Šmejdi

Emocionálně působivý dokument, jemuž by však prospělo, aby se tvůrci více zaměřili na některé podstatné dílčí motivy (více prozkoumat firmy a jejich mechanismy, mentalitu důchodců a jejich důvody, proč na takové akce opakovaně jezdí, reakce jejich rodin a okolí, jak se firmám daří obcházet zákony apod.). Pak by fungoval jako skutečně komplexní záležitost. Pro filmového fanouška se v této podobě bohužel jedná pouze o jednohubku, která mu mnoho nového nesdělí... 70 % (03.10.2013)

Po řemeslné stránce vlastně skrz naskrz průměrný dokument, v němž se vlastně o daném tématu nedozvíte nic moc nového. Některé informace se zopakují rovnou několikrát a autorka by si měla místy držet větší profesionální odstup. Celé to navíc až příliš útočí na emoce, i když uznávám, že při takovém tématu je těžké natočit to bez nich. Svůj účel ale dokument vlastně splnil na jedničku, protože se o této problematice začalo konečně pořádně mluvit a něco se kolem ní řešit. Svůj cíl tedy projekt i bez jistých vad rozhodně splnil a to je v tomto případě asi to hlavní. (05.10.2013)

Podle mého soudu jsou Šmejdi z koncepčního hlediska poměrně špatně udělaný film, který (sám o sobě) nebude mít ten zamýšlený preventivní účinek, který zřejmě chce mít. Podstatná část filmu je postavena na paní Daně, která už ale předváděčkové vášni zcela propadla a u níž se dá hovořit o čisté závislosti. Jenže paní Dana reprezentuje jen jeden typ návštěvníků těchto akcí - typ v závěrečné fázi; typ, který cíleně jede na předváděčku a ví, co ho čeká; typ s již zjevnou patologickou poruchou; typ, který nějakým dokumentem už odrazený od svého konání býti nemůže - a navíc tou svou extrémností může paradoxně snižovat preventivní odstrašující účinek, protože divák si nepřipustí, že by mohl dojít až tak daleko. Na začátku filmu mělo být jasně řečeno, kdo všechno se předváděčkových akcí účastní a z jakého důvodu. To se ale dozvídáme postupně a jakoby mimochodem - viz paní Boženka, která tam zjevně byla jen jednou (či jen párkrát) a stala se obětí jen jedinkrát (ale o to silněji to prožívá), nebo paní Marie v samém závěru filmu, která prostě chtěla jen jet na výlet na zámek. Zatímco u paní Dany si většina lidí odfrkne: "Tohle se mně stát nemůže, takhle blbý být nemůžu, může si za to sama", u těch dvou dalších dam jsou praktiky nemorálních prodejců mnohem zřetelnější a jejich příběh se může zopakovat u samotných diváků mnohem pravděpodobněji. Z těchto dvou případů bych rozvíjel celý dokument. Kromě toho film působí velmi amatérským dojmem, jakoby spíchnutý horkou jehlou: Skáče z myšlenky na myšlenku, v rychlém sledu vysvětluje různé praktiky a snáší argumenty (což starší nezkušený divák vůbec nemusí stíhat pobírat), v přímých rozhovorech na kameru autorka neklade naléhavější otázky a vlastně nemá žádou jasnou koncepci. Film sám o sobě proto asi nemůže mít ten správný účinek. Ale pozadí celého projektu, prvotní myšlenka a doprovodné akce (spolu s masivní medializací) jsou naopak záslužné a strategicky dobře promyšlené. Film jako takový je ale spíš průměrný a kinosál je pro něj příliš velkým soustem. (07.05.2013)

