Deset malých běloušků

Příjemně absurdní komedie z dob, kdy ještě bylo možné být politicky nekorektní. Na zámku hraběte Liera se schází skutečně smetánka tehdejších komiků a po vzoru Deseti malých černoušků postupně mizí ze scény - a mezitím si mezi sebou kolegové uštědřují různé rýpance, kterým dominuje právě absurdní humor v některých dialozích a hláškách. Jednotlivá úmrtí jsou proložena videoklipem z vystoupení těch, kteří právě odešli - až najednou zjistíme, že jsme dostali k ještě absurdnější pointě, jež však nemá až takovou sílu. Ale spousta nápadů je zde skvělých - sluha na provaze, pastičky na myši, větrací otvor, "tohle už nebude potřebovat", "to jsou ruské kukačky?" apod. Vlastně to bylo celé takové příjemné, člověk se u toho nebude válet smíchy pod stolem, ale celou dobu jemně usmívat a bavit se. Škoda jen, že na panu Lírovi je znát, že snímek točil krátce před smrtí. (11.01.2019)

Pokleslá televizní parodie na pokleslé detektivní braky, z pera v té době již pokleslého Ivana Mládka, jako výstavní tabule tehdejšího výkvětu televizní zábavy. Pánové komici Šimek, Sobota, Kaiser, Krampol, Budín, Holzmann, Lábus, Wimmer a Mládek plus Jiří Císler (nic ve zlém, ale i přes účinkování v geniální Sešlosti, beru pana Císlera jako herce (bohužel nedoceněného) a ne regulérního baviče), jako postupně umírající narozeninový hosté na komorní oslavě pomstychtivého hraběte (J.Lír), kterému všichni jmenovaní před lety……..(ale to bych prozradil zápletku). Zatím co pánové humoristi jeden po druhém opouští tento svět, přeživší se s nimi pomyslně loučí zhlédnutím záznamu některého z jejich vystoupení, který měl každý z pozvaných povinnost donést jako prezent hostiteli. A tak na nás čeká Mládkova zpívaná groteska Muž, který vidí vedle, Holzmannova a Budínova recitace Kytice, Můj ideál z Lábusova a Kaiserova „Kouzelníka“, rozhovor s barcelonským olympionikem Šimka a Krampola, Sobotova lekce zašívání děr v punčochách, Wimmerova otrávená Ostrava a Císlerem počeštěná Amstrongova A kiss to build a dream on. (19.09.2012)

Krásný artefakt své doby. Desítka tehdejších komiků se sešla v parodii Agathy Christie střihnuté tradičním střihovým pořadem normalizačního typu. Hodně hlášek odkazuje na laciný revoluční humor, ale celkově setkání Mládka, Šimka + Soboty + Krampoula, Kaisera s Lábusem, Budína s Holzmannem a Císlera s Wimmrem lze považovat za historicky cenný materiál. Taky proto, že tu hrají sami sebe a každý tu nabízí jednu scénku ze svého repertoáru (na VHS). Pro dnešního diváka je to jinak samozřejmě passé, sběratel devadesátek si ale smlsne. (25.11.2021)

Největším paradoxem na této parodii je, že jsem se bavil u těch kazet, které hostitel pouštěl ostatním hostům po smrti někoho z nich. Protože hraný děj v panství už tolik vtipný až na pár situací nebyl. Herecké obsazení bylo v pohodě – většinu z nich mám opravdu rád, ale prostě mi to zas až tolik nesedlo. Jsem z toho dost na rozpacích, ale spíš se přikláním k průměrnému ohodnocení. Přece jenom jsem čekal něco lepšího. (24.01.2021)

Typicky mládkovský "vtipně" trapný (trapně "vtipný") úvod s hrabětem, sluhou na špagátu a opilým Jiřím Krampolem mě trochu vylekal, ale zbytek už byl mnohem lepší. Jedna smrt lepší než druhá, asi nejvíc se mi líbil konec Felixe Holzmanna... No a vůbec ta možnost vidět všechny zúčastněné pány pohromadě byla výborná. Škoda jen, že hraběte nehrál někdo jiný než bezvýrazný Jiří Lír, který se mi příliš nezamlouval. (17.09.2012)