Na dřeň

I já vydal jsem se na největší trhák v současné nabídce kin. V ohromném sále Anděla se topili čtyři diváci, z nichž jeden v půlce zašel za plátno a už se nevrátil. Nevím, jestli tam hledal Marion, ale pokud ji našel, tak mu to ze srdce přeju. Byla totiž jasnou jedničkou týmu, který si naordinoval prazvláštní taktiku. Já se bál, že to bude zas ten typ filmu, který je lepší pustit si v MP trojce, protože stejně dobrou polovičku pro slzy nevidíte. No a teď si připadám jako uječená pubertální kravka, která se vzteká, že místo iPodu dostala tablet. Těch emocí tam totiž mohlo být mnohem víc, co mohlo; víc jich tam být přímo mělo! Takhle je to sice hezká psychologická sonda do vztahů lidí s různě pocuchaným osudem, ale co se mi film snažil dát bych nacpal do igelitky. A to je málo. Škoda. (07.04.2013)

Vizuálně nesmírně působivý snímek, který více než na evropskou jinakost sází na provařené hollywoodské finty (vedení příběhu, absence "artových" scén, morální ponaučení na konec apod.). Až na několik emocionálně působivých scén je však výsledek patřičně nevyrovnaný a tápající ve sdělení, čemuž hlavně neprospívá uspěchaný závěr. Přesto je Audiardův důraz na syrovou realitu kombinovanou zesílenými audiovizuálními prvky velmi osvěžující. P.S. Na Marion Cotillard bych se vydržel dívat i další hodinu. (15.03.2013)

Reálná dramata ze života obyčejných lidí mám rád a "Rust and Bone" přesně takový je. Příběh o setkání dvou rozdílných lidí, kteří si dokáží navzájem pomoci, ačkoliv jejich současný život není žádným medem, zaujme jak výbornými herci, tak i režií, která před ničím neuhýbá a ukazuje život takový, jaký je. Poutavé, jako málokterý film. (04.01.2013)

Co všechno se musí stát, abyste si uvědomili, na čem ve skutečnosti záleží a začali konečně vnímat lidi kolem sebe? Nenechte se zmást označením "romantický", protože romantického na tomto filmu není zhola nic. Filmařsky precizní francouzský film o ženě, která přišla o nohy a kdoví proč se rozhodne trávit čas s někým, kdo se o druhé příliš nestará a neumí nic jiného, než si s někým rozbít hubu. Rozhodně to není snímek pro každého. Mně zabral celé odpoledne, ale i tak příběh zaujal, přestože se v něm nenajde jediná sympatická postava. Souhlasím tedy s tím, co tu bylo řečeno; Francouzi prostě většinou nepůsobí jako někdo, s kým byste zašli na pivo. Ale Marion Cotillard obdivuji, že do toho šla;jedná se o zvláštní melancholický film. Jen mě úplně nepřesvědčil ten konec, kdy se SPOILER dvojice najednou dala dohromady, přestože Ali celou dobu působil, jakože ho Stéphanie vůbec nezajímá.... (20.02.2013)

Vizuálně zajímavé, Marion Cottilard famózní, ovšem jinak mě tento snímek příliš neoslovil a na dřeň se mi opravdu nedostal. Některé emotivní scény zde působí až příliš nuceně, konec je totálně zbrklý a nevyužitý. Ali mi pak hlavně přišel naprosto nesympatický a jeho postava mě spíše iritovala, než abych se ji v tomhle emocionálním pekle snažil pochopit. Režie a bezchybná Marion to však v tom mírném nadprůměru přece jen udrží.70% (21.03.2013)