poster

La Pointe Courte

  • Francie

    La Pointe Courte

  • USA

    La Pointe Courte

  • Velká Británie

    La Pointe Courte

Drama

Francie, 1956, 86 min

Režie:

Agnès Varda

Scénář:

Agnès Varda
  • Dionysos
    *****

    Malou Belgičanku si ihned každý nespojí s novou vlnou ani s jejím počátkem (na to bylo zapotřebí semknuté party mužů, připravených nejen nově točit filmy, ale i zároveň i své entrée do dějin filmu patřičně nahlas a sebevědomě zvěstovat), přesto její prvotina už bezpochyby spadá do nové éry, s ostatními filmy z 50. let mající málo společného (vskutku, proč by měl třeba Truffautův debut být brán za symbolický počátek hnutí a "La Pointe courte" nikoliv?). Plynulé jízdy kamery, poskočný střih, žádné trapné prolínačky, bída bez melancholie a moralizování, láska, o níž se nedá říct, zda definitivně uniká či jen uniká někam jinam, kde bude znova a nově (vy)nalezena, dialogy milostné dvojice, u které člověk musí přemýšlet (ukažte mi takový film z 50. let, neřku-li dřív, budu vám velmi vděčný!), film mezi fikcí a dokumentem bez touhy z příběhu dělat pohádku nebo naopak obžalobu, film klidně plynoucí, stejně pozvolna končící a přitom gradující. Tento film má s 50. lety společné jen ty čtyři číslice u data vzniku.(10.12.2014)

  • Bubble74
    ****

    Opomíjený, režisérský debut vystudované fotografky Agnès Vardy bývá označován (ne neprávem) jako impuls zrodu francouzské „Nouvelle Vague“. Tento netradiční polodokument ovšem vyniká především estetikou poetického neorealismu. Příběhová linie je v podstatě zanedbatelná. Dva nesouvisející děje, dokumentární a fiktivní, se nerušeně střídají až nenápadně splynou v jeden ucelený prvek. V středu zájmu je jedinečná práce s kamerou, která v každém přesně daném momentu zachytí tu nejvýstižnější rezonanci. Naprosto precizní, vizuální kompozice působí tak dodnes pozoruhodně a experimentální originalita je stále čitelná. Možná se na tom podílí i fakt, že film sestříhal později významný, progresivní režisér Alain Resnais.(15.10.2011)

  • Matty
    ***

    Vardová neměla před natočením svého debutu prakticky žádné zkušenosti s filmy ani filmováním. Geometricky komponované záběry z neobvyklých úhlů jsou inspirované prací fotografů jako Eugène Atget nebo Henri Cartier-Bresson (sama Vardová začínala jako fotografka) a netradiční strukturu, střídající (neorealistické) antropologické výjevy ze života jedné rybářské vesnice (s neherci) s lyrickými scénami dialogu dvojice milenců (s herci), vychází z Faulknerových Divokých palem. Přerušování výpovědi o nelehké ekonomické situaci rybářů a jejich rodin banálním milostným příběhem páru, který se zdá být k okolnímu světu lhostejný, je frustrující úmyslně a vede nás k zamyšlení nad relativitou problémů, které se nám v životě jeví jako podstatné. Dominantou filmu je tak podobně jako ve většině následujících děl od Vardové protiklad, zde zejména protiklad mezi společenským a osobním, dokumentárním a hraným. ___ Střihačem originálního, byť v něčem lehce naivního a neohrabaného snímku byl Alain Resnais, který Vardovou seznámil s cinefily z okruhu Cahiers du Cinéma a doporučil jí, aby začala navštěvovat pařížskou Filmotéku. Přestože ale neznala Viscontiho ani další režiséry, jejichž vliv doboví recenzenti v jejím debutu spatřovali, ve skutečnosti novou vlnu předběhla, když jako první obešla systém (v té době bylo ve Francii běžné propracovávat se k pozici režiséra mnohaletým asistováním) a velmi levně natočila autorský film podle vlastních představ, odmítající konvence formálně usedlého, realitě vzdáleného „taťkovského kina“. 70%(22.5.2019)

  • Ghoulman
    *****

    Kdyby Varda ubrala těch otravných dialogů páru procházejícího manželskou krizí, které nemají hlavu ani patu a místo pocitu jakéhokoliv obohacení přinášejí divákovi především nudu, byl by tenhle film bezmála mistrovským dílem. Celkovým zpracováním, kamerou, obdivuhodnou prací s mizanscénou, střihem, kompozicí záběrů i využitím zvuků a hudby předběhla Varda o několik let svoji dobu a její snímek by se dal zařadit z fleku do pozdějšího boomu francouzské nové vlny. Krom toho, že by se každý druhý záběr dal stopnout a zarámovat jako samostatná umělecká fotografie jsou i výjevy z rybářské chudinské čtvrti velmi poutavé a autentické. Vážně škoda toho rušivého manželského párečku a křečovité snahy o disputace na existenciální a vztahová témata, které se míjí účinkem. Dost možná to byl i záměr, jakési srovnání života moderního člověka z města, který neustále o něčem mluví, přemýšlí, hloubá, plácá okolo sebe prázdnými frázemi a přesto se nemůže dopátrat nějakého kloudného smyslu a vlastně tím pádem zapomíná žít. A jako kontrast oproti tomu zde máme výjevy z života chudých rybářů, kteří žijí prací, rodinou, jasně danými povinnostmi a kteří ví, kde má co své jasné místo, včetně jejich vlastního života, postavení v komunitě i v manželství. Nicméně jestliže by byl příběh omezený pouze na osudy rybářů, užil bych si ho ještě o něco více. Takhle je to z mé strany na slabších pět hvězd.(1.1.2019)

  • - Film sice uvedl festival v Cannes, kde nadchl legendárního kritika Andrého Bazina, ale do distribuce se nedostal, neboť jeho natáčení neschválilo Národní centrum pro kinematrografii (CNC). (Stoka)

  • - Pro režisérku tohoto filmu byla inspirací malá rybářská vesnice stejného jména, ležící nedaleko Sète, kde trávila dětství. (Stoka)

  • - Žádný z herců ani členů nebyl vyplacen – všechny peníze směřovaly na pronájem vybavení a nákup a zpracování filmového materiálu. (Stoka)