Link

Profesor Steven Phillip spolu s asistentkou z rady študentov, Jane, vykonáva na odľahlom vidieku pokusy na opiciach. Jedným z hlavných "objektov" na sledovanie je šimpanz menom Link. Jeho spočiatku priateľské, priam humorné správanie časom vykazuje nevýdanú agresiu. Situácia sa ešte viac vyhrotí po nečakananom profesorovom odchode. V blízskosti Linka už nikto viac nie je v bezpečí. Tobôž mladá asistentka. Miestami nebavilo, miestami bavilo. O mimoriadny filmový zážitok sa síce nejedná, no musím uznať že "Link" nie je zlým thrillerom (rozhodne nie hororom, lebo ako som sa už milión krát vyjadril, z môjho pohľadu samotná myšlienka nestačí). Nič podobné ako mimoriadné gore neočakávajte. Sekvencie zla sa síce v záverečnej polhodinke objavujú pomerne často, no vsetko prebieha v norme, bez krviprelievania. "Pointa"? Dnes už sa nedá veriť ani žiadne opici (ani tej po chlastačke, ani tej čo máte po svojom boku :D). Vďaka originálnemu príbehu a záveru - 60%. (29.09.2014)

Já jsem si celou dobu při pohledu na Linka říkal, že to prostě není možný, že takhle šimpanz nevypadá. A on to skutečně šimpanz nebyl, byl to orangutan. Což ale nijak nesnižuje jeho herecký výkon, který je prostě úchvatný. Film na něm stojí a díky němu je prostě nádhera ho sledovat, i když konec je takový zbytečně symbolický a rychlý. Dobrý teror. (20.07.2017)

Hoci rád píšem poviedky s vraždiacimi zvieratami a hoci rád pozerám filmy s vraždiacimi zvieratami, o existencii Linka som sa dozvedel až vďaka Eraserhead666 v roku 2017. S nadšením som si ho zohnal a i keď nejde o nič vyložene nadpriemerné, rozhodne to nie je žiadne béčko a som veľmi rád, že som to videl. Starodávny zámok pri večne rozbúrenom mori, spenené vlny, škrekot čajok, okolo lesy a malebné anglické dedinky a po vidieku behajúce svorky útočných psov, to všetko sú ingrediencie, z ktorých režisér vytvoril kus skvelej atmosféry. A evidentne si povedal, že keď už platí opice a cvičiteľov, tak dá primátom skutočne poriadne veľký priestor. A dal. Opica kam len pozrieš. S ľudskými postavami je to bohužiaľ už o poznanie horšie – Elisabeth Shue ešte ako tak fajn a Terence Stamp diabolský, ale z prvej sa čoskoro stane tradičná hororová dievčenská potenciálna obeť a Stamp je len z úvodu a potom zmizne. Troška tomu ubližuje aj scenár, ktorý ukazuje opice miestami s až prehnane vysokou inteligenciou (profesor s nimi síce robil experimenty, ale nezachytil som jediný, ktorý by vysvetľoval zničenie napr. telefónneho spojenia). Samostatnú kapitolu tvorí psychedelická hudba Jerryho Goldsmitha, ktorá je absolútne WTF a absurdne obskúrnym spôsobom úžasná (zároveň však bohužiaľ zľahčovala krvavé scény). (23.03.2017)

Určite pozoruhodný kúsok, ktorý je z polovice animal hororom z polovice mrazivým thrillerom so stupňujúcim sa napätím a postupne hustnúcou atmosférou, to všetko za tradične pôsobivého hudobného doprovodu Jerryho Goldsmitha. Orangutan Link je vážne úžasný a je radosť sledovať jeho takmer ľudskú mimiku, výrazy a gestikuláciu. (18.01.2012)

Bizarní kousek od „australského Hitchcocka“ Richarda Franklina, u kterého nevíte, jestli se máte bát, nebo se smát. Postupná proměna roztomilého a hravého šimpanze ve vraždícího psychopata je vskutku podivná. Jeho pyromanské choutky začínají naprosto nevinně (kouřením doutníků a ohříváním telefonů v mikrovlnce) a vrcholí požárem celého domu. Primátovy zprvu nevinně vyhlížející pohledy sice pak v kontextu s nadcházejícím děním začnou působit docela mrazivě (např. když šmíruje sprchující se Elizabeth Shue), ale jindy se nezbavíte dojmu, že je to pořád tentýž roztomilý a hravý šimpanz, legračně pobíhající po domě (pardon, ve skutečnosti je to vlastně orangutan přebarvený načerno). Goldsmithova zvláštně zvolená hudba, jak z nějaké cirkusové atrakce, z toho pak místy dělá spíše hororovou grotesku. Finále je každopádně po vizuální stránce zmáknuté na jedničku. Na Franklinovy Roadgames to ale nemá. (14.05.2018)