poster

V kruhu koruny: Jindřich IV. (2. díl) (TV film)

  • Velká Británie

    Henry IV, Part 2

Drama / Historický

Velká Británie / USA, 2012, 115 min

  • filmmovier
    *****

    V případě druhé části Jindřicha IV., platí úplně to samé, co v případě té první. Mohl bych tedy celý svůj komentář okopírovat, ale to by se nehodilo - druhá část je totiž vážnější a spíše než vztahu Jindry a Falstaffa věnuje spíše vztahu Jindry a jeho umírajícího otce (Jeremy Irons a Tom Hiddleston jsou ve společné scéně naprosto fenomenální, naprosto dokonalá záležitost). V této části jsou i nějaké ty bitvy (a velmi reálně natočené) a konec je učiněný doják. Herecké výkony, zpracování, to vše je opět naprosto mimořádně a nezapomenutelné. Je naprosto neskutečné, že takový cyklus V kruhu koruny vzniknul, neboť nabízí vskutku jedinečný a nezapomenutelný zážitek. A hlavně je to díl od dílu lepší (ale za to může Shakespeare). 95%.(23.6.2018)

  • nirvanafan
    ***

    Po ve všech stránkách takřka dokonalé a svěží jedničce přichází vyčpělé pokračování, ve kterém se důležité události vejdou ani ne do třiceti minut. Hodina a čtvrt uvrhne do letargie, ze které vytrhne scéna, v níž se princ Hal promenáduje pouze v ručníku. Pokud mě v shakespearovské adaptaci v takto dlouhém časovém intervalu zaujme jenom polonahý chlap, je asi něco špatně. Bohudík v poslední půlhodině má Hiddleston šanci se předvést i po stránce herecké a Jeremy Irons zrovna tak. Během několika málo minut předvedou oba pánové emocemi nabitý herecký koncert. Většina filmu se zcela zbytečně zaměřuje na Falstaffa, který už jenom nudí a nemá co nabídnout. Nepřipadá mi to ani příliš logické vzhledem k tomu, že největším vývojem má projít princ Hal. Dělení na dva filmy prostě nebylo nejlepším nápadem.(2.10.2013)

