Kamera:
Jiří LebedaObsahy(1)
Stará antická báje vypráví o tom, jak se zamilovaný bůh Zeus, který tímto zanášel své božské manželce Héře, zjevil své vyvolené pozemšťance v podobě labutě (tedy vlastně labuťáka), aby ji obelstil (neboť i ona byla vdána) a mohl si tak s ní užít rozkoše. Z tohoto aktu pak mimo jiné vzešla krásná Helena, kvůli níž se podle pověsti strhla Trojská válka. Tento prastarý příběh vypráví nejen o velké touze, ale i vynalézavosti, nesoucí až rysy směšnosti, pokud se nositel touhy tuto rozhodne za každou cenu realizovat. A nemusí se kvůli tomu ani dramaticky převtělovat. My, moderní lidé, se umíme ztrapnit už jen svým chováním, i když máme na sobě třeba dokonale padnoucí smoking... Krutou komedii o lásce a dobývání napsal jeden z nejvýznamnějších chorvatských spisovatelů 20. století, Miroslav Krleža. Z jeho tvorby jsou u nás na divadle stále živí snad jen "Páni Glembayové", dramatický příběh jednoho bankéřského rodu. A je to škoda. Návrat Lédy na jeviště Činoherního klubu ukazuje, o jak mimořádného autora jde. (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Bohužel jsem nezažil zlatou éru Činoherního klubu v 60. letech minulého století, ani jsem nestihl navštívit jejich představení v renesanci zašlé slávy na přelomu 70. a 80. let, až s odstupem jsem stihl Zuckmayerova Hejtmana z Kopníku a Hrabalova Něžného barbara, televizní setkání s Lédou je tak po velkém odstupu látání mých diváckých mezer, jenže ač ,,činoherák" nabízí stále ta nejlepší jména ze své zlaté éry (režisér Ladislav Smoček, kmenový herec Petr Nárožný atd.), jejich současný projev mne úplně nestrhl. Zvlášť ženská část souboru mi neseděla a ani hra samotná nebyla právě mým šálkem čaje, i když musím uznat, že Vetchý s Nárožným jsou mistři svého oboru. Léda mnou bohužel jen televizně prošuměla... ()
Jedna z mála opravdu inteligentně vtipných konverzaček, jejichž jinak mnohem slabšími verzemi jsou otravně zaplavena česká jeviště. Zejména Petr Nárožný doslova exceluje v roli, která jako by mu byla psána přímo na tělo. Ovšem i ostatní mu víc než zdatně sekundují. Snad jediná scéna, která se tomuto vysokému standardu vymyká, byla manželská hádka, při níž Nela Boudová cpe vzekle jednohubky do pusy Mojmíru Maděričovi, který je pak prská po sobě i všude okolo. Podobným dortovým scénám jsem se ale nikdy nesmál ani v groteskách, tím víc nechutné mi to přišlo tady. Tento primitivně pokleslý humor zkrátka není mým šálkem kávy. Proto jedna * dolů. ()
Ach ty ženy. Kvůli nim a kvůli tomu, aby muž zasunul je ochoten udělat prakticky cokoli. Naštěstí mezi takové chlapy nepatřím, ale většině stačí pěkná postava, akurátní prsa a hezká tvářička. Pak nevadí, že je žena trochu...no jak to říct...blbá... Mužům jde stejně téměř vždy prakticky jen o jedno. A když je ve hře vrcholný zážitek, proč se třeba i neztrapnit. Jenže manželství je zase něco jiného. Tam po čase nastupuje stereotyp, nuda, šeď a tak muži hledají dál. A odvrhnutá žena není zrovna nejlepším nepřítelem. Poštvat proti sobě takovou ženu znamená velké...opravdu velké problémy. Ze všech herců excelují Petr Nárožný a Ondřej Vetchý, ale to vychází hlavně z typologie jejich role. ()
Na tak kvalitní soubor, jakým disponuje Činoherní klub, je s podivem, že dramaturgie vytáhla tak obstarožní divadelní kus, který by se hodil do reportoáru nějakého vyloženě komerčního souboru. Chápu, že každé divadlo musí mít v záloze něco nenáročného, ale i to se dá nastudovat a upravit, aby výsledný efekt byl lepší. Petr Nárožný ve 72 letech je už na sukničkáře, který utáhne tři ženy na vařené nudli, přece jen přestárlý, Mojmír Maděrič svého podváděného manžela podává jako trapného slabocha a Nela Boudová přehrává, až to pěkné není. Snad jedině Dana Černá zaslouží palec nahoru a Ondřej Vetchý má komediální talent na rozdávání, takže tihle dva zachraňují třetí hvězdičku. Celkový dojem: 55 %. ()
Geniální, naprosto geniální Nárožný, můj oblíbenec Vetchý jako intošský pozér, moje oblíbenkyně Dana Černá jako emancipovaná žena která se emancipovat nechce, skvělá Nela Boudová coby chvíli naivní a chvíli šlechticky arogantní dáma a Mojmír Maděrič ve fazóně, kterou bych od něj nečekal. Co k tomu dodat? Něco přece - vypravím se brzy do Činoherního klubu za Nárožným, ať o tom jednou můžu vypravovat vnoučatům a exmanželkám. ()
Reklama