Zvuky temna

Co by byly všechny ty italské horory bez té fenomenální démonické hudby? Tolik napětí a strachu, co dokáže vyvolat jen samotná hudba, i když se nemusí zrovna nic děsivého dít. Kdo jiný to umí tak, jako právě taliáni?:) Zvuky temna jsou více detektivním příběhem s tíživou atmosférou, než hororem. Skvěle propleteným detektivním příběhem. I zde se divák dočká momentu, kdy jde všechno moc hladce a věci jsou najednou až příliš jasné, takže je očividné, že o to více zde něco nehraje a něco nám ještě nebylo odkryto. I když můžeme již od začátku přemítat, kdo asi může být vrahem, následující děj se stále více rozplétá, zamotává a vyjasňuje, že když potom na onen moment dojde, cítila jsem i mrazení po těle. Závěr filmu je, dalo by se říci velkolepý, i když jsem byla lehce na pochybách, co se týče logiky jistých skutků. Také bych ráda věděla "Proč? Proč tu první...?" (17.02.2013)

Velmi slušný mysteriózní thriller, s lehkou, ale opravdu lehkou příměsí gialla, dokazující, že i v rámci horrorového žánru dokázal být mistr pestrý a zvládal více než jen jeho klasické gore. Jednoduchý, ale velmi záživný příběh o ženě stižené viděním, kterému velmi pomáhá doba a kulisy, v nichž byl natočen. Sedmdesátky prostě podobným příběhům přály a poskytovaly jim patřičnou atmosféru. Hlavní hrdinka v podání Jennifer O'Neill velmi sympatická, v roli její švagrové pravděpodobně (samozřejmě to je nadsázka, ale ta podoba je až obdivuhodná) starší sestra Claudie Shiffer. Je to tajemné, napínavé, snad pevná součást pětice nejlepších mistrových filmů. (13.04.2014)

Tak tento film začal tak ako Non sevizia un pamperino skončil pádom do skál a názorným roztrešteným lebky.Niekedy hudba bola nežná,svieža a inokedy sa držala pochmúrnej rovine a niekedy zarezávala až do silných depresívnych tonou.Po vizuálnej stránke tomuto filmu nič nechýba,niektoré tie zvuky boli z tých nepríjemnéjších a dotvárali tejto snímke strašidelnosť.Žlté cigarety,žltý taxík majú na niečo narážať?Ale nebavilo ma strašne kludne tempo,lebo príbeh a dej boli super ale ako celok to bola jedna nuda.Bolo tam veľa náhod,ktoré boli až trápne,lebo boli očividné že režisér nevie ako dalej,tak podhadzuje samé kraviny.Atmosféru to malo ale škoda pre mna len v pár momentoch.Ale čo tu je hororové,to by ma veľmi zaujimalo. (29.04.2014)

Fulci symbolicky začíná tam, kde giallo žánr zanechal naposledy (Non si sevizia un paperino) a s grácií tedy opakuje pád ze skály. Pak už ale rozvíjí zcela nový giallo příběh, který velice vkusně obohaceju o mysteriozní prvky. Maestrovi se tak povedla vytvořit velice vydatná a hustá atmosféra (Frizzi válí), která mi připomínala pozdější The Beyond (já vím, bylo to hlavně díky Frizzimu). Pochvalu si také zaslouží konzistentí scénář a na Fulciho poměry i velice bohatá výprava, díky které nevypadá každý druhý interiér jako z papundeklu. Celkově shrnuto: Jedno z nepovedenějších Luciových děl. Nakonec si neopomenu zmínit, že Sette note in nero mi přišelo velice zlomové. Myšleno v tom slova smyslu, že dělí Fulciho kariéru na dvě půlky. Zde se totiž poprvé objevují režisérovi obvyklé pozdější trade marky (detailní záběry do očí, výrazná Frizziho hudba, Salvatiho kamera a samozřejmě také trochu toho gore). Nic méně stejně považuji za nejlepší režisérovo dílo Non si sevizia un paperino, které tyto trade marky nemá a přesto nebo právě proto je jasně nejlepší. (19.01.2010)

Méně známe herecké obsazení, nezajímavé charaktery, banální dialog, málo výrazné spiknutí, téměř nulové napětí (když nepočítám poslední půl hodinu), samotné finální rozuzlení spíše chromé. Naopak nutno skutečně ocenit technickou stránku snímku (kameru, barvy), to je precizní práce. Vskutku zajímavý příběh na téma parapsychologie, která se snad ještě stále řadí do tzv. pseudověd, a pěkný podmanivý hudební motiv (téma zazní i v "Kill Bill"). Na scénáři a příběhu se podílel vedle Fulciho i jeho kamarád, jeden z klasiků žánru, Sacchetii ( "Scorpion with Two Tails", "House by the Cemetery", "Beyond" nebo "Zombi 2"). Toto překvapivě krotké, decentní, duchovně laděné giallo (pokud ho tam vůbec zařazovat, spíše jde o jakési temné krimi) neřadím k těm nejlepším počinům otce gore Fulciho (i když tou dobou byl režisér na samém vrcholu). Jeho první tři nepřekonatelná dílka mě oslovila víc, dokonce je zde hned v úvodu znovu použita scéna pádu z útesu jako v "Don't Torture a Duckling", naopak podobně laděný konec jsme poté mohli vidět v "Černé kočce". Tak možná na druhé zhlédnutí, pokud nějaké bude, můj názor časem přehodnotím.. (29.08.2010)