poster

Soukromý vesmír

  • slovenský

    Súkromný vesmír

    (festivalový název)
  • anglický

    Private Universe

Dokumentární / Životopisný

Česko, 2011, 83 min

(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Vančura
    ***

    Tato umělecká adorace všedního života mě osobně irituje. Celý ten dokument je totiž zoufale... banální. Nebýt těch prostřihů se všemi těmi dobovými záběry Gotta, dobývání vesmíru a novoročních projevů potentátů - které jsem osobně shledal jako fascinující - snad bych tento dokument ani nedokoukal. Umíral jsme u něj nudou! Což je mimo jiné zapříčiněno i tím, že mám na Třeštíkovou dost vyhraněný názor, který by určitě nechtěla slyšet, nechám si ho proto raději pro sebe. Za sebe nemám problém prohlásit, že Soukromý vesmír je voyerský pohled kamsi, kde vlastně k vidění není vůbec nic. Mimochodem jsem překvapený, jak rychle od vstupu do kin šel tento dokument v televizi - už po nějakých 8 měsících.(7.10.2012)

  • liborek_
    ***

    Časosběrná metoda je dobrá metoda, ale není samospasitelná - a nejnovější Soukromý vesmír paní Třeštíkové je toho nejlepším důkazem. Film sice zobrazuje realitu jedné průměrné rodiny v průběhu úctyhodných skoro-čtyřiceti let, ale ukazuje především banality; zabývá se banálními úvahami a banálními hovory. Z ojedinělých situací se dá vyčíst, že členové rodiny Kettnerových nejsou nějací prosťáčci, co se neumí pořádně vymáčknout a vyslovují jednoduché úvahy, ale film tak docela působí... Navíc se Třeštíková soustřeďuje především na mužskou část rodiny a ženám se věnuje jen velmi okrajově (o Honzových myšlenkách se dozvídáme poměrně hodně, ale co si myslí a jak žijí Eva či Anna, to zůstává nezodpovězeno). Krátce shrnuto, je to nezajímavé, zato velmi sentimentální (čas utíká tak, že tolik věcí "už ani není pravda..."). Samostatnou kapitolou je fakt, že Třeštíková se začíná opakovat... Rámování životního příběhu korunovacemi dobových panovníků použila už ve filmu René; zde pouze zaměnila ceremonii korunovace za novoroční proslovy... A přítomnost Karla Gotta jako ikony zeitgeistu a symbolu kontinuity, jakkoli je zábavná, pouze vyplňuje hluchá místa jinak nezajímavého vyprávění. Prostě zklamání...(27.1.2012)

  • swamp
    ***

    Po Marcele, Reném a Katce přichází tahle rodinka, která už bohužel není tak zajímavá, jako předchozí persony. Ale Helence to vyčítat nemůžeme a ani ona nemůže být zklamaná - už tak měla na výběr lidí až moc velké "štěstí". Soukromý vesmír "deníkově" popisuje život manželů, kteří prošli sametovou revolucí, měli tři děti, přičemž jejich první - syn Honza - se postupně stává osou celého dokumentu, ale Třeštíková poté stále těkavě ubíhá k rodině. Je to takové lehce nekonzistentní, přesto v jistém slova smyslu zajímavé.(28.2.2013)

  • Sarkastic
    ***

    Jednoznačně největším problémem Soukromého vesmíru je jeho délka, zkratkovitost, kdy se X let života jedné rodiny shrnulo do cca hodiny a půl, přičemž toho v něm (divákovi) dost chybí. Naopak ty historické/politické události tam spíš přebývají, a to „nenápadné“ káravé poukazování na Gotta jako člověka, jehož hvězda září za každého režimu, mi přišlo úplně mimo (resp. ať se tomuhle tématu klidně někdo věnuje, ale v jiném dokumentu). A postupně stále větší zaměřování se na syna Honzu na úkor zbytku rodiny mi taky nepřišlo jako úplně nejšťastnější řešení (a že by mě bavilo se koukat na nevybouřeného, nevyrovnaného a nevychovaného spratka, který pořád nesouvisle mele něco o svobodě, to by se úplně říct nedalo). Jinak nápad s těmi deníky je fajn, ale víc než 3* si tenhle dokument nezaslouží. „Jana to nějak dlouho nedostala…“(2.3.2013)

  • Kryšpín
    ***

    Mám pro časosběrné dokumenty slabost a zvlášť pro tvorbu Heleny Třeštíkové, která jim věnovala celý svůj život. Bohužel jednou se to muselo stát a Helena narazila na rodinu, která je "stejná" jako ostatní. Neděje se v ní žádné velké drama a dopadne to happy endem. I když jsem se místy bavil a Helena do toho dala zajímavý prvek vyprávění (čtením z deníků samotným autorem), tak si radši přečtu ty deníky své.(26.1.2012)

  • - Původní záměr bylo natočit 15minutový dokument o narození dítěte a o tom, jak příchod potomka poznamená ženu. (Honziczech)

  • - Nad téměř 50 hodinami filmového materiálu strávila režisérka se střihačem více jak 100 dní. (Honziczech)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace