Byt

O tom, že Wicker park je remakem francouzského L'Appartement jsem se dozvěděl až dlouho po tom, co jsem jej několikrát viděl. Není proto divu, že jakmile jsem se tuto (pro mě) novinku dozvěděl, ihned jsem si původní film sehnal a zkoukl. DÁLE SE MOHOU VYSKYTOVAT SPOILERY! Film je rozhodně pomalejší (řekl bych evropštější) a možná to je tím, jak moc mám rád Wicker park, ale zkrátka ten "americký drive" se mi asi zamlouval více (většinou tomu tak u mě bývá naopak) - toto ale není veliká výtka, spíše takový fakt. Ústřední trojúhelník Cassel - Bellucci - Bohringer je obsazen skvěle (Cassel je vážně charismatický a Bellucci je prostě kráska s nohami až na zem - Bohringer jsem dosud neznal, ale do role padla dokonale). V průběhu filmu jsem byl "díky" znalosti děje připraven o momenty největších překvapení - což ale vedlo k šokujícímu závěru, který jsem tedy opravdu nečekal (říkal jsem si "počkat, počkat.. proč jede za ní?"). Asi lepší uchopení lidské duše, přesto musím říct (a už cítím tvrdost těch kamenů, které se na mě sesypou), že Wicker park si mě získal víc (jen o drobný stupínek). Možná to je tím, že jsem si ho tak oblíbil a L'Appartement prostě přišel až po něm - možná ne.. (11.06.2011)

Výnimočný film, kde sa mieša minulosť s prítomnosťou, pravda s klamstvom a Láska s vypočítavosťou. Zaujímavo vytvorený scenár, aj samotné spracovanie, ktoré svojou štruktúrou tak trochu pripomína Shakesperove hry (obzvlášť Sen noci svätojánskej). Samozrejme mi to nedá neporovnať aj s americkým remakom Wicker Park - a musím uznať, že americká verzia sa mi páčila oveľa viacej, či už hereckým obsadením, lepšími dialógmi, alebo aj samotným spracovaním deju. Čo sa týka toho koncu - oba mali čosi do seba, ale popravde som neni spokojný ani s tým americkým, no ani s francúzskym (jeden príliš happy, druhý trochu nezmyselný). Každopádne v oboch verziách bola mojou srdcovkou Alice, aj keď bola svojim spôsobom tá najväčšia manipulátorka - ale z Lásky! No musím uznať, že Rose Byrne sa mi v porovnaní s Romane Bohringer páčila oveľa viacej, dokonca by som povedal, že bola takmer dokonalá. (14.08.2013)

Pokud mají Francouzi mindrák se Shakespeara, tak tenhle snímek jim ho nevyléčí, protože je to dost nepovedená odpověď na Večer tříkrálový. Prohazování citů mezi dvěma dvojicemi zamilovaných funguje v divadelní hře, kde se o to postarají kouzla, ale v současném světě neustálé nepravděpodobné emocionální zvraty vyvolávají leda smích. ____ Počáteční hledání ztracené lásky nejprve vzbuzuje napětí, ale po čtvrt hodině začíná nudit a dá se brát jako reklama realitní kanceláře na netradiční byty v Paříži.________ Druhá polovina snímku má téma "miluje mne, nemiluje mne - miluji ho, nemiluji ho" přičemž se tyto city střídají tak často, až to otráví a já se musela čím dál naštvaněji ptát: Proč si, sakra, nezvavolají a nevysvětlí si to?!!_____ KOUSEK DĚJE - Když se Max v závěru rozhodne pro dívku mimo předtím neustále obehrávaný čtyřúhelník, pochopila jsem to tak, že už toho má taky dost a chce pryč z těch nesmyslných motanic. /3. 5. 11./ (03.05.2011)

To bolo teda rozhodnutie. Pozrieť si BYT týždeň po WICKER PARKu. Boli chvíle, kedy som to maximálne oľutoval, pretože som sa (časovo) obral o momenty prekvapenia, ale zase som si pri sledovaní povodnej verzie s týždňovým, t.j. krátkym odstupom doprial toľko úsmevu, že až. Francúzska verzia je totiž fakt európskejšia, je to dokaz rozdielu medzi "terminus techniKUS" EURÓPSKY a AMERICKÝ prístup (a nejde len o záver). Posobí banálnejšie (je o 8rokov mladšia), nevinnejšie a menej efektnejšie (rovnaký text v zátvorke), psychologicky ale /tým pádom/ prepracovanejšie (bez textu do zátvorky) a istým sposobom fatálnejšie (čím pochopiteľnejšie). Najmä postava Alice tu dostáva väčší priestor, takže vďaka FRA verzii som dostal presvedčivejší dokaz o tom, PREČO !!! DOPORUČUJEM ! Po druhýkrát tento týždeň musím napísať, že oficálny text distribútora je totálne mimo ! (15.06.2009)

Po stopách Moniky Belucci, tentokrát nevědomky na originál, ze kterého vyšel Wicker Park. Vincent Cassel je dobrej, ale to samé si o sobě zaslouží říct Josh Hartnett, ženy jsou v obou případech stejně tajemné a půvabné, jen ten Matthew Lillard je o poznání výraznější typ než Jean-Philippe Écoffey. Nemám rád remaky, ale nepoměr v počtu hlasů u originálů a americké kopie je zarážející. (05.10.2011)