Kanály

Wajdův památník varšavským povstalcům. První půlhodina působí trochu moc strojeně a pateticky, ale následné bloudění v kanálech už nepříjemně zalézá pod kůži. Režisér stačí hned na začátku celého příběhu prozradit, jak hrdinové skončí, takže se nad vším děním vznáší zvláštní osudová, bezvýchodná nálada. No děs. Některé výtečné filmy člověk nechce vidět dvakrát. (08.11.2008)

Kanály sú rovnomerne rozdelené na dve odlišné časti. Na časť tam vonku a na časť tam dole. Tá prvá je pravý vojnový film, tá druhá klaustrofobická "road movie" varšavskými kanálmi. A tiež aj zaujímavejšia a napínavejšia. Dôležitým postrehom je fakt, že Nemci tu sú nielen akési typické anonymné zlo, ale my ich počujeme iba prostredníctvom výstrelov a vôbec nevidíme. I keď aj tu si treba počkať na tú správnu chvíľu. Kanály sa preslávili aj úvodným komentárom, prezrádzajúcim záver filmu. Či je to dobré dramaturgické rozhodnutie, alebo vám to prekazí záverečné prekvapenie, je na každom individuálne. Jednotlivé vyústenia však v sebe skrývajú dostatok napätia a prekvapenia tak či tak. (25.07.2016)

Vyznění filmu je maximálně depresivní – celé Varšavské povstání je samozřejmě utopeno v krvi. Není překvapením (a snad ani spoilerem), že hrdinové tohoto filmu vesměs pomřou... nebo se dá jejich smrt brzy očekávat. Zajímavé je to, že Němci zde nejsou vykreslováni tak démonicky, jak by mohli být, vzhledem k tomu, že během povstání naprosto nemilosrdně vraždili i civilisty; ženy i děti. A ještě překvapivěji působí to, že se zde Wajda strefuje do samotných Poláků. Snímek působí příběhem i zpracováním velmi realisticky - vliv italského neorealismu je naprosto zřetelný. Kromě toho vycházel Jerzy Stawiński při psaní scénáře z vlastních zážitků z války. Druhým inspiračním vlivem byl německý expresionismus, který se zase promítl do způsobu nasvícení. Jedná se o nepříliš známou, ale (hlavně teda pro Poláky:) dost důležitou kapitolu dějin, která si takto kvalitní filmové zpracování zasloužila. Kanály nejsou geniální, ale na svou dobu se jedná o pozoruhodný počin. Bluntmane: Nenávidíš filmy, "které svůj veškerý dramatický potenciál odprásknou v prvních pár minutách tím, že nám řeknou, jak postavy dopadnou na konci"? Já to cítím podobně, jedná se v podstatě o spoilerování ze strany tvůrců, ale argumentovat tak u historického filmu, jehož děj (i přes, jak říkáš, patetické dialogy) poměrně věrně rekonstruuje události Evropských dějin 20. století je trochu na hlavu. Jo a film je "sračka, nejen proto, že v nich brodí hlavní hrdinové"? Jak úžasně vtipný postřeh. (22.01.2012)

Polský film nemám tak v hledáčku jako jiné kinematografie, ale musí se uznat, že Polsko mělo svá období, kdy bylo silné. Tohle představuje film "Kanály", který ukazuje polský odboj, který se ukryl v kanálech Varšavy. Přitom je to ale velmi dobré lidské drama, které spojuje do jednoho celku s politickou a historickou situací. (21.04.2017)

I několik let po skončení druhé světové války byly vzpomínky na hrůzy a utrpení stále dost živé a A. Wajda brilantním filmařským umem tyto rány znovu rozjitřil. Navrací se do Varšavy roku 1944, kdy při místním povstání hrstky odvážlivců bojovaly proti početné německé přesile. Na pozadí jedné roty tak mapuje tuto smutnou historickou událost, přičemž se oprošťuje od jakéhokoliv patosu a k věci zaujímá střízlivé stanovisko. Klaustrofobní prostředí podzemních kanálů, kam byli hrdinové odboje nuceni se stáhnout, navozuje realistickou tíživou atmosféru, v níž režisér vypichuje vybičovanou psychiku demoralizovaných vojáků. Sklíčenost dobarvuje i neustále temným prostředím, kde v několika záběrech ani nezjistíme, co se pořádně děje. I přes tolik let, kolik uplynulo od jeho natočení, si stále udržuje statut, jenž ho řadí k nejvýznamnějším dílům polské filmové školy. O jeho kvalitách by mohlo vypovídat i to, že v roce 1957 získal na MFF v Cannes Stříbrnou palmu. (17.10.2004)