Režie:
Martin LundScénář:
Martin LundKamera:
Morten Halfstad ForsbergHrají:
Henrik Rafaelsen, Janne Heltberg, Anne Ma Usterud, Tov Sletta, Kim Eidhagen, Per Kjerstad, Tore Sagen, Solvei Grimen Fosse, Terje Ranes, Ågot Sendstad (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Pětatřicátník Henrik (Henrik Rafaelsen) plánuje usadit se v novém domě se svou těhotnou přítelkyní Tone (Janne Heltberg) a najít si novou práci. Henrik má ale dost dětinské kamarády, se kterými nechce přerušit kontakt. Je Henrik připravený zříct se nezodpovědných radovánek a vyrůst z chlapce v muže? (Film Europe)
Videa (1)
Recenze (65)
Henrik je priemerný hňup, ktorému v podstate nič nechýba, má fajn frajerku, krásny domček, robotu a žije si svoj bezproblémový nórsky životný štandart. preto má prirodzene dostatok času na pocit, že už to nie je taká sranda ako kedysi a že nikam nepatrí, či čo. film je dôsledne vyskladaný z tých najbanálnejších situácií v širokej škále trápnosti a bezvýznamnosti. štyri hviezdy za detailné vypracovanie pocitu "všednosti". p.s. užívateľ sochoking má pravdu, nožík zmizol. :) ()
Během 74 minut rozehrát tak velkolepou psychologickou studii, to je gigakumšt! Nepochopenej outsider, co neumí komunikovat, leccos si moc bere, romantika pro něj nemá pražádnej význam a neustále by sexoval ... to je přesně (asi) to jediný, co si od seveřanů vždycky nechám rád zobrazit. A Henrik Rafaelsen, malinko norská verze Chrise O'Dowda (min. v pár polohách), ho "zobrazil" naprosto dokonale. Navíc mu perfektně sekunduje lehce vznětlivá, a přesto dostatečně sympatická Janne Heltberg, kterou si i na tak malym prostoru bez problémů zamilujete. --- Jo, místy je to perverzní; jo, ta koncovka tomu dvakrát neslušela - ale jinak nemám dalších výtek (navíc tu úchylnost snad seveřanum ani vytýkat nelze). Scéna "But I do have a name" mě navíc neskutečně vzala a taky výběr písniček byl bezchybnej. :) --- (Je to na ulož.to i s anglickýma titulkama). ()
Evropská filmová produkce neustále dokazuje, že se nám rozhodně vyplatí ji bedlivěji sledovat. Obzvláště její severská sekce v posledních letech vyprodukovala nespočet velice kvalitních snímků. Takže film Henrik vypadal velmi lákavě, speciálně i s návdavkem vítězství v hlavní soutěži na karlovarském filmovém festivalu. Bohužel Henrik nenaplňuje očekávání. Pojednává o dospělém člověku, který je tak nějak duší stále teenagerem (ne dítětem) a s tím jsou spojené problémy doma i v práci. Celkově ovšem velmi klidný film, nic podstatného se opravdu nestane a takhle nijaký závěr jsem už hodně dlouho neviděl. Opravdu nevím, čím by vás měl tento film nějak více zaujmout a popravdě ani čím nějak výrazněji naštvat. Od vítěze jednoho z předních evropských filmových festivalů bych čekal rozhodně víc. ()
Ak by takýto film vznikol v našich končinách, od prekvapenia by som dal 4-5 hviezd. No v kontexte škandinávskej, ergo svetovej kinematografie to je priemerný film. Je to typický malý, nízkonákladový film, ktorý napriek svojej autenticite a dobrých hereckým výkonom neprerástol do niečo väčšieho. Dôkazom je šablónovitosť, keď celú zápletku prezrádza trojvetová anotácia na tomto webe. Nórom slúži ku cti, že odpoveď na položenú otázku: "Je Henrik připravený zříct se nezodpovědných radovánek a vyrůst z chlapce v muže?", znie áno, ale nie celkom. Viem si predstaviť, ako by podobný námet spracovali v USA - na konci totálny prerod osobnosti a sladký happyend. ()
Filmy o třicátnících neschopných dospět se začínají etablovat téměř jako svébytná kategorie. Po Studu, Young Adult, Černém koni, a dalších se tohoto námětu chopili i Norové. A jako každý z uvedených snímků, i Henrik má svůj osobitý přístup. Skandinávská kinematografie, proslulá svou střízlivě depresivní atmosférou, slibovala že tohle bude zdaleka nejtemnější příběh. Ale opak je pravdou. Martin Lund i přes občasné mrazivé momenty natočit vcelku milé drama, sem tam říznuté laskavou komedií. Pochopitelně perfektně ladící a uvěřitelné, jak už je to na Severu zvykem. Konfrontace Henrikova bezstarostného, skoro studentského života s partou kamarádů, a všedních dní s jeho, sice kdysi rozpustilou přítelkyní, nyní ovšem čím dál víc ustaranou, a toužící po opoře a rodinných jistotách je skutečně působivá. A teďka si nejsem jistý, ale řekl bych že za velkou část dojmu vděčí režisér i skvěle zvolené hudbě. ()
Reklama