Kirišima, bukacu jamerutte jo

Japonský film ze školy (kde všichni studenti vypadají nebezpečně podobně a jsou neskonale nesympatičtí) s několika pohledy na pár událostí, jehož hlavním sdělením je (ne)smysluplnost po-školních aktivit; kulturním specifikem, na které mají v Japonsko zvláště silné vzpomínky, jinak si nedokážu vysvětlit přítomost tohoto (?) fenoménu v takové míře v řadě, a zvláště animované, kinematografii tohoto regionu. Jako film o po pár dní nepřítomném jednotlivci a následků toho je Případ Kirišima poměrně zajímavým vhledem, ovšem postrádajícím zkušenějšího režiséra nebo lepšího dramaturga. Nejzajímavějším momentem se tak stane, když jeden z protagonistů navštíví v kine Tetsua. (29.01.2015)

Nie zlé, len rozkúskované a mozaikovité. Ako výňatok zo života teenagerov je to okej. Dozvedáme sa ich osudy skrze iné uhly pohľadov, ale k nejakému vyústeniu neprídeme. Nakoniec len zisťujeme, že to čo vyzeralo ako hravosť ideálov je vlastne akási túžba uniknúť a každý osud poznačuje taký ten smútok prechodu z detstva na dospelosť. Čo samozrejme nie je zlé, len sa mi to žiadalo pozorovať na jednej konkrétnej postave a nie na desiatich. V seriálovej podobe možno. Tu ma to nebavilo. Aspoň nie do takej miery, že by mi to sprostredkovalo niečo čo som nevedel. Každopádne baby pekné, bol tam Tsukamotov Tetsuo a bola tam akási nostalgia. Znesiteľné. (26.11.2016)

Keď si vezmete puzzle filmy, respektíve filmy, kde sú udalosti zobrazované rôznymi rozprávačmi, väčšinou sa jedná o formálne, vážne machrovanie. O to väčším prekvapením je, že japonský film o stredoškolákoch, mimochodom ešte k tomu nakrúcajúcimi zombie horor (ono je to komédia, samozrejme), tak vôbec nepôsobí. Prípad Kirišima je maximálne svieži, úprimný, rýchlo ubiehajúci film o dnešnej mládeži. Jednotlivé scény sú tak dobre natočené, že mi ani nevadilo, že som dej úplne nepochopil a že sa zaobídem aj bez kreslenia si časových a vzťahových grafov. Našťastie, pretože s japonskými menami by to nebolo najjednoduchšie. Mám rád navyše filmy, ktoré neriešia, či sú artom, alebo komerciou. (30.11.2014)

Nečekané překvapení, jednak s ohledem na předchozí tvorbu režiséra, ale především s ohledem na jinak uniformní stav japonské kinematografie. Sice i nadále platí, že japonský filmový průmysl postrádá původní scénáře, ale na druhou stranu pokud by na základě nosných předloh, o které v zemi s tak gigantickou narativní produkcí vskutku není nouze, vznikaly podobně důmyslné a neprvoplánové adaptace, byla by tato výtka rázem lichá. "The Kirishima Thing" prostřednictvím spirálovitého vyprávění, které prezentuje jeden časový úsek z několika různých hledisek, bravurně vykresluje dynamiku vztahů na střední škole. Tento narativní postup zároveň efektivně, ale při tom decentně zpřítomňuje ostrý kontrast mezi sociální rolí v kolektivu a vnitřními motivacemi i tužbami, které se na povrch dostávají pouze v náznacích. Středobodem snímku pak příznačně je titulní Kirišima, který ale v celém filmu nikdy pořádně nevystupuje a navzdory tomu, že se k němu coby hvězdě třídy všichni vztahují a mluví o něm, sám nikdy nepromluví. Skrze projektování se do tohoto premianta, který ale paradoxně jako jediný prozřel marnost školních aktivit mimo vyučování, se odhaluje prázdnota a neperspektivnost školních zájmových kroužků, které utvářejí iluzi profilace a osobního růstu, ale při tom jen slouží k utvrzení marnosti mládí a jeho nevyhnutelného konce. Ačkoli film disponuje takřka absolutní civilností, jeho mnohoznačnost a nedořečenost portrétují dynamiku školy a především hořkost a melancholii dospívání stejně výmluvně a úderně jako vrcholné, stejně zaměřené, snímky minulého desetiletí v čele se symbolistním "Blue Spring" či nekřiklavě pozitivním "Linda Linda Linda". "The Kirishima Thing" je po dlouhé době film od neprovařeného tvůrce, který dává připomenout, co kdysi člověka přitahovalo k japonským filmům, obzvláště pak těm o dospívání. (11.09.2014)

The Kirishima Thing se na první pohled jeví jen jako zajímavě odvyprávěné středoškolské drama. Ve skutečnosti jde ale o mimořádně inteligentní sondu do vyloženě kastovních vztahů typických středoškoláků, které si hlavně ale elegantním způsobem rýpne do pro Japonsko tak tradičních zájmových kroužků a aktivit. A nejen do nich. Bezchybná režie a skvělé výkony zařizují, že drama, které provází rozpad křehkých vztahů a iluzí po prostém katalyzátoru má až nečekaný říz. Víceúhelný storytelling pro jednou nepůsobí jen jako pouhý gimmick, ale dodává vyprávění potřebný spád. Nenápadně brilantní počin. (15.01.2015)