P.K.

I když jsem nečekal vůbec nic speciálního a začátek tomu tak jaksi nenapovídal, protože na to bylo moře času (film má téměř 2h a půl), tak co se postupně odehraje a jak film pracuje s otázkou víry v našem světe je naprosto uchvacující, originální a zároveň velice jednoduché a prakticky se s pohledem PK ztotožňuji. Scéna ve studiu, kde PK reaguje na otázky guru je vrchol filmu a to konečné dopovězení příběhu mezi Jaggu a Saafrazem už jen třešnička. Podle mě tento film je klenot a právem patří k tomu nejlepšímu, co jsem zatím viděl. (21.02.2015)

Ke snímku jsem se dostal díky předchozímu filmu mistra Hiraniho o třech idiotech, který si mě absolutně získal. Tento kousek je konceptem hrozně podobný. Pojednává však o zcela jiných věcech. Konkrétně pojednává o náboženství a snad všech otázkách s ním spojených. Na Indii, kde se kříží tři nejsilnější náboženské proudy se mi to zdá kapku odvážné, a to já mám rád. Tohle obvykle nedělám, ale hrozně se mi líbila jedna vyřčená myšlenka hlavního hrdiny, kterou si troufnu parafrázovat. "Jsou dva bohové. Ten, který stvořil nás a ten, kterého jsme stvořili my." O tomhle je celý snímek. Jako průvodce se nás ujme emzák z naprosto zidealizované planety. Může snad být ještě někdo nezaujatější? K vidění je tedy dost silná kritika všeho, co by mohlo být u nás jiné a lepší. Dýchá na nás Bollywood, takže vůči velmi častým tanečním a pěveckým vystoupením jsem byl obrněn, ba dokonce bych si troufl přiznat, že se mi ve většině případů tato vystoupení líbila. Neodpustím si ovšem výtku k přepálené stopáži. Příběh je velmi jednoduchý a přímočarý. Neubránil se tedy poměrně výraznému stereotypnění. A ten přeslazený závěr, to snad také nebylo úplně nutné. Na každý pád, líbilo se mi to. Kombinace existenčních otázek, které nesouvisí pouze s náboženstvím, pohodové atmosféry a občasných legrácek. Předchozímu Hiraniho snímku o třech idiotech tohle z mého pohledu nesahá ani po kotníky, ale za zhlédnutí to určitě stálo. Lepší 3 *. (28.01.2015)

Tak za prvé, P.K. není žádná fantasy (a bohužel je to takto chybně označené i na IMDB), ale sci-fi. Za druhé, ten film ryje do zkorumpovaných náboženství, ale rozhodně ne do věřících lidí. Tak jsem se konečně odhodlal podívat na nějaký pořádný indický film (doposud jsem viděl zatím jenom dva, a to ty nejstarší, jeden z roku 1913 a druhý z roku 1919) a překvapivě to vůbec nedopadlo špatně. Pravda, chvílemi se ten film táhne jako prase a na dvě a půl hodiny to rozhodně nevystačilo, pár trapným scénám se to nevyhlo, ale jinak jsem se překvapivě celkem bavil, některé scény jsou zajímavé, postavy jsou celkem sympatické, Aamir Khan se opravdu celý film tváří jak z jiné planety (i když teda chvílemi vypadá jak Mr. Bean) a i když s PK nemohu souhlasit se vším, v něčem má pravdu a ten film má i co říct. Poslední půl hodina se mi hodně líbila, i když zbytečně příliš hrála na city. A taky musím uznat, že těch písniček tam bylo naštěstí méně, než jsem čekal (ale i tak by se některé daly v pohodě odstranit, ale to by to nebyl indický film, že ano). Celkově se mi ten film ale docela líbil, a to i přes to, že se to chvílemi neskutečně táhlo. Přemýšlím, jestli dát silné 3* nebo slabé 4*, ale budu hodný a zvolím hodnocení č.2. Což ale neznamená, že až se mi to rozleží v hlavě, hodnocení nezměním. (09.05.2020)

Indické filmy si dávkuji v patřičných rozestupech ne proto, že je považuji za příliš jiné, ulítlé a rozvrkočené. Je to naopak. Těch emocí a rozjuchanosti je vždycky tolik, že kdybych tyto filmy sledoval pravidelněji, nejspíš bych si na to časem zvykl. A to nechci. Dostávat takto intravenózně směs barev, chytlavých písní, krásných hereček, humoru, lásky a pozitivna, mi totiž dělá moc dobře. Byl jsem zvědavý, jak moc sci-fi to bude, ale nijak mě nepřekvapilo, že vlastně vůbec. Postava PK autorům posloužila především jako ukazovátko na mnohé nesmysly a podivnosti, které my lidé děláme. Velmi odvážně se otírá o náboženství, resp. modlářství. V zemi, kde je nejvíc náboženských uskupení a k nějakému z nich patří přes 99% obyvatelstva (Wiki), museli tvůrci nakrknout spoustu lidí. I když zazní věta, že Bohové jsou jen dva...ten, který nás stvořil a ten, kterého stvořili lidé, interpretovat se to dá různě. Tvůrci si očividně rochnili v porýpávání do mnohých náboženských praktik, ale je to na úkor dynamiky. Zbytečně tím zamázli slušně fungující a veselý úvod. Ale pravda, vše je zapomenuto díky veleromanticky dojemné závěrečné třetině, takže na mé hodnocení nebudou mít ani tyto slabší pasáže velký vliv. Naopak za vyzdvihnutí stojí skvělý A. Khan, krásná Anushka a překvapivě chytlavé písně...především v první půli. Na romantiku si vůbec nepotrpím, ale ta indická bezelstnost, nebo co to je, na mě působí jako čerstvě nakrájená cibule... . Ten film je tak dlouhý a pestrý, že i když má pár hluchých, nepovedených míst, dokáže nabídnou dvakrát větší hromadu těch vynikajících. Takže ve výsledku může nadávat snad jen někdo, kdo se podíval na PK bez toho, že by se na indický film předem naladil. Bez toho to většinou nejde. (20.05.2023)

Peekay trošku trpí kvůli své první části. Vzbuzuje dojem primitivní, přehrávané komedie, která bude stavět na šíleném kolotoči různě se variujících žertů. Vzhledem k zemi původu překvapí silný výsměch na účet všemožných náboženských institucí, ba přímo zesměšňování věřících. Postupem času však začíná být zřejmé, že prosťáček v hlavní roli není jen atrakcí, ale (zjednodušujícím) prostředkem a humor začíná působit kultivovaněji a o poznání trpčeji. (28.02.2015)