Soukromý vesmír

Tato umělecká adorace všedního života mě osobně irituje. Celý ten dokument je totiž zoufale... banální. Nebýt těch prostřihů se všemi těmi dobovými záběry Gotta, dobývání vesmíru a novoročních projevů potentátů - které jsem osobně shledal jako fascinující - snad bych tento dokument ani nedokoukal. Umíral jsme u něj nudou! Soukromý vesmír je podle mě voyerský pohled kamsi, kde vlastně k vidění není vůbec nic. Mimochodem jsem překvapený, jak rychle od vstupu do kin šel tento dokument v televizi - už po nějakých 8 měsících. (07.10.2012)

Gagarin, Karel Gott a další česká rodina očima Heleny Třeštíkové. Tentokrát je sonda o to zajímavější, že Hela zachytila příběh prvorozeného syna své celoživotní kamarádky. Soukromý vesmír pak obloukem navazuje na Helenin debut Zázrak, který původně zachytil jen Honzovo narození a proměnu jeho matky během prvního těhotenství. Hela byla velmi roztomilá na 26. Finále, když se potřebovala ujistit, že chápeme její leitmotivy právě s Gottem a Gagarinem, právě proto, že to byla tak osobní výpověď. #finaleplzen (24.04.2013)

Chtěl jsem si sypat popel na hlavu, že budu paní Třeštíkovou lacině kritizovat, protože mě tenhle její film narozdíl od většiny jiných jejich filmů nudil, přičemž jedinej rozdíl spočívá v tom, že tentokrát neměla štěstí na zajímavej objekt svého dlouhodobého zájmu. Nakonec si ale říkám, že to tentokrát nedopadlo proto, že tomu tolik nedala, respektive že tomu dala málo. Možná se Kettnerovým fakt nic moc nedělo- kromě toho, že se rodily děti a v puse se jim po čase objevovaly zoubky. Ale přesto mi přijde, že to paní Třeštíková brala hákem. Málem to nebylo z čeho postříhat. Zachránila to ta četba z deníků. Bohužel ne co do spádu, pouze co do stopáže. Jsem o dvě dekády mladší než Kettnerovi, o 2 roky starší než Honza. Neodnáším si z toho nic, co bych dřív nevěděl. Třeba si v tom ale něco najdou mladší generace..? Stejně bych jim ale raději doporučil Manželské etudy. Tohle byla fakt taková B-Side Heleny Třeštíkové & spol. P.S.: Nehodilo by se přiznat podíl na režii synovi? (30.12.2023)

Život jedné české rodiny a hlavně třicet sedm let dětství, dospívání a vlastního života jejich syna Honzy - osudy o tolik obyčejnější než osudy v jiných časosběrech Heleny Třeštíkové... A právě na nich režisérka dokazuje svůj talent vyprávět příběhy každého z nás s obrovskou poutavostí, pochopením a atmosférou, že se málokterý divák v sále bude nudit. Ukazuje, že svět kteréhokoliv člověka má obrovské kouzlo a při správném podání tisíce zajímavostí. A pak ten božský Kája, populární, úžasný a nezapomenutelný v každém okamžiku, každé společenské, politické i osobní situaci! ;-) (01.08.2012)

Jednoznačně největším problémem Soukromého vesmíru je jeho délka, zkratkovitost, kdy se X let života jedné rodiny shrnulo do cca hodiny a půl, přičemž toho v něm (divákovi) dost chybí. Naopak ty historické/politické události tam spíš přebývají, a to „nenápadné“ káravé poukazování na Gotta jako člověka, jehož hvězda září za každého režimu, mi přišlo úplně mimo (resp. ať se tomuhle tématu klidně někdo věnuje, ale v jiném dokumentu). A postupně stále větší zaměřování se na syna Honzu na úkor zbytku rodiny mi taky nepřišlo jako úplně nejšťastnější řešení (a že by mě bavilo se koukat na nevybouřeného, nevyrovnaného a nevychovaného spratka, který pořád nesouvisle mele něco o svobodě, to by se úplně říct nedalo). Jinak nápad s těmi deníky je fajn, ale víc než 3* si tenhle dokument nezaslouží. „Jana to nějak dlouho nedostala…“ (02.03.2013)