Amatér

V poslednej dobe som sa nedostával k filmom, ktoré som chcel vidieť, iba k filmom, ktoré mi boli na rôznych kanáloch ponúkané. Amatér je výnimkou. Nie je to film, ktorý ohromí príbehom, skôr stvárnením procesu postupného pohlcovania človeka niečím, čo v človeku hypertrofovalo z počiatočnej neškodnej myšlienky a kvôli čomu sa postupne mení celý jeho život a hierarchia hodnôt. Film má úžasnú atmosféru, ktorá sa divákovi dostane pod kožu, i keď to tak spočiatku vôbec nevyzeralo. (13.06.2021)

Kieslowski opäť prejavil svoj filmársky cit a za pomoci úžasného Jerzyho Stuhra vzniklo ďalšie dielo ktoré sa v jeho skvelej filmografii nestratí (hoci "Krátke Príbehy" sú neprekonané:). Inteligentným spôsobom podaná kritika cenzúry, pojednávanie o životných hodnotách a značná sebareflexia filmového nadšenca. 4,5*/5 (14.04.2007)

Film jakoby jednoduchý a prostý (takový byl Amatér), přitom však mnohovrstevný a rozkošatělý: od teorie filmu, přes vedení socialistického podniku, až po život mladé katolické rodiny. Chtěl bych si jen krátce všimnout poslední vrstvy. Kamera (jako zástupný symbol pro jakýkoli zájem muže o jinou věc nebo osobu mimo rodinu, potažmo mimo ženu) se stává předmětem konfliktu hned na počátku, ještě před vlastním "amatérským filmováním". Je to v okamžiku, když žena nechce, aby se "její" dítě filmovalo nahé. (Amatérově odpovědi: "vždyť je to děvče" už ale nerozumím.) Dalším momentem je rozbití zrcadla, symbolické zničení kamery. Každé další mužovy "úspěchy" a především jeho nadšení pro film a filmování, tj. zvyšování jeho komplexnosti, složitosti a společenskosti, v ní vyvolává znechucení a odpor. A protože již není možno převést vše zpět na původní primitivní rodinou úroveň (muže starajícího se pouze o ženu a dítě – sklenka vodky a televize jsou jistě přípustné), raději odchází. (12.12.2016)

O tom, čo sa smelo a nesmelo, o tom čo sa malo a nemalo, o tom čo je iluzórne dobro a absolútne zlo ... alebo naopak ? Žiadne pseudofilozofické klepy, skrz civilnú optiku (doslovne) sledujeme alegóriu na život a všetko, čo sa dialo. Nedokážem pochopiť, že takýto film mohol vôbec v čase normalizácie vzniknúť. Hoci sú mi Kieslowského "duchovné" filmy bližšie, táto výpoveď ich v mnohom prekonáva. Scenáre vždy niekto kontroluje ... (07.02.2008)

Amatér je především film o podobě normalizace, kterou známe i u nás. Snímek s těžkou, dusivou atmosférou, která ze všeho nejvíc vypovídá o bezejmenném strachu z politického významu zcela nepolitických kroků. Zároveň ale film vypovídá - a to je sympatické - o posedlosti filmovým médiem a umanutosti hledáčkem kamery zachycovat nepřikrášlenou realitu okolo nás. Douglas správně zmiňuje pozoruhodný rozpor, v němž je téma filmové realističnosti předestředno v rámci hraného (inscenovaného) filmu. Kieslowski po celou dobu nevyužije pohledu amatérské kamery (tedy point of view postavy filmu), aby je deklaroval jako součást struktury svého filmu....až na jediný případ, a tím je interpretačně nejzajímavější konec snímku, kdy Filip obrací kameru proti sobě. Pro diváka se jedná na konotační rovině o zprávu o hrdinově sebereflexi. Zároveň jde ale o záběr, který vlastně relativizuje striktní chápání filmové pravdy (Filip začíná vyprávět příběh odznovu a přidává nové podrobnosti, které byly v Kieslowského filmu do té doby vynechány - vypráví tedy zprostředkovaně o selektivnosti filmového vyprávění, které si na narativní rovině vyzobává jen úlomky reality). (07.08.2011)