Mazel

Celovečerní verze, krátkometrážního "Dennise", kde se nesmělý, 40-letý panic, žijící se svou matkou a vášní v kulturistice, rozhodne vydat do Thajska, odkud si přes nepřízeň matky, přiveze nevěstu a možná i najde odvahu se osamostatnit. Kold je fantastickej a jeho výraz raněného štěněte nasazený na tělo dvoumetrového chodícího tanku, je nezapomenutelný. Nevím, jestli mu po tomhle uvěřím padoucha v nejnovějším díle "Rychle a zběsile". (05.04.2013)

Jeden z dlouhé řady severských titulů ovlivněných Triersovým Dogmatem 95. Reálné prostředí, ruční kamera, uvěřitelný a svým způsobem banální příběh zbavený jakýchkoli dekorativních a manipulativních prvků typických pro zábavné filmové fikce. Snímek sugeruje pocit dokumentu. Denis sice vyvolává respekt svou obří vypracovanou postavou, jenže v partnerských vztazích se mu nedaří a je ve vleku dominantní manipulativní matky. Léta neúprosně běží a Denis se rozhodne uniknout ze zdánlivě pohodlného prostředí mamahotelu za každou cenu. Odcestuje až do Thajska, aby našel lásku a nový domov. Střetnutí s matkou je proto naspadnutí. Mazel je vlastně obsahově hodně obyčejný snímek a nejsem si jistý, jestli by fungoval stejně úspěšně, kdyby v hlavní roli nefiguroval nepřehlédnutelný Kim Kold v roli hromotluka s dobrým srdcem, co dojímá svou neohrabaností. Celkový dojem: 60 %. (27.01.2016)

Křehký film o křehké duši skryté za obrovitým tělem osmatřicetiletého profesionálního kulturisty Dennise, jenž hledá a stále nemůže najít TU PRAVOU životní partnerku, potažmo štěstí a smysl života. Film o niterné potřebě spřízněné duše. Debut dánského režiséra Matthiesena, zrealizovaný na základech jeho pět let starého krátkometrážního filmu Dennis. ~ /dále možné stopy spoilerů/ Ač je příběh tohoto plachého sympaťáka – protagonisty, který téměř nesleze ze záběru, v dobrém slova smyslu relativně prostý, těží z poměrně podstatných kontrastů, a to jak z hlediska zvolených lokací (Dánsko x Thajsko > domov x ráj pro sexuální turistiku > láska x sex), tak kupříkladu i co se týče zjevných disproporcí postav (obr x drobná Thajka). Kromě zmíněného hledání konkrétní osoby má snímek i další rozměr, spočívající v Dennisově postupném odstřihávání se od diktátu vlastní autoritativní matky, která – ač již poměrně vetchá a křehká – zcela sobecky manipuluje s životem svého syna. Film o probití se ke svobodě, osamostatnění se a možnosti nezávislého rozhodování a vlastní volby. ~ Je pravda, že 10 timer til Paradis je natočen dosti nekonfliktně a způsobem, aby do sebe vše zapadalo, tak jak má (někdo dokonce snímek může označit jako pseudoartový), nicméně jeho nekomplikovaná struktura v kombinaci s přitažlivým tématem a výraznými hereckými typy neobvyklého vzezření z něj dělá cosi, na co se rádi podíváte, ať už jste šťastně zadaní nebo na podobné pouti jako Dennis. A pamatujme si, nic nemusí být takové, jak se na první pohled zdá... (Mimochodem, naprosto hloupé distribuční názvy, včetně toho nejhloupějšího – českého.) (04.11.2012)

Dánská hraná verze Shreka. Kulturisté a další se podle Arnieho mají řídit mottem "break the rules, not the low", což by mělo být chápáno jako vymanění se z davu a nepochodování se stádem. A jak to asi Denisovi funguje ve cvičení, pak v milostném a vůbec sociálním životě jeho ignorování všeobecně rozšířených trendů stojí za prd. Trochu mystifikuji, protože smysl Denisova chování nespočívá ve vypočítavosti a honbě za tělem, což je evidentně jeho profesní záměr, ale naopak Denis selhává pro svou romantickou a výchovou podpořenou konzervativní povahu. Denis moc dobře ví, že jeho tělo je jen okrasná schránka a samo o sobě nemá žádnou hodnotu mimo závody, proto všechny ty hry na ukazování svalů, penisů, vagín a ňader mu jsou nepříjemné, neupřímné a nepochopitelné. Denis je mi velice sympatický svou naivitou, idealismem a pílí, ale je moc daleko od společenskýho normálu na to, abych se s ním dokázal uvěřitelně ztotožnit. Nejde nakonec o nic jiného než klasický souboj mezi nesobeckostí a láskou na jedné straně a povrchností a využíváním na druhé. Velmi příjemně natočené i zahrané. (13.01.2016)

Příjemná, ale nikterak ohromující záležitost z Dánska. Banální příběh tu oživuje přerostlý kulturista plaché povahy, čistý a charismatický, který se v osmatřiceti letech vymaňuje z osidel místy nesnesitelně panovačné matky, se kterou sdílí jeden dům. Právě rozdílné charaktery postav (zamiluje se do drobné Thajky) jsou pro diváka rozhodně zajímavé, zvlášť když se film může opřít o slušnou režii. Ale co potom? Až moc slušný scénář je nastavený tak, aby se hodný outsider nijak neznepřátelil divákům. Všechno do sebe musí až překvapivě snadno zapadnout, i momenty jeho minisoubojů s neustále zamračenou (pokud není po jejím) matkou jsou jen náznaky nějakého dramatického zauzlování. Leccos ale vynahradí bezchybní herci v čele s brumlavým Kimem Koldem. Divácky až moc vděčné, přesto k doporučení se tenhle „drobek“ přímo nabízí!! (31.10.2012)