Metro Manila

On je rozdíl přijít ze Zadní Lhoty do Prahy a z rýžového pole do Manily. Zatímco v Praze burana překvapí zejména ceny piva na Staromáku (při odborářských demonstracích běžný jev) potažmo vlak. co jezdí pod zemí, tak v Manile je to třeba tekoucí voda či byt v dezolátním stavu, který je pro obyčejného filipínského farmáře vrcholem luxusu. No a taky tu máme kriminalitu. Jak tu legální, tak tu nelegální. Zatímco leckterý přivandrovalý vidlák zná i po několika dnech v našem hlavním městě šlapku jen z televize a dealera nepozná ani kdyby mu to psaní s peřím cpal pod nos, tak v Manile je tohle na denním pořádku a je takřka umění se nenechat tímhle prostředím semlít. A přesně o tom Metro Manila je. Aby Oscar a jeho rodina přežili, nezbývám jim, než se potopit do špíny, ze které moc často cesta ven nevede. Ellisův třetí projekt a zase je to něco jiného. Sociální thriller z Filipín mi sice dlouho neznělo moc lákavě, ale po dlouhém odpírání jsem si film pustil a nemohu litovat. Docela jsem zvědavý, s čím přijde režisér příště.75% (17.01.2015)

Po Cashbacku a Střepech v hlavě bych od Ellise nečekal takhle působivé syrové filipínské drama (a na jeho další film jsem hodně zvědavý). Představil nám v něm poutavý příběh, jehož ústředním hrdinům, tedy zoufalé rodině, naprosto fandíte a doufáte, že konečně jednou dosáhnou svého štěstí. Jenže každé nadechnutí potápějícího se dává nešťastníkovi jenom malou naději, že se mu ještě podaří vynořit, znovu nasát vzduch se a dosáhnout pevného bodu. Tím spíš, když se mu ještě někdo soustavně snaží držet hlavu pod vodou. Také ne všichni vyplavou… a pak přichází ta za známá pravda o zoufalých lidech. Metro Manila mě docela dost emocionálně zasáhlo a já za tuhle silnou sociální sondu Ellisovi děkuju plným počtem. „Pravdou je, že výhra je nereálná. Ale naděje na výhru…tu naději lidé potřebují.“ (16.08.2014)

"VYPRÁVĚNÍ TOHOTO PŘÍBĚHU NECHÁM NA VÁS, JÁ SE PŘESUNU DO VAŠICH SRDCÍ, KDE VÍM, ŽE BUDU S VÁMI, AŤ PŮJDETE KAMKOLIV" Ach jéééé....to jsem si na konec roku teda naservíroval optimistické filmík.....co na tohle říct?? Takové dílko z člověka vyždímá emoce i kdyby se bránil sebevíc. Tak sympatická rodinka se jen tak nevidí. Ryzí lidičkové, čistí a bezelstní....vhození do víru velkoměsta hříšného, falešného a vy sledujete, jak je to vše pomalu a jistě ovládá a vhání vstříc fatálnímu rozhřešení. Tíživá atmosféra je všudypřítomná.....pomáhá tomu i skvělá kamera, skoro jsem měl pocit, že cítím ten slum, tu špínu a naopak i silný pocit naděje a radosti sršící přímo hmatatelně ze sprchové scény.....ta nefalšovaná radost z tekoucí vody mě dojala......v ten okamžik jsem chtěl i já uvěřit, že tohle bude........ale.......nebyl....a nebo.......? (30.12.2014)

In God We Trust. Tíživé sociální drama lehce říznuté syrovou krimi linkou; to je kombinace, kterou není lehké ukočírovat. Ellis však boduje nebývale opojným a až hypnotickým geniem loci a tím, že vás semkne s postavami skrze nevybíravé (a nevydíravé) vláčení marastem odvrácené tváře Manily, pro jejíž turistický ruch to dělá to samé, co Elitní jednotky či Město bohů pro Rio de Janeiro. Již dlouho jsem k postavám nechoval tak upřímné sympatie jako tady. A i díky tomu, že jsem si to protrpěl (v dobrém slova smyslu) s postavami, je závěr tak působivě emocionální a nefalšovaně dojemný. (16.04.2014)

Ty kteří tvrdili že Metro Manila je další Tropa de Elite a Město Bohů bych nejraději nakopal. I když by je to bolelo mnohem méně než mě náraz na tuhle uslzenou sociální břečku, která postrádá jednak jakoukoli akci, jednak přesah a nekompromisnost výše zmíněných filmů, ale zato nepostrádá dlouhé a zcela zbytečné vyprávění o tom že chudým lidem v chudém světě se nežije moc dobře, tuplem když se chovají jako továrna na šklebany. Aby se to tedy v druhé půli bizarně zvrhlo ve vykonstruovaný heist movie. A ještě ke srovnávání s Tropa de Elite - brazilský výlet do slumů je dravý a (ultra)pravičácký, kdežto toto je v prvé půli uchcaně pomalé a hlavně tak levičácké, že by i Marx smutně vrtěl hlavou. 4/10 (21.10.2014)