Inferno

Když se v roce 1977 rozhodl Dario Argento společně se svou tehdejší partnerkou a matkou jeho dcery Asii Darii Nicolodi natočit trilogii o třech sestrách / Matkách neměl ještě ani tušení, že mu to bude trvat dlouhých 30 let. Bohužel Inferno se ke mně dostalo až jako poslední, ale to nemá na můj úsudek vůbec žádný vliv. Všechny tři filmy jsou svým způsobem specifické něčím jiným a každý z nich na mě udělal dojem něčím jiným. Což v podstatě znamená, že se mi všechny Matky líbily skoro na vlas stejně. Na rozdíl od některých považuji celou trilogii za nadprůměrnou podívanou a odnáším si z ní opravdu převážně jen dobré pocity. Zatímco Suspiria mě okouzlila hlavně po vizuální stránce, Inferno dost přitvrdilo a nabídlo mi ponuřejší atmosféru. Navíc zde bylo k vidění mnohem více mord scén, z nichž některé byly opravdu znamenité a nejednoho diváka u nich jistě nepříjemně zamrazí. Samozřejmě nesmí chybět ani několik nechutností a gore scén. Taková scéna se sklem coby improvizovanou gilotinou, nebo noční setkání s krysami – přesně toto považuji za vrchol tohoto filmu. Trošku mi sice vadila jistá forma nelogičnosti v některých situacích, ale nad tím jsem protentokrát mávl rukou. Navíc se dočkala i samotná Daria Nicolodi, která si zde tentokrát zahrála ve vedlejší roli a i její osud byl velice zajímavý. Však sám asistent producenta Lamberto Bava prohlásil, že po natáčení měl panickou hrůzu z koček (zůstat s nějakou v jedné místnosti pro něj bylo na nějakou dobu nemyslitelné). 80% (06.03.2018)

☠ Video Nasties, The Complete 72 Banned Titles List 8/72☠ .Kresťanský fanatici s VIDEO NASTY mi pripravili nepekné prekvapenie. Ako mohli takýto filmový a umelecký skvost zaradiť do zakázaných filmov ktoré pohoršujú mládež ? Násilie na ženách? nulové, nahota? jedno mokré tričko, gore? jedna drsnejšia vražda ktorej zverstvo sa ukázalo asi v dvoch sekundách. Poznám milión horších filmov ktoré by si zaslúžili zaradenie do Video nasty ale tento v žiadnom prípade nie. A to z niektorých dôležitých faktorov. Umelecký presah tejto snímky je nezmazateľný. Práca s kamerou, farebnosť, vizuálne orgazmy interiérov a exteriérov ma na toľko pohltili že som nevnímal, a ani nepotreboval vnímať, absenciu príbehu, ktorá je v takýchto surrealistických príbehov normálna a povedal by som že až tradičná, a zopár nelogických jednaní hercov a to hlavne zo začiatku. Pretože tu išlo formálne o obrazovú kompozíciu, nejaký príbeh bola iba bokovka ktorú každý konzumný divák vytkne hneď pri prvej šanci kritizovať. Keby sa však nechal uniesť snovým obrazom Daria Argenta a skvelou hudbou Vivaldiho a Keitha Emersona možno by prežil fantastický audiovizuálny zážitok ako ja... ale je možné že by to už nerozdýchal. Každá scénka, každý moment bol v tejto snímke umelecký. Nebojím sa tvrdiť že sa Belgický surrealistický tvorcovia Hélène Cattet a Bruno Forzani nechali touto snímkou nesmierne inšpirovať. Nejde síce o žiadne Giallo, ale odkaz v ich snímkach je vidieť, a to patrične Toto bolo naozaj niečo výnimočné. (17.08.2014)

Argento po Suspirii šel ještě více dopředu. Vylepšil gore, atmosféru a i hudbu, takže Inferno podle mého gusta je jeho nejlepší dílo, které vytvořil. Příběh jde sice stranou, ale o to tu tolik nejde. Po několika letech jsem si Inferno zase pustil a musím zvýšit hodnocení. Já si nemůžu pomoci, ale tohle je jeden z nejlepších hororů vůbec. Skvělá atmosféra plná tajemna a skvělého hudebního doprovodu. Škoda, že se něco takového mu už nikdy nepodařilo zopakovat. 90% (18.06.2012)

Tak tohle má výtečnou atmosféru. To,že něco nedává smyl nevadí. O to víc to pro mě působí děsivě. Velké kulisy,ponurá atmosféra,kamera. Inferno se snaží zaujmoput zajimavými způsoby zabijení,okno jako gilotina,útok krys. Také ukázal,že hlavní postavy se můžou měnit. Někdo umře,ten další pokračuje. A závěrečná píseň patří mezi mé nejoblíbenější filmové písně. (13.01.2007)

Dario Argento se ve svém nejdražším a nejodvázanějším filmu zcela odtrhl od reality a vytvořil si v něm vlastní fantasmagorický vesmír, ve kterém dal plný průchod svým hororovým fantaziím. Interiér hotelu, v němž se většina děje odehrává, je architektonicky nesmyslný a připomíná spíš divadelní jeviště, konstantně zalité křiklavě barevnými světly, vycházejícími neznámo odkud. Hlavní postavy, které se střídají každých dvacet minut, jsou jen bezmocné figurky v rukou zlovolných sil a umírají velmi nepravděpodobnými, zato vizuálně poutavými způsoby. Argento kvůli navození snové logiky hercům dokonce nařizoval, aby se před kamerou chovali tak, jak by se normálně nechovali. Inferno bývá mnohými kritizováno kvůli nesouvislému a absurdnímu ději, stupidním dialogům a příšerným hereckým výkonům. Jiní ho zase vnímají jako pozoruhodné autobiografické snové dílo ve Felliniho tradici. Podle Argenta jde o jeden z jeho nejupřímnějších a nejčistších filmů, na který ovšem nemá moc dobré vzpomínky. Kvůli vážné nemoci musel některé scény režírovat vleže a párkrát ho dokonce zastoupil proslulý Mario Bava, který měl na starosti druhý štáb (natočil např. známou scénu v zatopeném tanečním sále). Výsledek je ryzí hororová symfonie, jejíž síla spočívá v Argentově vizuální virtuozitě, surreálné výpravě a burácivém rockově-operním soundtracku. (07.09.2023)