A.C.O.D: Děti rozvedených

Já se celkem divila tak málu komentářů. A koukla jsem na to. A těšila jsem se, že konečně se stanu jednou z těch, kteří budou "vidět". Teď už ale chápu tu osmičku. Jsem devátá, abych napsala, že tohle nemá moc cenu komentovat. Je to mírně podprůměrná podívaná s krásnou babou v popředí. Ono - proč se nepodívat? Ale zase - proč to vidět? (07.05.2014)

Zachycení trablů způsobených distancovanými rodiči (a že jsou rozvedení a distancovaní od sebe navzájem vlastně není až tolik významné, jen v prvním plánu) je sice mnohokrát skvělé, ale spousta míst je naopak vyloženě hluchých, nebo přinejmenším promarněných. Navíc se celý film soustředí na zcela rozloženou osobnost a výsledkem toho i život hlavního hrdiny, aby to v závěru všechno zametl pod kobereček a začal se dívat z odstupu, jako by říkal, že nic naplat, tak to prostě je. Na čemž není vůbec nic špatného, ale nějak mi to nesedlo :). (10.01.2014)

Jedna z mnoha, mnoha ale opravdu mnoha průměrných komedií. Největší hodnotu pro mě z celého filmu měly asi záběry na konci, kdy se ptali ohledně tohoto tématu lidí ze štábu. Na tom člověk viděl, kolik lidí opravdu pochází z rozvrácených rodin a je to až neuvěřitelné. A ještě více neuvěřitelné a možná i smutné je to, že většina z nich potom naprosto odmítá svazek manželský, protože proč by se hrnuli do něčeho, co viděli, že nefunguje. Sama jsem A.C.O.D. (skoro teda, bylo to až po mých 18. narozeninách, ale pořád jsem byla v podstatě dítě:D) a popravdě mám podobný názor.... nevidím v okolí žádné manželství, které by fungovalo.. dneska se všichni rozvádí, jednou, dvakrát, třikrát.... takže proč se do toho hrnout hmm? :) (16.02.2014)

Může rozvod rodičů poznamenat dětskou psychiku? A může mít rozvod rodičů vliv i když takové dítě dospěje a začne si žít svůj dospělý život? Právě tímto tématem se zabývá film, který umí být stejně vtipný a komický jako vážný. Ona je otázka, zda se takové vážné téma dá vůbec uchopit s nadsázkou a komičností. Film dokazuje, že to jde, ale občas je potřeba zvážnit a hlavnímu hrdinovi se vůbec nedivím, že mu v dospělosti zpětně chyběla láska, péče a idylické dětství s normálně se chovajícími rodiči. Adam Scott hlavní roli zvládl s přehledem a vůbec celý ansámbl byl vybrán tak nějak ideálně, takže film mě dokázal zaujmout po celou dobu, aniž bych se začal nudit. Prostě film nabízí atraktivní a neokoukané téma v atraktivním kabátě. Navíc jsem se i nejednou docela solidně zasmál a pobavil, myslím, že všechny vtípky zde byly zakomponovány tak nějak citlivě a perfektně sem zapadly. Ve výsledku film hodnotím pozitivně a na sobotní oddechový večer to byla z mého pohledu volba přímo ideální. Uděluji lepší tři hvězdy. (31.08.2014)

Konečně to někdo řekl nahlas. Sice v komedii, takže spousta hodnotících bere námět jen jako cestu k prvoplánové legraci, ale ono je to přesně obráceně. Vtipu je tu sice v duchu komediálního žánru dost, takže si na své přijde i divák, který se stavil pro odlehčenou romantiku, ale v klíčových momentech asi zůstane trochu zaražený. A dokážu si představit, že zaražených bude asi většina. Ono jde totiž v první řadě vážně o ty rozvody, rozchody, hořké vzpomínky a vůbec všechno, co se honí hlavou dětem, když se jejich rodiče rozejdou. Někoho to postrčí správným směrem a srovná mu to hodnoty do latě a někoho to naopak může rozbít všemi směry a ze vztahové politiky dotyčnému udělat španělskou vesnici. Dlouho jsem si myslel, že jsem v takovém přemýšlení naprostá menšina, ale ACOD mi, nejen v úžasné finální titulkové montáži ukázal, že nejsem. Že nás je hromada a za to já děkuju. To, že spoustu mých myšlenek a rozutíkaných nápadů nahlas předříkává Adam Scott, je pak důvodem, proč jsem i přes místy trochu rozevlátou ústřední zápletku zvažoval i nejvyšší hodnocení. A to, že mu macechu chvíli po zhlédnutí kompletního Parks and Recreation hraje právě Amy Poehler je pak už jen třešničkou na dortu. (11.12.2020)