Šmejdi. To ve vzteku vyřčené slovo jsem s odporem vyslovil během sledování několikrát. Šmejdi. Staří lidé jsou v mnohém jako děti. Jsou důvěřiví, lehce ovlivnitelní a bezbranní. A nejen to, často jsou opuštění. Mohu tu se stovkou komentujících nadávat na ty hyeny, které se pasou na lidech, kteří prožívají podzim života a které bohužel dnešní agresivní doba ,,svobodného rabování '' přistihla zcela nepřipravené. Leckdo z nich zažil okupaci, každý nějak sám po svém přežil komunismus... Bohužel je to až ta vysněná doba svobody a demokracie co leckomu z nich při exekucích majetku pomyslně láme vaz... A tak mně napadlo, nejsme takt trochu šmejdi i my? Věnujeme se dostatečně těm svým stařečkům - dědečkům a babičkám, maminkám a taťkům, nejsou sami ač by nemuseli? Nekompenzují si na těchto akcích potřebu nějakého kontaktu? Co vlastně dělají mladí příbuzní když zjistí, že si babička na akci koupila umělou deku ,,z pravého ovčího rouna'' nebo čtyřvrstvou patentovanou pánev s hrncem za 30 000 Kč? Jak to, že ti lidé toho mají doma plné skříně? To nejsou věci z jednoho nákupu... Proč je někdo nezastaví, proč jim někdo z dětí či vnoučat nepomůže? Problém tedy jde mnohem dál a nejde jen o mistrně vypracovanou marketingovou past na seniory. Po dovysílání dokumentů řada firem nabízející své zboží na prezentacích padla a dobře tomu tak. Jenže čert nikdy nespí. Kladu si otázku co vymyslí naše ,,podnikatelské'' mozky hovící si v zámečcích dál? Lví podíl na tom má Silvie Dymáková a velký dík jí za tento dokument. Kladu si otázku co dělala policie, ČOI a další instituce ? Naše země má prachbídné zákony, často jen lehce přepracované ty z dob komunismu. Naše děti chráníme seč můžeme před nástrahami zlého a divokého světa kolem, ale seniory ne. To je důvod k zamyšlení. Dal bych o hvězdu navíc, ale vadil mi tam Vetchý. * * * (01.10.2013)

Výstižný odraz konzumného nacizmu. Vyťaženie nákupného segmentu vekovej kategórie 60+ používa metódu cukru a biča. Pripomína koncentračné tábory. Bachári - predajcovia, umiestňujú mučiace hračky zázračnými lotériami medzi zajatcov-výhercov. A keby niekto z víťazov lotérie namietal, tak ho arogantne odrazia. Rovnako arogantne odrazia iné námietky: "Veď prišli dobrovoľne, aj si za to zaplatili!" Starčekom a starenkám sa vlastne páči, že niekto sa o nich ešte zaujíma. Zapíšu si poznámky, prepočítajú straty a zisky a o týždeň vyrazia na výlet znova. Veď to platenie na splátky je len taká odložená zodpovednosť. Keď sa splátok nabalí tak zo desať, exekútor ich z toho vytiahne a aj sa postará o chalúpku. Dokument nie je dôsledný, no podstatné zaznamenáva. Ba myslím, že sa už pripravujú aj nejaké legislatívne zmeny. Čo je argument proti často používanej fráze, že "Film nemá šancu niečo zmeniť". Iste, nezatína do vysokých poschodí korupcie a podvádzania, ale do šedej medzizóny, kde počas socializmu stáli mäsiari, krčmári a taxikári. Ak by tu nevládol fašizmus konzumu, tak podobné akcie by boli neprípustné ako celok. Ich existencia drakonicky pokutovaná-miliónové pokuty by uťali podobné vyčíňanie. Podobnému postupu ale chýba spoločenská dohoda. Obdobné šmejdenie prebieha totiž na každej úrovni, vždy inými metódami, v závislosti na cieľovej skupine. Banky lákajúce mladých na založenie účtov oslobodených od poplatkov. Internet aj telka je preplnený superzdravými matracmi, ultraliečivými rastlinnými výťažkami zaručujúcimi matuzalemovský vek a herkulovské zdravie. Dovolenkami za neuveriteľne nízku cenu. Výhodnými zľavami na autá a tak ďalej a tak podobne. Predmetom nákupu sú vždy predražené šmejdy. Spoločnosť si ale voľká v tom, že v akom úžasnom svete si to žijeme. Veď áno žijeme. Skvele to bezprostredne po revolúcii zhodnotil český filozof, spisovateľ a básnik Egon Bondy, keď v básničke nazvanej "Po listopadu 1989" z 20. decembra 1989 napísal, citujem: "Jak jste věřili ve svobodu // A zbyla z ní svoboda obchodu// t. j. podvodu". (02.10.2013)