Amatér

"Ve třiceti uvěřil v Boha. Skončil tragicky - stal se knězem," varuje nadřízený Stašek svého mladšího kolegu, který právě prožívá vášnivý vztah s kamerou (a žena zatím - ne neoprávněně - žárlí). Kieslowského film je rozvedením Staškova dvojznačného varování, příběhem další takové tragédie (nebo "tragédie"?), jen ne na poli dráhy duchovní, ale umělecké. (25.02.2014)

Skutečně hutné drama - jak to Kieślowski umí. A tímhle filmem jsem zároveň dokoukal jeho celovečerní tvorbu. Amatér je o mladém muži, co se právě stal otcem a pořídil si kameru, aby mohl natočit chvíle se svojí manželkou a jejich novorozeným dítětem. To postupně přeroste ve velký koníček hlavního hrdiny, problém je v tom, že jeho manželka to moc neschvaluje. To přesně je ústřední téma filmu - rozpor mezi rodinou a zálibou pro natáčení filmů. Tohle téma je zde perfektně rozebrané, ale není jediné, objevuje se tu i jistá cenzura ze strany "těch vyšších" a sám hlavní hrdina se prostřednictvím natáčení vlastně hledá sebe samotného. Především to je dost slušně vystavené drama se sympatickými postavami, z nichž ani jedna podána jako "ta vyloženě dobrá" nebo "ta vyloženě špatná", naopak, všechny jsou životné. A proto že vše tak skvěle funguje, má závěr neskutečnou sílu. Po filmařské stránce je ten film taky perfektní, stejně jako po té herecké, ale to už je u Kieślowského klasika. Spíš jsem nadšený z toho, jak z jednoduchého tématu dokázal udělat film skoro na dvě hodiny, přičemž zde snad není jediná scéna, která by byla vatou. Hlavně mi to dokazuje, jak skvělý režisér je, protože Amatér se mu fakt povedl. Kromě pár drobných výtek (které jsou ale natolik malicherné, že nevidím smysl v tom je vypisovat) nemám co tomu vyčítat. Jestli je to ale nejlepší Kieślowského film, to uvidím časem. Rozhodně k tomu ale nemá daleko. 5* (28.11.2020)

Škoda, že má film poněkud přepálenou stopáž a že Kieslowski v jednu chvíli honí hodně zajíců, rozuměj témat, takže se mu poněkud rozplizne to konečné řekněme prozření. Jinak jsem čekal spíš větší problémy hrdiny v závěru, než jen, že odejde manželka, ale tady je to geniálně podané, že za naše chyby, byť nevědomé, mohou platit i druzí. Film má pro mne vlastně dva vrcholy - jeden je na tom festivalu ("Takže ty vlastně točíš to, co je") a druhý je rozhovor s ředitelem v přírodě (Na téma, že každá věc má víc stran pohledu, a nelze vybrat správný, i když si myslíme, že máme pravdu a odhalujeme nějaký zlořád. No jo, ale kvůli vnitřní neopravené zdi se mohla postavit školka, a cihelna sice nevyrobila ani cihlu, ale lidi mají práci a mohou žít. A pak to suďte.) Potěšila mne účast Zanussiho, ale tohle už bylo právě to rozmělňování o tom, proč lidé vlastně točí filmy. Víc se mi líbilo to hlavní téma, že točí svět před sebou, ale zapomíná na ten kolem sebe a že točí prostá dramata, ale zapomíná i na to milé, příjemné a veselé. Než tedy začne točit sám sebe. Herecky je to naprosto dokonalé a všem těm hercům jsem jejich role naprosto věřil. Stuhr jako zapálený amatérský filmař je dokonalý, jak se o vše zajímá, chce o tom vědět co nejvíc, jak fungují kamery, střih, ano, takhle se chová někdo, koho jeho vášeň a koníček pohltí. Mimochodem, pobavila mě scéna, jak na festivalu v komunistickém Polsku v zákulisí popíjí Pepsi. jinak je pravda, že film nabízí spíš otazníky, které se nejspíš honily hlavou i samotnému Kieslowskému, než odpovědi, ale ono je to jak u Bergmana, kterého filmy mi to v jednu chvílu připomnělo - takové to hledání sebe sama skrze výpověď, zpověď, říkejme tomu jakkoliv. (01.08.2022)

Největší umělecké srdce má vždy amatér, aneb svět je takový, jak ho sami (ne)vidíme. Nečekaný, ale o to zásadnější životní krok poskytuje možnost úniku z panelákového marasmu, který ovšem okem osmimilimetrové kamery vypadá nádherně. "Přišlo to jen tak, samo od sebe..." Klasický kamínek spouští lavinu, jež postupně pohřbívá rodinné štěstí, odehrávající se za kamerou. To je Amatér. Příběh všední obyčejnosti, ve které hledáme všichni to samé. Krásu a lásku. (29.11.2015)

Natočit na kameru své dítě, dělníky při tenisu v pracovní době, spokojeného liliputa ve fabrice či sprintující pohřebák? Tak se dá také začít s filmařinou, ale já bych patrně otevřel svou filmografii monumentálním výbuchem Karlštejnu, intergalaktickým útokem ufonů na mormonskou misii v Utahu nebo soubojem Godzilly s Maxipsem Fíkem na Velké čínské zdi. Pokud bych ovšem vlastnil prehistorickou kameru příšerné kvality, tak bych rozhodně nedráždil systém točením nenahozené fasády pošty zezadu, ale věnoval bych se rodině. Pan Mosz si však vybral vlastní cestu, na které poznal cenu svého pochopení a být přítomen jeho prozření nebylo vůbec špatné. (16.09.2013)