Okamžik zkratu

Drogy sú zlé. A na Islande ešte viac. Všetko sa to začalo nevinnou bitkou v bare a stretnutím toho správneho kamoša. Dobre natočené, skvelý príbeh. Malo to ale zopár hluchých pasáži a taký predvídateľný dej bez nejakého zvratu. Pridaná hodnota je ale vysvetlenie celej tej siete. DObrý návod ako zbohatnúť. 3 z 5 (04.01.2019)

Už během filmu jsem věděla, že bude problém s jeho hodnocením, doufala jsem, že mi konec přinese nějaké řešení, ale bohužel. Navíc nad tím vší poblikává neonový nápis "podle skutečné události", kteroužto formuli začínám ze srdce nenávidět. Dalo by se říct, že to je klasický příběh o tom, kterak normální študák ke "štěstí" ve světě s drogami přišel, jak se mu zalíbily peníze i pocit toho, že patří do nějakého společenství. O tom, že kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti, se poučí poměrně brzy a teď jen, jak z toho vycouvat a jestli je vůbec kam vycouvat. Filmů s takovým dějem je bezesporu hodně, takže by byl Svartur á leik odsouzen k průměru, to by ho ale nemohli natočit na Islandu, pochmurném to ostrůvku, kde se snad nic nemůže natočit obyčejně. Nebudu zastírat, že mě některé předkládané scény znechutily, a to hodně moc, ale na druhou stranu je to dobrá sonda do života narkomafie. (23.04.2014)

Che che. Pokud si makaróni, medelínští kartelióni nebo yakuzapikačujóni namlouvají, že mají patent na krutost či neotřelý převoz fetu od výrobce ku spotřebiteli, vikingští nováčci je vyvádějí z omylu. Ale pochopme to - co jako na Islandu dělat? Čutat v tělocvičně do meruny, čumět ven do tmy, čumět ven do sněžné bílé tmy, čumět doma na bednu, nebo sáňkovat v sopečném popelu. Občas se vylejt jako ve Vallhalle a s nějakou podobně depresivní polovičkou prubovat, zda rampouch může roztát v ledové jeskyňce. No nešňupli by jste si tam radši taky? Z pupíku Maríi Birty? Co? No. (28.11.2017)

Island si evidentně nedávno prošel mediální reflexí své drogové scény a organizovaného zločinu, což mělo za následek výrobu thrillerů z příslušného prostředí. Po "City State", který byl pojatý v duchu klasických mafiánských dramat ala Scorsese přichází "Black's Game" s jakoby britsky zemitým a frenetickým pohledem na distribuci drog na Islandu na přelomu tisíciletí, který organizovaný zločin zobrazuje nikoli jako promyšlený systém, ale naopak vyšinutý vaudevil groteskních figurek. Na islandském příspěvku do kategorie moderních dynamických kriminálek o obyčejných týpcích přežívajících ve světě zločinu je osvěžující, jak se opájí životem na ilegální vysoké noze a nezrazuje své publikum tím, že by mu podsouval nějaká prefabrikovaná poselství. Sféra organizovaného zločinu je zde prostě ukázaná jako svět, který je současně sexy, ale také hodně o hubu, a žít v něm je jako trip, který se postupně z příjemného a zábavného úletu mění v noční můru prosycenou paranoiou. (11.03.2012)

Stebbi (Thor Kristjansson) je vyšetřován pro rvačku v hospodě, když před policejní stanicí potká svého kamaráda z dětsví, Totiho (Jóhannes Haukur Jóhannesson). Ten mu slíbí, že mu sežene skvělého právníka, pokud mu pomůže s jednou delikátní prácičkou. Stebbi neváhá, a touto akcí se zapojí do kolotoče násilí, drog, prostituce, ale také luxusních večírků, alkoholu a nevázaného sexu. V okamžiku, kdy se sám stává obětí, začíná váhat, zda si zvolil správnou cestu ... No tak i na Islandu může vzniknout nějaký krimi film ( a nejen ulítlé komedie ), to uznávám - byť takto laděné filmy člověk spíš očekávání z Irska nebo Velké Británie (byť film naznačuje, že k sobě tyto národy asi mají dost blízko). Jenže jsem se nějak do tohoto filmu nemohl zakoukat, byť mu asi nemám co konkrétního vytknout (snad jen plytkost scénáře). Ale herecké výkony jsou perfektní (Jóhannes Haukur Jóhannesson !), natočené je to taky fajnově, ale prostě něco tomu chybělo. Možná to bylo i tím, že hlavní hrdina (Stebbi) mi nebyl úplně sympatický, a bylo mi vcelku jedno, jak z celého průšvihu vybruslí.. (01.02.2014)