Inferno

Legendární dílo od Argenta,kterému sem se dlouho snažil přjít na chuť jen kvůli jeho popularitě mezi všemi milovníky klasických hororů....Určitě jeden z nejoriginálnějších nápadů,co sem v hororech postřehl,originální zvraty a pěkně houstnoucí atmosfera.Ale pořád mi tam maličko chybí...Nevim...Budu si to pořád omýlat dokola,dokud na tu speciálnost,díky které se stal tenhle snímek takovým kultem,nepřijdu... (15.04.2008)

Nejlepší Argentovka, nejlepší atmosférickej horor a určitě jeden z nejlepších hororů vůbec! Po delší době jsem měl možnost Inferno shlédnout a to v HD kvalitě a úžasem jsem slintal a cvrkal si do trenek. Ty úžasný barvy, vyčnívající červená, krásný baráky, sklepení, měsíc...a ty mordy!! Scény s kočkama a krysama!!! Ouuu, orgasmus!!! Hudba!!! " Lacrimarum! Tenebrarum! Suspiria! " Ouuuu, další orgasmus!!! Tohle je prostě kult jak hovado, víc nemá cenu psát! Ukončení je naprosto parádní, kdyby nebylo od Argenta, tak bych se asi pousmál, jenže Argento to nádherně zkombinoval se všemi zmíněnými atributy a vyznívá to přesně tak jak má!!! Bravo!!! Chci další orgasmus!! Už to žhavím... " Lacrimarum, Tenebrarum, Suspiria!!!! " Achhhhhhhhhhhhhhhhh!!!! Kult!!!!! (22.06.2011)

Druhý z Argentovy série o Třech matkách je nemlich to samý, co ten první. O mystériu třech mocných čarodějnic se dozvíme zhruba tolik, kolik by se za nehet vešlo, ale o vrstevnatý příběh u Argenta nikdy moc nešlo. O co je menší vypravěč, o to je větší , a teď nevím co, ale umí to s obrázky a hudbou, čili jsem opět dostal pořádnou porci , a teď nevím čeho, ale má to určitě co do činění právě s těmi obrázky a hudbou, a byl jsem výsostně spokojen. Snad jen ten závěr mohl být víc, a teď nevím co, ale nepotěšil mě ani nevyděsil, tak jako v Suspirii. A teď nevím kolik jsem chtěl dát hvězd, ale určitě dost. (26.09.2014)

Ačkoliv bez výhrad sdílím názor Lucia Fulciho, že oč je Argento lepší komponista působivých scén, o to horší je scenárista, tady mi bezdějovost vůbec nevadila, protože Argento se konečně nepokoušel o nějakou šokující (čti: trapnou) pointu, které mu asi tradičně vymýšlel ten šimpanz z Phenomeny. Tady to je jenom o atmosféře a pěkné barevné paletě. I když, mezi náma, posledních zhruba 20 minut, od útoku krys, už je to i tady velmi strojený, nepřesvědčivý scenáristický zmar. To by se mi u již zmíněného Fulciho, Bavy, Lenziho a jiných režisérských matadorů nikdy nestalo. Argento není moje krevní skupina. (30.08.2020)

Argentovsky surrealisticky snové a osmdesátkově atmosfericky tíživé. Skvělá hudba, která je u hororu tradičně důležitá a množství krve, které je tradičně důležité pro Itálii. Naštěstí však na červené tekutině film ani nestojí, ani v ní přílišně neplave a Argento nezapomíná na své kořeny - typický giallo feeling je všudypřítomný a v kombinaci s precizní kamerou a červeno žlutými interiéry připravuje netuctový zážitek i pro hororově vzdělaného diváka. Důraz na vizuál a snovou atmosféru přebíjí důležitost příběhu a není to vůbec na škodu. Děj se ztrácí, kvalita zůstává. Zamrzí jen fakt, že charismatický Sacha Pitoëff po Infernu nepokračoval ve své slibně rozjeté kariéře hororových záporáků. (22.08.2009)