Na druhé straně kopců

Mungiu v této zajímavé variaci na téma "Cesta do pekla jest dlážděna dobrými úmysly" stylisticky navazuje na svůj předchozí film. Opět velmi dlouhé vycizelované záběry s propracovanou mizanscénou. Ač většinu stopáže vyplňují dialogy, film nesklouzne ke statičnosti a rozhlasové hře. Jen mi zde scházela tíživost a gradace atmosféry jako u 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, Na druhé straně kopců mě nechalo trochu netečným. (01.07.2012)

Mungiu mě po svém předchozím oslavovaném filmu, který mě nechal naprosto chladným, příjemně překvapil. Ze začátku jsem měl strach, co s tou obrovskou stopáží (na artový film), ale nakonec nemůžu říct, že bych se v průběhu filmu nějak výrazně nudil. Zhruba 110 minut jenom tak sledujete čistý realismus, občas uznale pokývnete hlavou nad chytrým střihem nebo hloubkovou kompozicí záběru, ale stejně pořád jenom čekáte, co z toho vyleze. A opravdu se tak stane, poslední půlhodinu Mungiu hezky přitvrdí a místo čiré popisnosti se nenápadnou, ale znatelnou změnou formálních prostředků (a také zkvalitněním dialogů) soustředí na co nejlepší vyjádření myšlenky a názoru. Zejména poslední dva statické záběry opravdu stojí za to a díky tomu má Mungiův film hezký "dojezd" ještě dlouhé minuty po skončení titulků. Což jsem u 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny postrádal nejvíce. (08.04.2013)

Opäť výborne koncepčne vybudované. Každý obraz natočený na jeden záber. Oproti debutu tu režisér častejšie pracuje s hĺbkou mizanscény. Napriek šialenej dĺžke nie sú v scenári hluché alebo okato zbytočné motívy, aj keď je na uváženie, či práve minutáž nezráža napätie a naliehavosť akou sršal Mungiou prvý film. Nakoniec to neskĺzne do moralistickej polohy a autor sa šalamúnsky vyhne adresnému obviňovaniu. Všade odbočky k "realistickým detailom". Je to poctivo urobený film. Napriek tomu mám pocit, že to nemá také gule ako 4 mesiace, 3 týždne a 2 dni. (25.06.2012)

Snímek Rumunska, jak jen tušíme, že by mohlo vypadat. Z našeho pohledu neuvěřitelné reálie, o to strašlivější, že se příběh tak nějak podobně skutečně odehrál. Vyprávění končí do značné míry otevřeným koncem, což člověku zprvu namíchne, ale posléze uzná, že každý jiný konec by byl méně pravděpodobný. (22.07.2018)

K nejsilnějším pasážím filmu patří neuvěřitelná církevní zaostalost. Pochmurné pomalé tempo a postupný děj s hořkým koncem se vzpírá zdravému rozumu. Nabízí se otázka, proč náboženská společenství křesťanů nezmodernizují konečně přístup k lidem a nejdou s dobou? Když člověk vidí něco takového, že se věci takto dějí, tak není proto divu, že církev lidi naštve a lidi tíhnou k ateismu. Je třeba pojmenovat věci pravými jmény. V jistém smyslu se dá říci kategorická otázka, mohl by Bůh vytvářet zlo? Proč by to dělal? Samozřejmě, že ne. Vezmu-li v úvahu i tento případ, je nanejvýše opět jisté, že to dělá koneckonců vždycky jen a jen člověk, který ve jménu pouček katechismu způsobuje utrpení. Komu poté svítí možná jasné světlo betlémské? Posuďte však sami. (20.10.2013)