Amatér

Film jakoby jednoduchý a prostý (takový byl Amatér), přitom však mnohovrstevný a rozkošatělý: od teorie filmu, přes vedení socialistického podniku, až po život mladé katolické rodiny. Chtěl bych si jen krátce všimnout poslední vrstvy. Kamera (jako zástupný symbol pro jakýkoli zájem muže o jinou věc nebo osobu mimo rodinu, potažmo mimo ženu) se stává předmětem konfliktu hned na počátku, ještě před vlastním "amatérským filmováním". Je to v okamžiku, když žena nechce, aby se "její" dítě filmovalo nahé. (Amatérově odpovědi: "vždyť je to děvče" už ale nerozumím.) Dalším momentem je rozbití zrcadla, symbolické zničení kamery. Každé další mužovy "úspěchy" a především jeho nadšení pro film a filmování, tj. zvyšování jeho komplexnosti, složitosti a společenskosti, v ní vyvolává znechucení a odpor. A protože již není možno převést vše zpět na původní primitivní rodinou úroveň (muže starajícího se pouze o ženu a dítě – sklenka vodky a televize jsou jistě přípustné), raději odchází. (12.12.2016)

Natočit na kameru své dítě, dělníky při tenisu v pracovní době, spokojeného liliputa ve fabrice či sprintující pohřebák? Tak se dá také začít s filmařinou, ale já bych patrně otevřel svou filmografii monumentálním výbuchem Karlštejnu, intergalaktickým útokem ufonů na mormonskou misii v Utahu nebo soubojem Godzilly s Maxipsem Fíkem na Velké čínské zdi. Pokud bych ovšem vlastnil prehistorickou kameru příšerné kvality, tak bych rozhodně nedráždil systém točením nenahozené fasády pošty zezadu, ale věnoval bych se rodině. Pan Mosz si však vybral vlastní cestu, na které poznal cenu svého pochopení a být přítomen jeho prozření nebylo vůbec špatné. (16.09.2013)

Nádherné, zmes rôznych pocitov, ktoré vo mne ešte dlho rezonovali. Ide hlavne o obsah. Jedna maličkosť, jeden úmysel a ako sa môže všetko zmeniť a vyvinúť. Chcel len filmovať svoju dcéru a nakoniec sa z neho stáva celkom úspešný filmový amatér. No ale za akú cenu? Všetko v živote niečo stojí, aj nečakaný úspech so sebou prináša svoju temnú stránku.... Tiež sa mi páčilo ako vzdal autor poctu filmu, hlavne v súvislosti s úmrtím tej susedky a smútkom jej nešťastného syna. To bol krásny dialóg. Silný nadpriemer. 85/100 (29.03.2019)

Kieślowského barevnou trilogii moc nemusím, ale tento jeho raný film mi nesmírně sednul. A to jak samotným námětem, tak obsazením titulní role - můj polský oblíbenec Jerzy Stuhr, kterého znám z mnoha jiných filmů, mě oslovil od prvního záběru, v titulní roli je naprosto výborný a Filip Mosz je v jeho podání neuvěřitelně přesvědčivý a sympatický. Sledovat jeho vývoj v průběhu filmu je zcela fascinující a člověk se zde dočká celé řady neobyčejně silných a emočně vypjatých scén - film je to velmi naléhavý, dojemný, a současně i nesmírně vtipný (dialogy nezapřou Stuhrův rukopis). Amatér je mistrný a krásný film, který je mj. velkou poctou lásce k filmování. Možnost vidět ho v kině na velkém plátně pro mě znamenala velký zážítek. (13.10.2015)

Snímek Amatér tematizuje motiv mediálního pozorování nejen v narativní rovině filmu, ale v sofistikovanější podobě i ve stylistické. V první se amatérská kamera jako médium stává prostředkem do určité míry nezávislého vidění věcí, o kterých se jinak nemluví nebo mluvit neumí, což vede k ochladnutí vztahů a obezřetnosti ostatních postav před dosud jinak naivním a pro systém nijak nebezpečným hrdinou. Mě ale více zajímá hlubší zapojení charakteristických znaků impulsivní amatérské estetiky do stylistické struktury. Film nikdy nevyužije nabízející se možnosti point-of-view (interně fokalizovaných záběrů) skrze méně kvalitní obrazový záznam. Zároveň profesionální kamera často zaujímá přibližnou pozici hrdiny s amatérskou kamerou (jde o typ externě fokalizovaných záběrů). Nejvýraznější je tu o scény, kdy hrdina na dvorku cizího domu testuje novou šestnáctimilimetrovou kameru a stejně jako neorganizovaně zachycuje dvůr, sledujeme jej i my, když „náš pohled“ přejímá tentýž těkavý typ amatérského snímání bez jasně stanovené kompozice a s touhou na jeden švenk zabrat co nejvíce věcí. Rozpor mezi dvěma médii během celého filmu zdánlivě ironizuje vztah k impulsivnímu počínání hlavního hrdiny (čteným profesionálními filmovými pracovníky ve snímku absurdně překombinovanou ideologickou optikou). Nakonec je však celý stylistický přístup zpětně kompozičně motivován, když na konci filmu hrdina obrátí kameru proti sobě a začne vyprávět svůj příběh od začátku - celý film tak může být (zacykleně) reflektován jako fokalizace jeho závěrečného vyprávění, kdy on jako narátor vlastního příběhu organizuje i formální strukturu, jež přebírá charakteristické znaky amatérské estetiky. (22.04.2007)