Chloe and Theo

Hezký příběh o tom, jak se jeden člověk snažil změnit svět. Nebo alespoň něco ve světě, ale jak mu svět ukázal, že se změnit nenechá a že krutost je mnohem jednodušší lidskou vlastností než vcítění se. Ten příběh není ničím objevný a od prvního záběru se snaží zalíbit, ale to, co chce sdělit, to se mu nakonec i daří. (06.07.2015)

tento film je akoby z inej planéty - aj napriek obrovskej vrstve klišé je v ňom čosi autentické a dojemné. Iste je to aj postavou Thea. Záver bol pre mňa šokujúco smutný, ozaj ma zaskočil. Dakotu Johnson som ihned po skonceni filmu googlil a nepríjemne ma prekvapilo, že hrala v tom brakovom Šedom filme. Chcel som si ju zachovať takú čistú ako bola jej postava Chloe. (16.09.2015)

Mám pocit, že film vôbec nevyužil to o čo sa snažil po celý čas. To posolstvo a Theova reč je síce pekná, ale aj tak som čakal že sa tam toho udeje viac, že sa problém, ktorý bol načrtnutý začne riešiť aspoň vo filme. O niektorých postavách sme sa mohli dozvedieť niečo viac, ale to by mi ani tak nevadilo. Vadili mi vo filme niektoré zbytočné sprostosti, ktoré tam nemuseli byť, ale najviac ma zarazil koniec. Vlastne, filmom sa nič nevyriešilo, nevyužil naplno svoj potenciál, len nás akoby varoval pred globálnym otepľovaním, pred spôsobom nášho života a tým koncom to všetko, čo sa budovalo po celý čas takmer úplne zničil. Takéto varovania sú dnes všade, no a robí sa niečo proti tomu? No myslím že takmer nič, a ani tak skoro sa to nezmení. Tak ako v realite, tak aj tu vo filme sa nad týmito problémami pozastavíme, ale nič sa stým nerobí. No a v týchto veciach ma film nechal viac-menej chladným. Ale keďže sa mi páčila Theova reč, iný pohľad na svet a tiež jeho pohľad na New York, tak uznávam, že to malo niečo do seba. (22.01.2016)

Príbeh s veľmi silným posolstvom, avšak s tou prijebanou muzikou v byte u Moniky vyznieva ako tupá reklama na IKEu! Chvalabohu pomer debilných scén (to sú tie so slečnou Fifty Shades of Grey) NEPREVAŽUJE nad tými skutočne dramatickými, ale je vyrovnaný, a preto musím udeliť bohužial len tri hviezdičky. P.S. Podobné posolstvo nám prinášajú i chlapíci z kmeňa Kogi, takže buď sa spamätáme, alebo sme v prdeli... (19.09.2015)

Julio Jurenito (viz Ilja Erenburg) říká, pokud si dobře vzpomínám, že nejlepší způsob sebevraždy je koupit si nové boty a sednout si na lavičku v moskevském parku. Zde je možno spatřit další, pokročilejší variantu: Pokud se chcete někoho zbavit, kupte mu nové boty a pošlete ho do Central Parku (nebo někam jinam). Tak jak toto, tak i vše ostatní, nás zpravuje o tom, co dobře víme, ale nic s tím neděláme, neuděláme. A tak i toto inuitské poselství padá do arktického moře pohádek, pověstí, mýtů a představ stejně tak, jak do něj padají uvolněné ledovcové útesy, tuny každou vteřinu. A v tom randálu je sotva slyšet harpunu řezající led... Ale samozřejmě se mě to také dotýká. Když (ve filmu) vidím UN headquarters nebo New York Skyline, bezděčně mě napadá: Co to je? Kdo to postavil? A k čemu? Už dávno není žádné "buď a nebo", pouze "jak dlouho ještě". (14.12.2016)