Holy Motors

Je to opravdu zvláštní, protože Caraxovo Hovno jakožto příspěvek do povídkového filmu Tokio se mi opravdu líbilo a považoval jsem to sice za navýsost ujetou, ale zároveň provokativní a zábavnou hříčku. Stejný motiv a zároveň styl použitý v Holy Motors mně přinesly nanejvýš nepříjemný zážitek, na který hodně dlouho nezapomenu. První půlhodinu jsem se pouze brutálně nudil, v dalších minutách jsem na nudu zapomněl pod dojmem čím dál silnější nenávisti, kterou jsem k téhle konstrukci začal pociťovat. Intelektuální onanie toho nejhoršího ražení, která naprosto oprávněně uvádí do extáze všechny ty vytříbené estéty, kteří jsou ochotni hledat ty nejskrytější významy nejlépe i tam, kde vůbec žádné nejsou. Netvrdím, že to je Caraxův případ, umím si samozřejmě představit hned několik vysvětlení téhle hříčky, nicméně na režisérovu hru jsem v žádném případě nedokázal přistoupit a jedno vím docela jistě - kdykoli v budoucnosti se jeho jménu velkým obloukem vyhnu. Popkorňáci nejspíš nebudou mít důvod ztrácet s Holy Motors čas - a zcela oprávněně, nemá jim totiž co nabídnout - líbit by se mohl nejspíš těm, co obdivují tvorbu Petera Greenwaye. Za sebe můžu říct, že jsem od dob Greenawayovy 8 1/2 ženy nenadělil žádnému filmu odpad s tak perverzní rozkoší jako právě Holy Motors. Tenhle film můžete buď milovat, nebo nenávidět - nic mezi tím. Ti, co dávají alibisticky 3*, obelhávají buď sebe nebo ty druhé. Mohl bych pochopitelně vyzvedávat perfektní kameru, herecký výkon Denise Lavanta nebo mondénní ksichtík Evy Mendes, ale raději někdy jindy a v jiném filmu. Celkový dojem: 0 %. (26.11.2012)

Film, o kterém více než o jakémkoliv jiném platí, že krása je v očích pozorovatele. Nenabízí totiž jasný příběh, nemá jednoznačné vyznění. Nevím, jestli to měla být komedie, drama, psychologický film, satira nebo cokoliv jiného. Nevím, jestli to byla ukázka krize osobnosti, kdy se člověk vzdaluje své vlastní identitě; milostný příběh zaměřený na to, jak přemíra práce ničí vztahy; snaha představit divákovi rozmanitost Paříže a lidských osudů v ní; metafora na to, jak člověk nezná lidi žijící kolem něj; film o touze člověka žít vícero lidských osudů; náhled na to, jak rozdílný mohl být náš život, kdybychom se vydali v nějakém okamžiku jinou cestou; výpověď toho, co stojí člověka být hercem; zdůraznění psychologického tvrzení, podle kterého každý člověk v každém dni, s ohledem na své okolí v daném okamžiku, hraje rozdílné role; sen, který se člověku zdá za jednu noc... Vlastně jsem měla pocit, že sleduju dvouhodinový showreel Denise Levanta. Ale nesmírně krásně natočený a tak zvláštním působem poutavý, že ho už teď chci vidět znovu. Poznámka: S odstupem času musím říct, že jsou Holy Motors snímkem, ke kterému se myšlenkami vracím více než 95 % filmů viděných za poslední rok. Což jejich kvalitu, myslím, jen potvrzuje. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (04.07.2012)

Holy Motors najlepšie pripodobniť k cirkusu, pretože inak by musel balansovať medzi kategóriou gýča a "art filmu". Ani k jednému sa však film neblíži. Tento fascinujúci kúsok je exibíciou, ktorá sa nehanbí žiadať potlesk publika po každom výstupe, či nadľahčenej scénke z toho ktorého žánru. Film sa šialene vážne neberie, premrštený Lavant, "smrteľne vážne" násilie, sebapoškodzovanie a trocha explicitného sentimentu navodzuje úsmev, . HM svoje jadro hľadá v drobných zvratoch, odklonoch od šablóny, v scénach, ktoré spočiatku uvádza ako žánrovo uzavreté. V ďalšej rovine odkrýva film svoju podstatu práve v štylizovanej forme - upnúť sa na radosť z pohybu, svetla, hudby, obrazu... V tom je číra radosť! ... Holy Motors síce núka množstvo podnetov na úvahu, jeho zámerom však žiadna kontemplácia nie je. Načo filozofovať tam, kde film zobrazuje všetky odtiene skutočnosti? ... Sformuluje len pár nápevov, ktoré sa vo víre filmu zlievajú v jedno: Čo nás to tak na tých filmoch púta? Čo púta masy v kinách na blockbusteroch? A čo púta Nás hrať dennodenne do úmoru naše role? (11.04.2013)

Mám pochopení pro rozporuplné hodnocení Caraxova filmu, jelikož tohle není dílko, které bych promítnul v sobotu večer svým rodičům. Holy Motors je určen divákům, kteří nemají problém s tím, vítězí-li forma nad obsahem, divákům, kteří rádi přistoupí na režisérovu hru a budou pátrat po důvodech a smyslu jeho obrazů. Pro mě je snímek poctou herectví jako takovému a zároveň pocta samotnému lidskému bytí, kde všichni hrajeme své role v neustále se opakujícím cyklu dne, života, životů, role, jež jsou řízeny pomyslnými božími motory. "Kamery se staly tak malými, že nejsou vidět." (16.12.2012)

stejne jako u péčka je možno íčka (tedy materiál pro pořádné vyiinterpretování se) hodnotit jen na bázi udělal jsem se/neudělal jsem se.. u holy motors se zjevně spousta lidí udělala.. mně tahle pocta/dějiny/filosofie filmu, intertextuální a sebereferenční simulakrum, ale stačilo jen na lehkou erekci mozku.. lepší simulakrum je prostě Synekdocha, New York a lepší potejrání dramaturgickejch zákonitostí pak Atlas mraků... ale pokud vyjdeme z toho, že film je vlastně jen suma záběrů a montáže, pak tohle je jednoznačně nejlíp natočenej záběr na onanujícího osmiletýho autistu, kterej kdy vzniknul, takže chápu kluky z fildy a jejich vyinterpretování se v kině.. (22.11.2012)