  • bogu
    ****

    Ten, komu nevyhovovala rozvolněnost prvního dílu, nebude zřejmě příliš nadšený ještě spořejší dějovou výstavbou dílu druhého, který v duchu předlohy upřednostňuje rozjímání před akcí, vnitřní vývoj před vnějším. Zatímco v první části držel nohu na pedálu epický rozměr příběhu o vzbouřencích, dějové linie kulminující v posledním dějství bitvou u Shrewsbury a střetem Harryho a Hotspura, z druhé části testosteron vyprchal ještě dřív, než skončily úvodní titulky (na pozadí trochu trapného sestřihu důležitých scén z předchozího dílu). Druhý díl je zádumčivou meditací o stárnutí a zodpovědnosti a tíživé fráze o smrti a nemocích, které prošívají text předlohy, zní v téhle adaptaci tak osudově a beznadějně, jak jen to je možné. Epicentrem vší té tísně a melancholie je umírající král Jindřich IV Jeremyho Ironse, jehož výkon je ještě uhrančivější než v předchozím díle a jehož půlnoční monolog a poslední konfrontace s Harrym jsou možná nejvybroušenější scény v celém filmu. Atmosférický vír deprese, který kolem sebe Irons v té hrstce svých scén roztáčí, strhává nejenom Harryho, jehož “obroda” tvoří páteř tohohle vyprávění, ale i Falstaffa, jehož emblematické zabručení “I’m old, I’m old.” zní hostincem U Kační hlavy jako umíráček. Pro případ, že by si náhodou někdo všechny ty scény mizérie nespojil, akcentoval Richard Eyre i beznaděj podbarvující scény s truchlícími Northumberlandy a se stařičkým sudím Shallow, na jehož zasněženém statku v Gloucestershire je Falstaff nucený poslouchat nekonečná vyprávění o všech těch skvělých dnech, které vzala voda. Přílišnou žánrovou a atmosférickou monotónnost jsem vytýkal Eyrovi už v prvním dílu, tady možná hřeší proti předloze o něco méně (ne, že by byl jeho druhý díl pestřejší, to hra samotná je žánrově a náladově jednolitější), ale neochotu narušit konzistentní šero a depresi komickými výstupy aspoň tam, kde si jich žádá hra, mu zazlívám stále. Jistě, Falstaffovi nějaké ty dobré kousky zůstaly, ale je to jen zlomek jeho původního rozsahu a, stejně jako scény s pomateným sudím Shallow, jsou často rozmočené sentimentem jak sušenky v čaji. Je to škoda, protože to jednak opět omezuje skvělé herce na správných místech (Simon Russell Beale, David Bamber, Julie Walters, Paul Ritter, Maxine Peake) a jednak to není příliš objevná interpretace textu. Eyrův Jindřich IV diváka hry znalého ničím příliš nepřekvapí, možná dokonce zklame předvídatelností konzervativního čtení a zpracování předlohy, ale téměř jistě potěší technickou bravurou, krásnou výpravou a obsazením plným špičkových britských herců. Minisérii čtyř Shakespearových historických her adaptovaných v rámci britského kulturního festivalu The Year of Shakespeare drží na solidním, důstojném standardu. // LEPŠÍ VERZE: BBC před víc než 30 lety vyprodukovala jako součást cyklu Complete Shakespeare velmi zdařilé studiové adaptace prvního i druhého dílu Jindřicha IV, jejichž esem v rukávu je stále ještě nepřekonaný Falstaff Anthony Quayla. Nostalgický falstaffovský opus Orsona Wellese, Chimes at Midnight, stojí také za srovnání.(30.7.2012)

  • DaViD´82
    ****

    Docela i chápu, proč jsou obě části Jindřicha IV. tak často uváděny jako jedna pokrácená hra, protože proč mít dvě velmi dobré, když můžu mít jednu fenomenální, že? Každopádně jak ve druhé části poněkud stagnuje dějová stránka, tak kulminuje vývoj postav (a úměrně tomu herecké výkony). Výjimku tvoří Tom Hiddleston, který „pouze“ skokově přepíná z módu charismatický floutek do módu nekompromisní charismatický státník a nic mezitím, byť mu k tomu látka dává dostatek prostoru. Aby ovšem nedošlo k mýlce; v obou zmíněných polohách je nepřekonatelný.(21.5.2013)

  • EmilHS
    *****

    2. díl brilantně navazuje na ten první. Dějová linka Falstaffa je poněkud zdlouhavá, ale zbytek to naprosto vynahradí. Jeremy Irons je úchvatný jako král zpytující své svědomí. Přerod prince Hala na krále Henryho V je fenomenální a zasloužil by si více prostoru. Za to však nemůže Shakespearova hra, ale fenomenální výkon Toma Hiddlestona. Ze začátku se princ Hal velmi podobá tomu princi z předchozího dílu předtím, než porazil Percyho. O to úchvatnější je pak sledovat jeho změnu. Scéna mezi Ironsem a Hiddlestonem je nepřekonatelná. Oba ukazují neskutečné emoce a to bez přehrávání a scéna působí neskutečně dojemně. Obvzlášť výrazy v obličeji Toma Hiddlestona ukazují, jak velkou proměnou jeho postava prochází. Scéna, ve které nastupuje po smrti svého otce nový král Henry V na trůn a promlouvá se svými bratry je také úžasná - Hiddleston dokáže v jedné scéně zahrát mladého krále, co se nese velmi honosně, aby si vynutil respekt, ale na druhou stranu dokáže velmi jemnými gesty zahrát obrovské množství vstřícnosti vůči svým bratrům. Naprosto fenomenální zpracování Shakespeara s výbornými herci, výpravnými scénami a emocemi.(4.2.2018)