Á köldum klaka
Zimnica
Režie:
Fridrik Thór FridrikssonScénář:
Jim StarkKamera:
Ari KristinssonHudba:
Hilmar Örn HilmarssonHrají:
Masatoši Nagase, Lili Taylor, Fisher Stevens, Gísli Halldórsson, Seidžun Suzuki, Örvar Jens Arnarson, Ari Matthíasson, Katrín Ólafsdóttir, Flossi Ólafsson (více)Obsahy(1)
Japonský úředník Hirata se připravuje k odjezdu na dovolenou. Jednoho dne je mu však jeho dědečkem připomenuta povinnost, kterou dosud nesplnil. Hiratovi rodiče před sedmi lety tragicky zahynuli na Islandu a on nyní musí vykonat tradiční obřad za jejich duše. Vydává se tedy na dlouhou cestu do krásné a pro něj exotické ledové krajiny. Na své cestě po Islandu poznává mnoho zajímavých lidí a osudů. (Matts)
(více)Recenze (39)
Pokud věříte na skřítky a vřeštivé hlasy islandských neviditelných sirén, je tento film pro vás právě jako stvořený... Když si k němu přidáte zimou přes závěje klopýtajícího Japonce, jenž sem přijede vykonat pohřební rituál za své tragicky zemřelé rodiče, je o zábavu postaráno. U filmu mě kolikrát napadlo, jak jsou si ostrovní národy v lecčems podobné... Aspoň v té určité kulturní homogennosti, jež často vychází z jejich přírodní i přirozené izolace... Škoda, že tento film u nás ještě nikdo nevydal na DVD. Nebo že by už ano? Je to tak dva roky zpátky, co jsem ho sháněla... S odstupem pár let potvrzeno, ne nikdo tento film u nás zatím nevydal, takže jsem si ho nakonec nechala dovézt přímo z Islandu jednou dobrou duší... Budiž jí jsou trollové příjemně nakloněni za tento skvělý počin:-) ()
70%, celá recenze zde. ()
Klasická pohlednice zobrazující svéráz jednoho národa očima příslušníka jiného, úplně odlišného. Tentokrát jde o Island, na který nedobrovolně přilétá mladý Japonec vykonat pohřební rituál na místě, kde zemřeli jeho rodiče. Občasné absurdity islandské mentality a kultury pobavily, ale jinak jde o chatrný soubor příliš mnoha příliš kratičkých a nicneříkajích situací. ()
Tak tento film se mnou opravdu zamával. Vizuálně dokonalé dílo doslova prošpikované úchvatnými záběry islandské krajiny. Kamera určitě není jediným důvodem, proč tento film hodnotím jako nejlepší z Fridrikssonovi dosavadní tvorby, kterou mám velice rád. Úchvatný příběh japonského úředníka, který odjíždí na Island vykonat obřad za své mrtvé rodiče - cesta plná sebepoznání a obrovského odhodlání. ()
Zaujímavé spojenie Islandu a Japonska, krajín na prvý pohľad tak rozdielne ale v istom slova zmysle podobne. Prekvapilo ma a zároveň aj potešilo že to celé malo akýsi nádych cestopisu, keďže mam pre Island istú slabosť. Aj keď samotný dej nebol nijak zvlášť brilantný, atmosféra a akási pohoda ktorá po celí čas v tomto snímku panuje je priam očarujúca. ()
Islanďané asi dobře vědí, co je to národní hrdost, když ji tak okatě ve filmu dávají najevo. Hirata, který přiletí na Island vykonat rituál za duše svých zesnulých rodičů, musí být perplex z chlapíků zpívajících sborově jakýsi lidový popěvek na korbě náklaďáku, nebo když se ožere místní národní kořalkou Brennivin. Snímek nabízí sice spoustu pěkných záběrů islandské pustiny, ale samotný příběh za mnoho nestojí. Celkem vzato by se dal odbít jednou, dvěma větami. Krátká úvodní episoda odehrávající se v Japonsku dává tušit přerod ve smýšlení hlavní postavy, zůstalo však u tušení. Celou dobu, až na několik světlejších okamžiků, jsem se nemohl zbavit dojmu, že Hirata chce mít obřad co nejrychleji z krku, aby se mohl vrátit do tepla. A ani závěr mě nepřesvědčil, že je tomu jinak. V tomto ohledu mě film tedy docela zklamal, nicméně dívat se na to dá a hudba je ucházející a taky tam hraje můj oblíbenec Gísli Halldórsson, takže 3 hvězdy, aby na mě z nebíčka neseslal obzvlášť krutou mrazivou kletbu :) ()
