Reklama

Reklama

Na druhé straně kopců

  • Rumunsko După dealuri (více)

Obsahy(1)

Alina se vrací z Německa, kam odešla za prací, s nadějí, že si zpátky odvede Voičitu, jedinou bytost, kterou kdy milovala a která kdy milovala ji. Jenomže v době, kdy tu Alina nebyla, našla Voičita Boha, a to je v lásce soupeř, nad nímž se těžko vyhrává. Cristian Mungiu, který si z Cannes odvezl Zlatou palmu v roce 2007, opět zvolil jako ústřední postavy dvě mladé ženy. Kdysi spolu vyrůstaly v sirotčinci a po delším odloučení se shledávají v klášterní osadě v kopcích. Zatímco pro jednu z nich se staly chatrče kolem kostelíka domovem, druhá touží utéci z místa, kde vládne přísný řád diktovaný knězem, jehož komunita slepě poslouchá. Není těžké objevit paralely s nedávnou historií autorovy vlasti, třebaže interpretace složitého a nejednoznačně vyznívajícího příběhu je ponechána na divákovi. Poslední záběry ovšem výmluvně vyjadřují autorův pohled na současné Rumunsko. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Videa (3)

Recenze (52)

Radko 

všechny recenze uživatele

Pre mňa jednoznačná záležitosť. Duša dievčaťa sa postupne roztrhá po tom, čo zistí, že jediná blízka bytosť v jej živote sa od nej vnútorne odpútava. Jej stav sa zhoršuje. Psychiater nasadzuje lieky. Modloslužobníčkovia v kláštore ale následne pozabudnú na pravidelný dohľad nad užívaním Zyprexy. A tak sa rozhodnú liečiť po svojom. No a tak to aj dopadne. Poznámka ku komentárom: Mizanscéna môže byť prepracovaná ako chce, toto bolo na to, o čom to pojednávalo, pridlhé. ()

Traffic 

všechny recenze uživatele

Číst Na druhé straně kopců jen jako obžalobu zaostalých církevních praktik je hrozně zjednodušující. Mungiův film, který rekonstruuje skutečně proběhlou kauzu, místo jednoduše vysvětlitelných tezí naopak předkládá komplikovanou analýzu rozličných společenských i osobních vlivů, příčin a následků, v jejichž srdci je láska a lék na ni hledat konvenčními způsoby těžko. Nedaří se to ani klasické medicíně, kterou film nenápadně přirovnává také k jistému druhu dogmatického náboženství. Výborná je třeba scéna, ve které nemocniční lékař předepisuje léky pro Alinu a dává instrukce řádové matce. Doktor sedí v centru rámu a nad ním na stěně visí trio ikonických nebo ryze religiózních výjevů (Panna Marie, nějaký kýčovitý new-age výjev a Mona Lisa), takže když pak podává informace o předepisovaných prášcích (3x denně ten, 1x onen), zní to úplně jako farářovo přikázání po zpovědi (10x Otčenáš atd.). Když bych se měl přesunout na trochu obecnější rovinu, je film mimo jiné o tom, jak si současná společnost neví rady s psychosociálním rozměrem nemocí, protože jejich příčiny se obvykle nedají exaktně zjistit a jít na ně se sáhodlouhým výčtem hříchů a odevzdáním se Bohu je zase druhý extrém. To se mi na těch nejlepších filmech rumunské nové vlny hodně líbí - některá témata explicitně a snad ani implicitně neřeší, ale minimálně se jich nějakým způsobem dotýkají a podávají o nich cenné výpovědi. Zároveň je tento Mungiův film - podobně jako vzpomínané Tenkrát v Anatolii - plnohodnotným uměleckým dílem, které je opravdu nutné vidět na plátně nebo alespoň v dobré kvalitě na velké obrazovce. Ještě komplexněji než v 4 měsících, 3 týdnech a 2 dnech (slavná scéna vánoční návštěvy rodičů a rozpravy u stolu) se tu pracuje s komponováním záběrů do hloubky prostoru, kdy jsou jednotlivé postavy rozloženy (obvykle podle momentální důležitosti) do několika plánů. Nikdy nejde o samoúčelný typ inscenování; vždy se dialogy vedou napříč těmito plány a jednotlivé odbočky mají své opodstatnění. Právě vzájemným kontrastem statických "tableau" záběrů (převažujících v první polovině) a pohyblivé kamery sledující obvykle Voichitu v nějaké dramatičtější situaci (spíše v závěru) film vytváří napětí a přidává akčnějším pasážím na naléhavosti. Neskrývám, že jsem film plně docenil až napodruhé a že je k jeho sledování potřeba větší dávka pozornosti a vnímavosti (navíc téměř dvě a půl hodiny), ale právě v tom tkví jeho síla a potenciál. ()

Reklama

Tsunami_X 

všechny recenze uživatele

Ještě, že došlo na vymítání. Člověk si u tohohle exkurzu za horským vzduchem a cíkrevními obyčeji může v rozličně dlouhých časových intervalech bez obav řešit, zda se drží správné linky a taky vnitřně přehodnocovat, na co má vlastně cenu se soustředit. Škoda, že to na tak naducané stopáži, i při přistoupení na dokumentrání popisnost, není natolik stimulující, aby se samotná cesta stala cílem. Rumunské cestovky budou tenhle film milovat. ()

tahit 

všechny recenze uživatele

K nejsilnějším pasážím filmu patří neuvěřitelná církevní zaostalost. Pochmurné pomalé tempo a postupný děj s hořkým koncem se vzpírá zdravému rozumu. Nabízí se otázka, proč náboženská společenství křesťanů nezmodernizují konečně přístup k lidem a nejdou s dobou? Když člověk vidí něco takového, že se věci takto dějí, tak není proto divu, že církev lidi naštve a lidi tíhnou k ateismu. Je třeba pojmenovat věci pravými jmény. V jistém smyslu se dá říci kategorická otázka, mohl by Bůh vytvářet zlo? Proč by to dělal? Samozřejmě, že ne. Vezmu-li v úvahu i tento případ, je nanejvýše opět jisté, že to dělá koneckonců vždycky jen a jen člověk, který ve jménu pouček katechismu způsobuje utrpení. Komu poté svítí možná jasné světlo betlémské? Posuďte však sami. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Film, který jsem měla už dlouho v hledáčku. Na rodíl od většiny diváků mě scéna vymítání tolik nešokovala a nepovažuji jednání otce a sester za zaostalost. Alina nemohla v klášteře zůstat, ale také nedokázala odejít. Vojčita zůstat chtěla, ale nechtěla opusit Alinu. Umanutost Aliny i její agresivní vpády působily presvědčivě jako psychické onemocnění. Napadlo mě, jak se lišil postup sester a otce od zpacifikování obyvatelů psychiatrické léčebny třeba v Přeletu nad kukaččím hnízdem? Kdo určuje diagnozu a ordinuje léčbu? Byla Alina nemocná? S napětím jsem očekávala na rozuzlení. Inu dobře myšlené nemusí být ještě dobré. Hodně výmluvný konec. ()

Galerie (24)

Reklama

Reklama