Křižník Potěmkin

"Křižník Potěmkin" mi vyrazil dech. Čekala jsem, že to bude sice pěkná klasika, ale podle data vzniku, že se mám obrnit trpělivostí a tolerancí, přece jen dnešní divák je uvyklý na docela jiný typ filmové řeči. Jak osudově jsem se pletla. Snímek funguje perfektně dodnes, že už je to 80-ti letý stařeček poznáte jen podle toho, že je němý. A je až k nevíře, jak dnešní filmaři z této klasiky čerpají a opisují. Nemyslím tím jen onu slavnou scénu s kočárkom na schodech, ale vůbec skoro každá druhá scéna je dodnes živá (třeba jak kamera sleduje nohy jdoucí ze schodů na lodi apod.). I když tento film zaujímá pozitivní postoj k bolševické revoluci, vůbec mi to na něm nevadí. Je to rozhodně méně nepříjemné, než americké PP (patetismus & patriotismus). "Křižník" je skutečně dokonalý, co víc říct... (27.01.2006)

Další z filmů, k nimž se musí přistupovat s ohledem na jeho stáří. A další film, který tyto ohledy vlastně vůbec nepotřebuje. Film je sice propagandistický, nicméně takhle umně dělaná propaganda má i po téměř devadesáti letech své opodstatnění. Sergej Ejzenštejn zde předvádí takovou jízdu, jaká do té doby k vidění nebyla a i dnes se z rychlosti střihu nebo z použití kamery můžou leckteří filmaři učit... Scéna na Oděském schodišti je neskutečně sugestivní a masakr je zobrazen s patřičnou krutostí. A kamera právě v této scéně neuvěřitelně září. Dlouhé jízdy s prchajícím davem jsou vážně pastvou pro oči. Film sice dopadl jinak, než jak tomu bylo ve skutečnosti, nicméně to nic nemění na neuvěřitelné profesionalitě, která dává na frak mnoha dnešním, mnohem dražším snímkům, které pracují s technikou o mnoho desetiletí vyspělejší. Potvrzuje tak teorii, že skutečně talentovaný filmař zázračné technologie nepotřebuje. Má-li co sdělit (a v tomto případě i ukázat), sdělí to... P. S. Je neuvěřitelné, jak dobře funguje kolektivní herectví. Díky tomu většina herců hraje civilně bez obrovských divadelních gest, která němý film vyžadoval. To je další z řady obrovských plus, jimiž film oplývá. (07.03.2012)

Ve filmu je jasně vidět rozvrstvená společnost - námořníci jako proletariát, námořníci buržoazie carovi vojáci. Vzpoura vznikne asi ve 25. minutě filmu. Potom co je Vakulinčuk mrtvý, nastoupí na jeho místo revoluční masa. Scéna na schodech "oděsské schody" je jedna z nejlegendárnějších scén světové kinematografie , stokrát probíraná. Film má sílu i po sto letech a to díky technice (vidíme zde všechny druhy filmové montáže). (23.11.2017)

Jedno z najznámejších diel z čiernobielej, nemej éry. Aj keď je to po obsahovej stránke silne propagandistický snímok, natočený na objednávku Sovietskej komunistickej strany, i tak sa jedná o mimoriadne kvalitný film. Forma, ktorú tu použil režisér Sergej M. Ejzenštejn si zachovala svoju pôsobivosť a dramatičnosť aj pre dnešného diváka. "Krížnik Potemkin" je revolučný nie len čo sa týka obsahu, ale aj toho ako sa zapísal do dejín svetovej kinematografie. **** (28.10.2009)

Dvojí verze slavného filmu doznívající leninské éry dvacátých let úzce souvisí s dnes již historickým rozmachem Ruska v první čtvrtině minulého století. Nejen Ejzenštejn, ale i Tatlin, Blok, Majakovskij, Mandělštam ... podlehli kouzlu sloganu sociálního experimentu a vložili do jeho prosazování z přesvědčení, dobrovolně své nejlepší síly a schopnosti. Právě tato verze vzmachu prvního období bolševického státu byla později buď cenzurována, nebo ikonizována ve své stalinské dezinterpretaci. Zhruba tak lze podat vysvětlení zázraku, který způsobuje, že film, vzniklý vlastně na základě tendenčního zadání, zůstává a zůstane vrcholnou uměleckou událostí nejen doby svého vzniku, ale i sto let poté. Zejména původní rekonstruovaná verze, přesně zachycující skutečný ráz první ruské revoluce, její demokratická východiska, je nenapadnutelnou apotéozou pokroku a revolučního zvratu jako přirozeného řešení excesů stále hloupějších a krutějších lumpenelit kolem carského dvora. Obrazová báseň - tak se jeví nevšední dílo i téměř nepoučenému divákovi - strhává od prvních obrazů, okének filmu. Opakovat opakované o slavných scénách, skvělé kameře, invenčním střihu, strhujícím hudebním doprovodu rekonstruované verze se jeví jako nošení dříví do lesa. Prospět hůře filmu, který si své diváky nachází - a nadále nacházet bude - by už asi nešlo. (02.12.2007)