Geniálne dielko geniálneho Islandana Fridrika Thora Fridrikssona!Minimalistická road movie o pracovne vytaženom mladom Japoncovi,ktorý odchádza na Island aby sa pozrel na miesto kde pri autohavarii zomreli jeho rodičia.Fridriksson pomaly odhaluje stret dvoch odlišných kultúr a rovnako nam odhaluje v celej svojej kráse prírodu Islandu!Jeden z vrcholných filmov mojho života!!! ()
nedávám pět hvězd hlavně proto že frithrikssonovi je dávám skoro pořád a jako vždy i cold fever je hraniční případ nebudu se vychvalovat obrazovou dokonalost za čož může především nádherná islandská krajina ani vynikající herce kteří nepřehrávají protože to jsou režisérovy typické vlastnosti chtěl bych vyzdvihnout především fakt že cold fever je skvělým zamyšlením nad podstatou jednoho malého a podceňovaného národa v celosvětové perspektivě a to zamyšlením natolik trefným a především střízlivým kdy jsou zvažovány veškeré positivní i negativní aspekty že musím jen tleskat škoda že něco podobného nikdo nespáchá o naší kotlině kde se buď díváme na vše růžovými brýlemi nebo si naopak jen sypeme popel na hlavu vždyť nejde o nic zcela převratného stačí prostě otevřít oči jako to udělal frithriksson ()
taková příjemná ledová melancholie s trochou islandského kouzla ()
Zvláštní roadmovie po zvláštní zemi. ()
Docela obstojná islandská ulítlost, kde o bizarní situace není nouze. Island v zimě musí mít něco do sebe... všude jen zima, sníh a tma :) ()
Od setkání japonské a islandské kultury, dvou svébytných a orginálních ostrovních kultur, jsem čekal mnohem víc, než jen sled nahodilých a často nezajímavých situací v celkově nevalné atmosféře. Velké zklamání. ()
Ani skvělé, ani vyloženě špatné road movie, prostě takový průměr, nijak zvlášť se mě to nedotknulo, na rozdíl od Útěku ze Sibiře například. ()
Fridriksson na Artfilme pred projekciou povedal, že mnohým ľuďom je po Cold Fever zima. Chvalabohu, našli sa momenty, ktoré v tej zálahe snehu (veď aký už môže byť Island v zime) dokázali zohriať. (Artfilm Fest 2010) ()
Tak tenhle kousek mě neoslovil. Dějově o ničem, psychologicky jakbysmet, chybí mi jakýkoliv ponor do Hiratovy vnitřní motivace. Dialogy žalostné. Troufám si tvrdit, že road movie by měla - aspoň bazálně - obstát v jakémkoliv čase a místě. A to tady ani omylem, protože bez magie Islandu je tenhle snímek ještě o dva body dolů. Vpodstatě jej drží dohromady jen krajina a to je málo. Anebo - když tak projíždím zdejší nadšené komentáře - prostě Fridriksson není tím, jehož vidění světa jednoduše konvenuje s mým. ()
Film má velmi dobrý námět, ale zpracování je bohužel horší. Pokud bylo účelem ukázat ve snímku co nejvíc islandských bizarností, pak se to povedlo, ale myslím, že méně je v tomto případě více. Lehce nadprůměrný film. ()
Milý zajimavý film, zápletka malá... Asi jsem čekala trochu víc. Velmi jednoduchý děj, o japonci, který se vydá na island, kde mu zemřeli rodiče a ta jim udělal řádný obřad. Muž z japonska se humorně a bez nadějně protlouká islandem, ten mu chystá samé překažky. Záběry plné chumelenice a japonce v kabátu. Neustále řeší problemy s autem a setkává se s místními lidmi. ()
Cesta kultivovaného Japonce syrovou Islandskou krajinou, aby zde mohl udělat smuteční obřad za své rodiče, kteří zahynuli v jedné odlehlé islandské řece. Geniální námět a skvělá road movie. Jsem poctěna, že jsem tento snímek zhlédla na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, kde ho představil sám režisér Fridrik Thór Fridriksson. ()
Fridriksson na téma turismus. Příroda/hudba úchvatná. Tentokrát tomu jaksi taksi chyběla jiskra a možná lepší scénář, film by mi ladil víc kdyby byl spíš pojat jen jako drama bez rádobyvtipných scén. Nápad dobrý, jen se z toho dalo "vytěžit" trochu víc. 4... ()