Na druhé straně kopců

Možno bude dvojapolhodinová rekonštrukcia skutočných udalostí z roku 2005 niekomu pripadať príliš dlhá, ja som mal naopak pocit, že film v záverečnom akte skutočne nabral na sile a skončil v najlepšom, pričom by som kľudne uvítal ešte ďalšiu hodinu a bol tak svedkom kauzálnych udalostí po udalosti. Lenže Mungiu sa snažil na kladené otázky neodpovedať priamo a nechať riešenia na divákovi, vrátane otázky, čo sa to s Alinou skutočne dialo. Tzv. rumunská nová vlna má svoje nepísané pravidlá a Kopce idú v niektorých ohľadoch (napr. prostredie) svojou vlastnou cestou. Ale samozrejme nesmie chýbať apatický zástupca verejnej zložky ako napríklad necitlivá lekárka. Pripomenuli mi napríklad Exorcistu (vyjadrovanie sa k otázkam cirkvi a medicíny) alebo Piknik na Hanging Rock (nevyjasnená záhada v uzavretom ženskom spoločenstve). (29.05.2018)

Mungiu mě po svém předchozím oslavovaném filmu, který mě nechal naprosto chladným, příjemně překvapil. Ze začátku jsem měl strach, co s tou obrovskou stopáží (na artový film), ale nakonec nemůžu říct, že bych se v průběhu filmu nějak výrazně nudil. Zhruba 110 minut jenom tak sledujete čistý realismus, občas uznale pokývnete hlavou nad chytrým střihem nebo hloubkovou kompozicí záběru, ale stejně pořád jenom čekáte, co z toho vyleze. A opravdu se tak stane, poslední půlhodinu Mungiu hezky přitvrdí a místo čiré popisnosti se nenápadnou, ale znatelnou změnou formálních prostředků (a také zkvalitněním dialogů) soustředí na co nejlepší vyjádření myšlenky a názoru. Zejména poslední dva statické záběry opravdu stojí za to a díky tomu má Mungiův film hezký "dojezd" ještě dlouhé minuty po skončení titulků. Což jsem u 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny postrádal nejvíce. (08.04.2013)

Celkem dost síla. Připadal jsem si jako ve středověku a ne, jako v 21 století a ještě k tomu v Evropě. Na jedné straně láska a nepochopení, na straně druhé, až fanatická zatvrzelost, kterou bych možná čekal snad někde u Talibanu. Delší stopáž a pomalé vyprávění, to jen umocňuje celkový zážitek, která graduje, až v naprosto šokujícím finále. Moc pěkný film, ale ten pocit bych už nikdy nechtěl zažít znovu. (30.03.2015)

Film, který jsem měla už dlouho v hledáčku. Na rodíl od většiny diváků mě scéna vymítání tolik nešokovala a nepovažuji jednání otce a sester za zaostalost. Alina nemohla v klášteře zůstat, ale také nedokázala odejít. Vojčita zůstat chtěla, ale nechtěla opusit Alinu. Umanutost Aliny i její agresivní vpády působily presvědčivě jako psychické onemocnění. Napadlo mě, jak se lišil postup sester a otce od zpacifikování obyvatelů psychiatrické léčebny třeba v Přeletu nad kukaččím hnízdem? Kdo určuje diagnozu a ordinuje léčbu? Byla Alina nemocná? S napětím jsem očekávala na rozuzlení. Inu dobře myšlené nemusí být ještě dobré. Hodně výmluvný konec. (02.03.2018)

milujem súčasnú rumunskú kinematografiu - je žánrovo neuchopiteľná, historicky dôležitá, sociálne ponurá, štýlovo čistá a príbehovo pestrá, jedna z najzaujímavejších, aké môžeme momentálne v európe nájsť; za kopcami od mungiu sa mi páčilo minimálne tak veľmi, ako jeho "prelomový" predošlý film, no v tejto transylvásnkej verzii exorcistu dokážem nájsť väčšie zaľúbenie kvôli akejsi tematickej univerzálnosti a žánrovej hre; (19.04.2014)