Tetička

Tetička je skutečně ostrá jízda nadsázky a černého humoru pranýřující dědictví lačné příbuzenstvo, která by obstála i v dnešní době. Rodinky bojující o tetiččino dědictví jsou povahově hnané do krajnosti a navíc skvěle herecky ztvárněné Marvanem, Šlemrovou a dalšími. Ferenc Futurista v roli komorníka-duchaře je třešničkou na dortu. Tuto komedii jsem si prostě užil náramně. A přitom žádná velká složitost- v jednoduchosti je prostě krása 90%. (23.05.2011)

Na přelomu třicátých a čtyřicátých let se dostalo stárnoucí Naskové v českém hraném filmu nabídky na několik mimořádně zajímavých dramatických rolí. Herečka, která svou kariéru započala ještě před první světovou válkou, nabídnuté příležitosti beze zbytku využila. Její noblesní dámy pokročilejšího středního věku jsou vytvářeny jako lehce nostalgické, ale vlastním vzděláním a hlubokou životní zkušeností zralé a moudré ženy, jejichž hodnotový konzervatismus je otevřen s bedlivou přátelskostí novým podnětům. Rozvaha a schopnost obklopovat se důvěryhodnými, pokud možno i přátelskými lidmi je chrání proti nejrůznějším nástrahám a lstím, jímž jsou vystavovány. V TETIČCE je takovou spásnou osobností služebný, ztvárněný mimořádně skvěle Ferencem Futuristou-Fialou. V této laskavé Fričově veselohře se v nehostinném čase německé nacistické okupace českému divákovi nabízela útěšná, laskavá podívaná, která se s úspěchem dokázala vyhnout všem pastem podlézání a obcházení jeho vkusu. Tehdy i dnes. (26.03.2008)

Skvělá, satirická komedie s jemnějším černým humorem od mistra Friče. Růžena Nasková ve své nejlepší filmové roli a s plejádou výtečných herců si film dokonale užívají (scenárista totiž obdařil některé postavy i zajímavým podtextem-nejsou to jen šablonovité figurky jako u většiny naších veseloher z tehdejší tvorby). Tetička dokáže dobře pobavit jak tehdy, tak i dnes. Snad jen ten konec mohl být lépěji dopracován. (20.06.2007)

Dr. Jaroslav Tumlíř (1902 – 1977), významný dramaturg pražských i mimopražských scén a také dlouholetý knihovník, věnoval veškerý svůj volný čas vlastní autorské práci, především tvorbě divadelních her. Z jeho repertoáru do dnešních dnů přežila jen jediná, Strašidelná tetička, která se v období nacistické okupace stala vhodnou kořistí pro vyhladovělý barrandovský tým Maca Friče. Ten se po úspěšné sérii bláznivých veseloher, v nichž excelovala především populární dvojice Gollová – Nový, rozhodl nabídnout příležitost významné charakterní herečce a člence činohry pražského Národního divadla Růženě Naskové. Teta Berta už v sobě sice nemá ani zatrpklou duši, ani nadšení pro moderní život mladých, jako měla její předchůdkyně v Cikánově komedii Příklady táhnou, nicméně podivně nostalgický stesk po promarněných šancích života nabídl Naskové mnohem hlubší rozměr, s nímž charakterizuje svou důstojnou tetičku. Smolík s Pištěkem se tu obloukem vracejí ke svým pionýrským filmovým létům, ale přece jen je každý z jejich seniorských milovníků jiný. Naproti tomu Lída Chválová a Jiří Dohnal představují dvojici mladých lidí, kteří teprve ve vzájemné lásce naleznou správný poměr k životu. To vše je potom v dokonalém kontrastu s charaktery chamtivých příbuzných v brilantním hereckém provedení Baldové, Šlemrové, Marvana, Nedbala i Kreuzmanna. Trojským koněm tohoto filmu je ovšem precizně vyvedená figurka věrného majordoma, zahraná anglicky neanglickým způsobem mistrovským Ferencem Futuristou. Je-li zpočátku osudový vztah pozorného starého lékaře a životem zklamané tety jen jakýmsi sentimentálním zastavením v běhu času, charakterizovaným ještě ukolébávající písní Bláhové mládí v osobité Smolíkově interpretaci, pak jeho závěr neodvratně směřuje k žádané proměně, k novému poslání. Strašidelný zámek, bouřka, duch zemřelé tetičky a spiritistická seance pak dokreslují patřičnou atmosféru, která má zejména v časech podzimních plískanic své neopakovatelné kouzlo. (04.10.2008)

Na pět hvězdiček tahle komedie nebyla. Růžena Nasková byla jistě skvělá herečka, ale film jí moc příležitosti nedal a utápěla se v něm v jevištních pózách. Jakkoliv mám sám sklon k sentimentalitě, tenhle film byl některými zdlouhavými scénami až příliš sentimentální; kdyby nebylo dost násilně vnuceného milostného příběhu náhodně se setkavších mladých, kteří se za celé mládí neviděli (jak prostoduché), film by neměl děje ani na těch 80 minut. Vše tedy zase zachraňovaly výborné herecké výkony, z nichž nejvíc utkví divákovi v paměti sluha Ferenc Futurista. A pak ovšem jako vždy František Smolík. Příběh o hamižnosti příbuzných je ovšem sám o sobě silný a nadčasový a Fričova režie nemá vadu. (25.01.2015)