Mama

Asi bych lhala, kdybych řekla že nejsem zklamaná. Jsem.. a vlastně docela dost. Začnu ale z té lepší stránky. Na rozdíl od většiny hororů, kde se v první polovině filmu nic neděje, Mama vyniká. První polovinu filmu zdobí mrazivá atmosféra, napětí, zvědavost a tím i (ne)příjemný pocit spolu se strachem. V tu chvíli jsem byla opravdu spokojená, měla jsem takový ten blažený výraz, libovala jsem si v tom, rochnila se, že se má očekávání naplnila. Jenže... tady je jedno velké JENŽE, tenhle můj stav trval bohužel jen první polovinu filmu. Ne, že by to byl nějaký velký průser, ale pokud Mama někde trpí a má nedostatky, tak v druhé polovině, nebo spíše v poslední třetině filmu. Ono totiž to napětí, zvídavost a mrazivá atmosféra opadne velmi rychle a to v důsledku toho, že Mama se na obrazovce objeví víckrát, než by měla. Myslím si, že neměla dostat tolik prostoru, ale měla zůstat ve stínu, neodhalená. To už mě více znepokojila ta malá divná holčička Lily, ta byla vážně creepy. Ale abych se tu moc nerozepisovala.. Mama je originální, co se týče původní myšlenky a nápadu, za vidění určitě stojí a většinu diváků uspokojí, především ty nenáročné. Ale nemůžu takový horor ohodnotit stejně, jako např. The Conjuring. Přijde mi to nefér a tak snižuji hodnocení na 3*. (18.03.2013)

Nezbývá než uznale smeknout, protože Španělé se opět výrazně vytáhli a ještě více zatopili hollywwodské konkurenci, jejíž produkce kvalitních hororů v posledních letech značně stagnuje. Mama mě totiž opět dokázala přesvědčit o tom, jak je horor krásný a jedinečný žánr, když se ho chopí nějaký schopný tvůrce. Andres Muschietti odvádí opravdu skvělou práci, od prvních sekund se mu daří navodit velmi nepříjemnou atmosféru a při některých scénách mě zamrazilo tolik, jako už dlouho u žádného jiného snímku. Duchařiny sice moc nemusím, ale tady jsem byl po celou dobu napnutý jak struna od kytary a skutečně mi záleželo na tom, aby všichni hrdinové vyvázli živí a duševně zdraví. Velkou zásluhu lze připočíst i hercům, kteří jsou velmi sympatičtí a uvěřitelní. Škoda závěru, který to už celé hodně přepískl, ale tady s tím příběhem asi nic moc udělat nešlo. Jako celku dávám filmu 4*, ale kdybych měl ignorovat příběh a ohodnotit pouze zpracování a výsledný divácký efekt, bylo by to jasných 5*.. :) (13.03.2013)

Slzy tvý, mámy zetlelý, padají na polštář... Na jedné straně dobře hrající i vypadající rockerka J.Chastain, pomocí zvuků a hry stínů pečlivě budovaná atmosféra, různé nestandardní pohyby malých divošek ala possessed walk a párkrát mráz po zádech, na druhé klasická duchařská kostra obalená tkání klišé, s postupem času příliš mnoho vizuální přítomnosti ektoplazmatické matičky a závěrečný útesový melodram, při kterém jako by stál za Muschiettiho režisérskou židlí strejda producent Guillermo a chrastíce měšcem požadoval finále ve svých intencích. Stát se toto v Norsku, kostnaté mamá s koňským ksichtem odebere děti sociálka, než by stačila udělat jump scare.. (28.04.2016)

Asi osmset samoúčelových lekaček, kdy se něco objeví, zavřeští, hudba zahučí a ....a pak se vlastně nic nestalo. A debilní příběh, kterej, nevím proč, ale - spoiler - vůbec nenáváže na to, proč očividně milující taťka dětí je odveze na chatu, kde je chce popravit, což se mu nepovede, protože ho sežere Mama, ale ten fotřík následně leze do snů svýho bratra, kde ho prosí, aby jeho holčičkám zachránil život. Pyčovina je to. (05.05.2013)

V roce 2008 Andres Muschietti vytvořil krátký snímek s názvem Mamá, jímž představil hororovým fanouškům novou formu děsu, která Vás dokáže vyděsit a polapit do svých sítí během několika málo minut. Toto celovečerní zpracování rozhodně nedělá své krátké prvotině ostudu, ale přece jen... Navzdory výborné atmosféře i vizuálu, zajímavému příběhu, i hereckému obsazení jsem měla pocit, že tomu něco chybělo. Z herců vyniká Jessica Chastain, kterou sice nijak nemusím, ale coby drsná rocková zpěvačka, s černými vlasy, tetováním a černýma linkama se mi líbila. Z dvojice malých holčiček předvádí úžasný výkon zejména Isabelle Nélisse coby Lily. Hudba mi občas připomínala Faunův labyrint a Harryho Pottera. Naprosto úžasná je pak sekvence, kde se dozvíme, co vlastně Edith Brennan/Mama se svým dítětem provedla. Ten vizuál je dokonalý. Takže Mama rozhodně nezklamala, jen jí chybělo něco z toho, z čeho mě v krátkém snímku polévala hrůza. Ale možná že to všechno, co parádně fungovalo na malém prostoru, nemůže přesně stejně tak fungovat na prostoru celovečerní stopáže. (05.10.2014)