smysl televizně zaznamenat. Paradoxně právě v tomhle případě si zaslouží absolutorium televizní režisér Ivan Pokorný, z jehož práce je cítit maximálně pečlivá příprava a detailní znalost divadelního kusu. Škoda, že se nemohl takhle předvést na inscenaci, která by toho byla hodna víc. Každopádně má hlavní zásluhu na pozvednutí celkového výsledku mírně nad průměr. -------- V titulcích pořadu uvedeno: režie Ivan Pokorný; divadelní režie Jiří Havelka. (15.07.2020)

"Delfínci?" - "Makaj" Je to fakt magořina. Ale já se začal pořádně bavit, až když si herci začli měnit role. Skoro mi to v té chvíli přišlo jako improvizace. Excelují Trojan a především Babčáková. Jestli je dílo celého div. kolektivu, tak klobouk dolů. Myslel jsem si, že je to nějaká osvědčená hra ze zámoří. Ale ta pointa mi přišla jakási žádná. (22.09.2011)

„Kávu.“ „S mlíkem, bez?“ „Obojí.“ Doyle Doubt předvedli, co v nich skutečně je. Absurdita a bizár si v Černé díře podávají ruce, jeden bez druhého nedají ani krok a když už se schyluje k jejich násilnému odloučení, opět se pevně chytí jeden druhého a za cenu obětování svého vlastního života se nepouští. Dejvický přišlo s něčím, co dobře možná nemá na české scéně obdoby, hýří neutuchajícím humorem, ve skrytu duše to mluví o těžké a vážné věci, a podáno je to díky skvělým, na roli pasujícím hercům na jedničku. To něco je černá díra, kde se vzala, tu se vzala, zavítala do divadla tam kdesi v Praze 6, uhnízdila se ve všech zdech, a navěky tam zůstane. Long Live DD! (16.05.2019)

Divadelní sci-fi, proč ne? Ale to by ze mě tvůrci nesměli dělat pitomce. Jenom proto, že některé filmy (zdravíme třeba Big Empty) a seriály (zdravici Baru Karma například) neprošly v Česku oficiální distribucí, neznamená to, že nejsou lidi, které ty věci znají a mají nakoukané. Podobně mi to vadí u Hřebejka, který ve svých filmech často doslova kopíruje své právě objevené vzory - v minulosti Jana Jakuba Kolskiho, posléze Triera a další. Tohle se tváří krásně absurdně a se záhadou, ale jak už tu psal v komentářích někdo jiný - vypadá to, že si to herci napsali pro sebe, aby se bavili oni, divák je podružný. Líbí se mi scéna nebo to závěrečné "zatmění", ale celkově je to těžký podprůměr (ve srovnání s nepřiznanými předlohami, asi proto se použil pseudonym pro všechny autory naráz, aby to nebylo hned žalovatelné) a některé ty vtípky jako by intelektuál opajcoval z Troškových komedií. (24.06.2020)

Jedno a to samé stokrát jinak aneb sice ani zdaleka ne nejlepší komedie z repertoáru Dejvického divadla, ale stále nápaditý nadprůměr. Černá díra první hodinu dozrává každou opakující se smyčkou a "humory" si dlouho nechává od cesty. Ovšem v závěrečné půlhodině si díky tomu může dovolit uzrálé plody absurdity sklízet po nůších během kolotání všeho a všech. Právě díky druhé polovině se zpětně i ta první jeví mnohem lépe, když už jeden ví, že to otupování pozvolností a repetitivností byl důmyslně vychytralý plán, který je ve finále beze zbytku zúročen. Bez (ne)smyslu pro absurditu se tomu vyhněte širokým obloukem; ideálně přes delfinárium, protože makající delfínci jsou tou jedinou jistotou. (21.09.2011)