Inferno

Videl som Suspiriu,potom Matku slz a až naposledy Inferno. Tým dvom som dal po 5*, Suspirii hlavne kvôli hudbe, Matke slz kvôli krutosti, ale tento je o niečo slabší. Vizuál ako vždy funguje a je skoro dokonalí, ale v príbehu som sa strácal. No a tých vrážd bolo pomenej, ani nejako neoslnili. Hudba na mňa tiež vobec nezabrala. A herci boli naozaj slabučký. Dve scény musím zvýrazniť, lebo boli fakt super. Prvou je tá, keď ho žrali a napadali krysy a keď volal o pomoc a prišla,len trocha ináč ako čakal, tá bola veľmi silne atmosferická,hlavne scény s krysami a potkanmi ma vedia vždy vystrašiť, a druhá je tá, keď skočila do vody pre kľúč a mala konflikt s zakladajúcimi sa mŕtvolami, tá bola strašidelná a mal som pri nej taký skľučujúci pocit. Tak v konečnom dôsledku som spokojný, hádam pri ďalšom pozretí ešte hodnotenie zvýšim. (25.04.2014)

Druhý z Argentovy série o Třech matkách je nemlich to samý, co ten první. O mystériu třech mocných čarodějnic se dozvíme zhruba tolik, kolik by se za nehet vešlo, ale o vrstevnatý příběh u Argenta nikdy moc nešlo. O co je menší vypravěč, o to je větší , a teď nevím co, ale umí to s obrázky a hudbou, čili jsem opět dostal pořádnou porci , a teď nevím čeho, ale má to určitě co do činění právě s těmi obrázky a hudbou, a byl jsem výsostně spokojen. Snad jen ten závěr mohl být víc, a teď nevím co, ale nepotěšil mě ani nevyděsil, tak jako v Suspirii. A teď nevím kolik jsem chtěl dát hvězd, ale určitě dost. (26.09.2014)

Prozatím můj první a zatím poslední Dario Argento, především z důvodu, že jedině tento snímek se podle mé zkušenosti zatím odvysílal v našem televizním vysílání. Celkový dojem je trošku rozpačitý, protože Inferno je značně nevyrovnaný snímek. Na jednu stranu se mu nedá upřít působivost, styl a atmosféra, na druhé straně působí v mnoha ohledech zmateným dojmem, a to tak zmateným, že pochybuju o režijním záměru - spíš zafungovalo kouzlo nahodilosti. Film připomíná zmatený sen, noční můru, která nás trápí krátce před probuzením. Pro příznivce hororu dobrá volba, zastánci jasné dějové linky a vysvětlujících konců nechť se Infernu zdaleka vyhnou. Celkový dojem: 60 %. (09.10.2009)

Inferno je sice o uroven slabsi, nez excelentni Suspiria, ale stale se jedna o vylozene kvalitni hororovy zazitek. Neni to uz tak efektivni pest do xichtu a Argento sazi na mnohem subtilnejsi zbrane. Elektronicky terror skupiny Goblins nahrazuji temne symfonie a pianka, primocara brutalita byla vymenena za hruzy predstavivosti a mytologie pribehu, ktery je nepravem odsuzovan, naopak je to nejsilnejsi vylepseni od originalu s rozvinutim pribehu 3 matek a zpovedmi architekta jejich temnych sidel. Je to jeste o neco poetictejsi horor, nez Suspiria a nektere sceny jsou vylozenou hororvou krasou. Potapeci sekvence, nebo Rimske setkani s matkou slz, ktere se Argento naplno venoval v poslednim dilu trilogie. Obzvlast v teto scene je fascinujici sledovat nakolik bylo Inferno inspiraci pro Polanskiho Devatou branu, ktera neni jen nahodou jednim z mych top10 filmu vsech dob. 7/10 (21.10.2010)

Argentovsky surrealisticky snové a osmdesátkově atmosfericky tíživé. Skvělá hudba, která je u hororu tradičně důležitá a množství krve, které je tradičně důležité pro Itálii. Naštěstí však na červené tekutině film ani nestojí, ani v ní přílišně neplave a Argento nezapomíná na své kořeny - typický giallo feeling je všudypřítomný a v kombinaci s precizní kamerou a červeno žlutými interiéry připravuje netuctový zážitek i pro hororově vzdělaného diváka. Důraz na vizuál a snovou atmosféru přebíjí důležitost příběhu a není to vůbec na škodu. Děj se ztrácí, kvalita zůstává. Zamrzí jen fakt, že charismatický Sacha Pitoëff po Infernu nepokračoval ve své slibně rozjeté kariéře hororových záporáků. (22.08.2009)