Holy Motors

Je to opravdu zvláštní, protože Caraxovo Hovno jakožto příspěvek do povídkového filmu Tokio se mi opravdu líbilo a považoval jsem to sice za navýsost ujetou, ale zároveň provokativní a zábavnou hříčku. Stejný motiv a zároveň styl použitý v Holy Motors mně přinesly nanejvýš nepříjemný zážitek, na který hodně dlouho nezapomenu. První půlhodinu jsem se pouze brutálně nudil, v dalších minutách jsem na nudu zapomněl pod dojmem čím dál silnější nenávisti, kterou jsem k téhle konstrukci začal pociťovat. Intelektuální onanie toho nejhoršího ražení, která naprosto oprávněně uvádí do extáze všechny ty vytříbené estéty, kteří jsou ochotni hledat ty nejskrytější významy nejlépe i tam, kde vůbec žádné nejsou. Netvrdím, že to je Caraxův případ, umím si samozřejmě představit hned několik vysvětlení téhle hříčky, nicméně na režisérovu hru jsem v žádném případě nedokázal přistoupit a jedno vím docela jistě - kdykoli v budoucnosti se jeho jménu velkým obloukem vyhnu. Popkorňáci nejspíš nebudou mít důvod ztrácet s Holy Motors čas - a zcela oprávněně, nemá jim totiž co nabídnout - líbit by se mohl nejspíš těm, co obdivují tvorbu Petera Greenwaye. Za sebe můžu říct, že jsem od dob Greenawayovy 8 1/2 ženy nenadělil žádnému filmu odpad s tak perverzní rozkoší jako právě Holy Motors. Tenhle film můžete buď milovat, nebo nenávidět - nic mezi tím. Ti, co dávají alibisticky 3*, obelhávají buď sebe nebo ty druhé. Mohl bych pochopitelně vyzvedávat perfektní kameru, herecký výkon Denise Lavanta nebo mondénní ksichtík Evy Mendes, ale raději někdy jindy a v jiném filmu. Celkový dojem: 0 %. (26.11.2012)

Zcela osobní poznámka. K Holy Motors se myšlenkami vracím zdaleka nejvíc ze všech filmů, které jsem letos viděl. Jen se mi potvrzuje, že rozhodně nejde o prchavý výstřelek nebo o pouhý intelektuální konstrukt odtažitě komentující nejrůznější aspekty kinematografie, ale že ten film má kurva srdce. Je to taková perverzní láska na první pohled. (08.08.2012)

Pokoušet géniovy předchozí snímky, abych pochopila ten poslední, by se patrně rovnalo házení perel sviním, takže pouze do budoucna - až se bude pan Carax zase vyprazdňovat, já tady s toaleťákem frontu stát nebudu... Viděno v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov jako úkol č. 9 - artový snímek, v tomto případě bych však dala přednost malé úpravě - film, při kterém předčasně odcházíte z kina - i kdyby jste se měli připravit o scénu s harmonikou i zádumčivou krásu staré Paříže... (10.06.2015)

Až do poloviny naprosto dokonalá dramedie plná svěžích bizarních výjevů a skvělého proměnlivého herectví Denise Lavanta. Od vynikajícího intermezza už však jen fádní, a především nudná exhibice, která recykluje svůj vlastní koncept až na dřeň. Je to obrovská škoda, zvlášť, když má ten film velmi funkční a relativně srozumitelnou myšlenku a netrpí ani příznaky tvůrčí onanie. Zkrátka je to jen od půlky docela nuda, a to jsem od festivalového WTF roku 2012 tedy doopravdy nečekal. UPDATE o měsíc později: Z Holy Motors mi v paměti po měsíci zůstalo jen to nejlepší a retrospektivně i části, které nenadchly, působí alespoň velmi zajímavým dojmem. Hvězda nahoru a nemůžu se dočkat až to uvidím podruhé. Recenze zde 75% (KVIFF 2012) (04.07.2012)

Pokud lze vůbec vážně vytáhnout dnes na světlo pojem cinefilie a nemá to být pouhý předmět nostalgie a heslo z učebnic, pak se to daří právě Caraxovi v Holy Motors. Je poměrně pozoruhodné, komu se ten film nelíbí: ze zvláštního důvodu většině českých kritiků starších čtyřiceti let. Zbytek jsou prostě nedotatečně vnímaví lidé. Podle mého totiž někdo, kdo použije slovo pseudointelektuální, nemůže mít skutečně rád film. Carax natočil naprostý unikát, film, který se cele odehrává v mantinelech vytyčených samotnou filmovou fikcí. Film, který neodkazuje vůbec k ničemu jinému než ke kinematografii samotné a přitom není vystavěn na citacích a aluzích. Film, který je zároveň orgií pro analytiky i vyznáním všemu, co dělá film filmem, tedy emocím, akci, násilí i smyslnosti. Velkolepá dekonstrukce jednoho už pěkně starého média. (22.11.2012)