Dogani

Tady není co dodávat. Silenced je rozhodně nevšední, filmový zážitek. Tak filmový zážitek, který se bude opakovat jenom párkrát v životě. Nejenže tenhle film rámuje emocionální nadstavba, ale hlavně skutečnost, že se to fakt odehrálo a že to dokázalo změnit soudní systém v té zemi. Musím poděkovat všem zůčastněným a každému, jednotlivému človíčku, který se podílel, nejen na tomhle špičkovém drama, ale i těm lidem, díky kterým se to celé otřáslo v základech. Yoo Gong a jeho společnice hrají výborně, totéž záporná strana, ale všechny jsou absolutně podřízený hereckým výkonům, mladší kategorie, která tedy válí. A jelikož je film protkaný, typickým, Korejským, syrovým podáním, tak se dočkáme několika....těch scén. Plakal jsem, hrozně moc a měl chuť prorvat pěst skrz monitor. Režie fantastická, prvotřídní soundtrack a je to i říznuté soudním líčením, čehož jsem i já velkej fanoušek. Všechny horory, které jsem viděl, jsou naprosté pohádky o proti filmu takového kalibru. Jediné, co bych vytkl, je SPOILER; kdy se jedno z těch dětí jde pomstít. Přišlo mi to už moc "filmové" a účelové, ale netuším, jak moc je tohle fikcí. Na tenhle film určitě jen tak nezapomenu. Netuším, komu to vůbec doporučit, maximálně tomu, kdo se chce psychicky rozervat u filmu ;-) (31.05.2020)

Depresivní až beznadějné drama bohužel podle skutečných událostí. Korejci se s tím nemazali a řadu scén pojali fakt dost syrově, při některých momentech až mrazí. Kvituji, jak se dokáží vyhnout zbytečnému patosu i v těch k tomu nejvíce vybízejících scénách. Největší sílu filmu vidím ve fantasticky podaném vnitřním boji hlavního hrdiny, kterého systém neúprosně tlačí jinam, než mu velí jeho zásady a hodnoty. Odolat pokušení a nepoddat se vyžaduje obrovské odhodlání a charakter. Za pět to ale není, film místy formou nestačí obsahu a vyloženě špatně (naivně a nereálně) je napsaná postava aktivistky Seo Yoo-jin. (14.10.2014)

Toto bol prvý film, s podobným námetom, pri ktorom som neplakala...Otázka je prečo? Počas celého filmu som bola tak neuveriteľne nahnevaná a vytočená a pocit bezmocnosti vo mne stúpal ako keď idete vo výťahu. Príbeh posilnený faktom, že je podľa skutočnej udalosti bol natoľko zaujímavý, že som dokázala prehliadnuť fakt, že nepozerám filmy, v ktorých sa ubližuje deťom. Nemala som čas sa na tým zamýšľať. Myslím, že herci mladiství a aj dospelí v tomto filme odviedli také herecké umenie aké som dlho nevidela. Dvojičky, úžasný pán učiteľ či všetky tri deti. Je to skoro 10 hodín, čo som videla ten film, no neviem prestať na to myslieť. Úžasné, smutné, znepokojujúce. 100% (pravdaže pri filme som neplakala ale o pol hodinu neskôr som sa pustila do fňukania, no čo, ja sa asi v tomto ohľade nezmením) (10.11.2012)

Ešte pred skvelým dánskym Honom s Mikkelsennom vytvorili kórejci podobný film motivovaný skutočnými udalosťami. Film dokáže upútať, strhnúť, možno i znechutiť, ale kvalita tu jednoducho je. Najviac bije do očí ukážka skorumpovaného súdneho systému, kde podľa hesla- "ruka ruku myje", je prepojený každý s každým. Spravodlivosti sa podobne ako u nás len tak nedovoláš. Sexuálne týranie a mučenie detí v internátnej škole pre sluchovo postihnuté deti dokáže často vyvolať zhnusenie, obzvlášť "vydarene" slizké sú dvojičky- riaditeľ školy a jeho brat. Nie sú však sami, úchylov a tyranov je tu viac. Na nerozoznanie rovnako úchylné ksichty dokáže jedno dievča na súde šikovne rozoznať. Všetky scény zo súdneho procesu, ktorý sa po počiatočnom nadšení rýchlo mení na frašku, sú výborné. Film má záver, ktorý asi nikoho nepoteší, ale bohužiaľ je to tvrdá realita. Južnú Kóreu som mal za vyspelú demokratickú krajinu, ale po tomto medializovanom prípade som zistil, že v rezorte spravodlivosti majú rovnako veľké medzery ako my na Slovensku. 80%. (25.02.2014)

Tak toto bolo vážne niečo. Videl som už veľa nasieracích filmov, filmov o týraní detí aj filmov o bezbrehej nespravodlivosti. Väčšina z nich bola naozaj skvelých a už som si myslel, že ma pri tejto téme nemôže nič prekvapiť. No ale kde sa vzal, tu sa vzal, prišiel si nejaký pán Hwang, ktorý mi dokázal, že pomyselné hranice kvality sa stále dajú posúvať smerom nahor a že je stále čím prekvapovať. Jednotlivé scénky sú emočne vypäté, pocitovo brilantné a pri násilných scénkach totálne na hrane, nič pre zdravý rozum. Naozaj si nepamätám film, kde by som videl v rámci násilia na deťoch niečo tak odporne podobné. Hrozné čo i len pomyslieť, že sa takéto hrôzy naozaj stali a je vážne naivné si myslieť, že sa to už nedeje. Ľudia sú schopní tých najväčších špinavostí, žiaľ často pod vlajkou cirkvi a falošnej dobrosrdečnosti. Miesto toho, aby chránili, tak páchajú takéto zlo. Jednoducho, snímok je o veľkej nespravodlivosti a hneve nad vlastnou nemohúcnosťou s tým niečo urobiť. Kto potrebuje rýchlo zvýšiť krvný tlak tak smelo do toho. (09.12.2014)