Věra 68

Něco jsem o Věře Čáslavské věděl, ale to nemohlo předčit komplexní dokument Olgy Sommerové (můj první), o ženě nezlomného ducha, která se tak ráda směje. Okamžiky, kdy se sama zlehčuje či ve správnou chvíli střižené záběry se zemitou správcovou stadiónu trefně vyvažují části, které by mohly být špatně patetické a ty, které jsou důstojné opravdově. V téhle souvislosti mě napadl Karel Gott, ze života sportovkyně nečiší kalkul, beznázorovost a proplouvání všemi dobami ani náhodou a to se oba odrazili od můstku proslulosti ve stejné době, i když opačném (leč podobně přijímaném) odvětví. Respekt! (17.05.2012)

,,TO JE ŽENA, PŘED JEJÍŽ VŮLÍ JE TŘEBA SE MÍT NA POZORU...“ /// Věra vypráví… nad fotkama, nad archivníma záběrama a často mi vžene slzy do vočí. Nevím, kterej Čech by ještě mohl bejt Japonec a Mexičan, Věra totiž zanechala v jejich srdcích nesmazatelnou stopu. Dokument míchá nálady a pocity a jeho zaměřením na 68 (hovno Jágr, rok!) to mělo skončit. Takhle přijde na přetřes i aféra kolem jejího syna a bejvalýho muže, jejíž řešení zbytečně degraduje kouzlo sportovního dokumentu o obyčejný a charakterově silný holce, která nadchla svět fantastickými gymnastickými výkony. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Tak TOHLE mě furt bere! 2.) V 70ti udělám provaz. (gymnastickej debile!) /// PŘÍBĚH ***** (20.11.2016)

Působivý náhled do událostmi bohatého života jedné velké bojovnice v sukni. Sommerová poutavě zachycuje vnitřní emocionální svět Čáslavské a přitom se vyhýbá nudné popisnosti. Poslouchat, jak s velkým entusiasmem a energií Čáslavská vypráví, je zážitek sám o sobě. A ten gymnastický provaz v závěru? Je vidět, že paní Věra na to ještě pořád má :o) (22.07.2012)

Fascinující celovečerní dokument, výkladní skříň žánru, povinná učební pomůcka. Film mapující téměř neznámé stránky života vpravdě legendární osobnosti, která je ve svých sedmdesáti letech studnicí moudrosti poučeného a nijak zvlášť životem hýčkaného lidství... a zároveň také správnou energickou babičkou s neuvěřitelným "tahem na bránu" a kapsářem plným životní odvahy a optimismu. Paní Čáslavská si zkrátka musí získat každého - nebo přinejmenším každého Japonce:) Já sice žádnou zvláštní šikmookostí netrpím, ale kdyby řekla: "Skoč!", zeptal bych se jen: "Jak vysoko, madam?":) Kéž bychom měli víc Čáslavských než Vondráčkových... nemluvě o Hanychových nebo Štikových, že:P 90% (02.05.2013)

nic více ani méně, než zveličený náhled do velmi rozsáhlého a pečlivě vedeného archivu vzpomínek významné sportovkyně. jako takový se přirozeně soustředí spíše na profesní život, od jeho začátků, přes strmý vzestup k hlubokým krizím, a jen občasně, do jisté míry neochotně zmiňuje fakta života osobního - rodinného, milostného. úrovně skutečně niterné biografie (například Proměny přítelkyně Evy od režisérky Drahomíry Vihanové) snímek ani zdaleka nedosahuje. osobnost Věry Čáslavské v něm ovšem dominuje, ačkoliv jinak, než jako pouhý objekt zájmu zvídavého oka kamery. dodnes vitální žena je nejen protagonistkou dokumentu, ale díky své zjevné schopnosti prosazovat samu sebe a vlastní cíle se dozajista podílela na konečné podobě filmu i mnoha jinými cestami. uznání zaslouží pochopitelně i režisérka Olga Sommerová, její cit pro vedení kamery, které se ujala Olga Špátová, a zobrazení celků krajin a panoramat, sněhu pokrývajícího mrazivé reminiscence sovětské totality, svěžest mexických nebes. jistou neschopnost jít dostatečně do hloubky tématu záplatují humorné okamžiky, dodnes působivé "týdeníkové" záznamy hrdinčiných triumfů, "tichých protestů" a pohnutá shledání s blízkými. pokud díky precizní režii zapadají životní souvislosti jedna do druhé, uznávám, že někdy i záběry dojatých tváří mohou být samy o sobě dojímavé. (25.10.2012)