Syvälle salattu

standard, ale to prostředí, nádhera (03.03.2012)

Klasický průměrný Severský film, u kterých jsem si nikdy nenašla svoje, a tady to není výjimkou, sice pár momentů tam bylo, kdy člověk zpozornil, nečekané momenty vody, kdy se z ničehonic objevilo v různých momentech, ale to je tak všechno, konec taky nestál za nic, jen snad nějaké to překvapení vyuzlení na konci, ale velká slabota, což je škoda, mělo to daleko větší potenciál, než se zde ukázalo (30.04.2012)

Finsko, země tisíců jezer. O čem by tak ti Fiňáci asi mohli natočit horor? No jasně, jak jinak. O strašidelném jezeru. A že je to jezero opravdu děsivé. Stříká na vás z vodovodních trubek, temně haraší v potrubí, vlévá se bez pozvání do kuchyně a dokonce i v nečekaných chvílích tajemně kape ze stropu. Ale ne, není to zas taková blbost, jak by se mohlo zdát. Místy to má slušnou atmosféru, zahrané je to taky obstojně, takže takový lepší průměr. (05.11.2012)

Tohle pro mě bylo velmi milé překvapení. Při úvodních titulcích jsem se trochu zděsil, cože mě to asi tak bude čekat, ale ty obavy byly zbytečné. Je to příjemný „horor“ s duchařským nádechem…. Ano, má to i svá slabší místa, např. posledních deset minut jsem úplně nepochopil, ale i tak jsem si to báječně užil…. (05.04.2012)

Nelituji času, který jsem při seldování tohoto filmu strávila. Ovšem nehodnotila bych jej jako psychotriller nebo snad horor, ale spíše slovem drama. Děj skutečně dramatický je, ovšem pokud se člověk dívá pozorně od začátku, ví která bije a ony horové scény, kdy se světnice zaplaví vodou, už nejsou příliš napínavé. Navíc lze těžko uvěřit, že by úspěšná advokátka začala věřit povídačkám o jezerské "ježibabě", která bere rodinám děti. I když na druhou stranu, moje švagrová psychiatrička by podotkla, že zná z praxe mnoho případů lidí s bipolární afektivní poruchou, kteří pracují na vysokých postech v bankách nebo jako advokáti. Jinak u filmu jsem se hodně soustředila na postavu, kterou hraje Peter Franzén, ten často hraje padouchy, i v tomhle filmu je jakýsi podivín, ale v podstatě nedělá nic špatného. Vlastně chce pomoci. Krista Kosonen je úžasná herečka, která má na víc, ale zahrála to docela dobře. Když to shrnu, film doporučuji – ovšem jako ponuré drama, nikoli jako psychotriller (a rozhodně ne horor, přestože jej tak Finové často škatulkují) (02.03.2015)

Famózní film, který bych neváhala zařadit mezi horory. Bála jsem se totiž víc než u všech Paranormálních aktivit a Texaskejch masakrů dohromady. Podstatou Syvälle salattu je křehkost lidské psychiky a tenká hranice mezi realitou a výplodem fantazie, mezi silou sugesce a instinktem zachovat si zdravý rozum. Tvůrci zmákli skvěle děsivou atmosféru za využití přírodních specifik Finska (jezera, světlé letní noci) a ano, zapojili do příběhu i nadpřirozené bytosti - pořád jde ale především o to že drží diváka v šachu tím, že netuší, co je skutečnost a co už jen výplod mysli. A netuší to až do samotného dramatického konce (nebo tuší, ale je natolik na vážkách, protože vysvětlení existuje, jak už to bývá, několik). // Pokud ale divák chce z filmu něco mít, musí na tohle přistoupit. Tedy ne vysmívat se nelogičnosti jednání postavy - ona totiž jedná sakra logicky, když si dá dotyčný tu práci, aby pochopil, co ji k tomu vede. Nestačí koukat se na barevné obrázky a chytat se za hlavu, že to nedává smysl. Ona totiž lokace nebo atmosféra není samoúčelná, dokonce ani ta rusalka, jak ji tu někdo nazval, není tak od věci, pokud tedy divák vydrží film SLEDOVAT. I to, že umyvadlo začne samo od sebe chrlit vodu, může v kontextu tohohle filmu být scéna na husí kůži jako pralinky. Pokud film někdo odstřelí proto, že bylo nad jeho síly snažit se ho pochopit, asi by si příště neměl vybírá severský film. Lidem, kteří se rádi bojí u něčeho jiného než klasických duchařin nebo trapných vyvražďovaček ale mohu jedině doporučit. // A neodpustím si poznámku na konec - Franzén je tu opět naprosto geniální. Ze záběru do záběru nutí diváka přehodnocovat názor na jeho postavu a přitom dokáže být ještě zatraceně sexy. Krásná práce :) (12.08.2012)