Bronenosec Poťomkin
Krížnik Potemkin
Battleship Potemkin
Battleship Potemkin
Battleship Potemkin
Battleship Potemkin
Battleship Potemkin
Režie:
Sergej M. EjzenštejnHudba:
Edmund MeiselVOD (1)
Obsahy(1)
Klíčové události revolučního roku 1905 zobrazuje v jednom z nejslavnějších filmů všech dob průkopník světové kinematografie Sergej Ejzenštejn. Po vzoru antické tragedie režisér rozdělil film do pěti dějství a hrdinou svého dramatu učinil zástup lidí tvořících dějiny. Vše přitom odstartuje vzpoura na křižníku Potěmkin, která ve městě Oděse probudí revoluční atmosféru. Protesty proti představitelům starých pořádků gradují a strhující souboje, které dodnes berou dech, mohou začít. Autentickou atmosféru podtrhuje dramatická hudba Dmitrije Šostakoviče a davové scény, na kterých se tehdy podílelo přes 10 tisíc komparsistů. (Řitka video)
(více)Recenze (331)
Kriznik Potemkin je film z roku 1925 a je az neuveritelne,ze na tu dobu je to tak kvalitne natocene,nadcasova zalezitost s vybornou hudbou,kamerou a niektore sceny boli fakt perfektne,klobuk dole pred byvalym ZSSR,jednoznacne si to zasluzi plne hodnotenie...:-) ()
Obrovský film. Začátek je geniální, kamera a střih je po celý film naprosto odzbrojující a režie je opravdu mistrovská, takhle mě ještě němý film nedostal, scéna na schodech je dechberoucí a dokonale zorganizovaná, proč sem psát stovky slov chvály, když tohle o tomto filmu každej ví? ()
Technické kvality snímku se nedají upřít, bohužel v porovnání se Stávkou došlo ještě k většímu zploštění postav a děje. Chápu, že to byl požadavek doby, nicméně to i tak minimálně v mém případě kazilo dojem z filmu. ()
Nevím, nebýt červů v úvodu a oděsských schodů skoro v závěru, asi bych si toho moc nepamatoval. ()
Film je rozdělen do pěti tematických částí, které jsou pojmenované (1. mužstvo a larvy, 2. drama na lodi, 3. mrtvý volá po spravedlnosti, 4. oděské schody, 5. setkání s eskadrou). Každá část má určitý motiv, postupně dochází k vývoji děje, přibývá dramatických okamžiků. Počet a vývoj jednotlivých částí tvoří paralelu s Aristetolovou strukturou tragédie (1. expozice, 2. kolize, 3. krize, 4. peripetie, 5. katastrofa). Dvakrát je použito prolínání záběrů (oběšenci na ráhnu, plná/prázdná paluba). Autor využívá rytmiky (pochod vojáků na Oděských schodech je odlišný od délky pravidelné montáže), opakování záběrů (také na Oděském schodišti, opakující se záběr na pochodující vojáky) a umělé prodlužování děje (scházení Oděského schodiště vojáky je delší než by odpovídalo skutečnosti). Při dramatických okamžicích ve filmu dochází k rychlému střídání záběrů (pochod vojáků vs. útěk davu) a pohledu z různých úhlů. Dalším prvkem, který se často objevuje je hra se světly, kdy na bílém osvětleném pozadí jsou vidět pouze obrysy postav nebo objektů, případně scéna zahalená do mlhy. Ve filmu se neobjevují konkrétně pojmenované postavy (až na výjimky, např. Vakulinčukov), většina postav je anonymních nebo tvoří dav. Děj filmu není historicky přesný, je zkreslen propagandou, mrtvých na straně „dobrých“ je minimum. Zajímavě působí postava kněze, která svou vizáží (jak vzhled, tak i oblečení) připomíná ďábla. Kněz ztvárňuje církev, její moc a zkorumpovanost. 1. mužstvo a larvy Úvod do příběhu, detailní seznámení s červivým masem, ze kterého je uvařen boršč, který posádka odmítá sníst. 2. drama na lodi Neuskutečněná poprava námořníků, kteří odmítli jíst boršč, následuje vzpoura, kdy je zabit Vakulinčukov, který vyvolal vzpouru. 3. mrtvý volá po spravedlnosti Vakulinčukov je vystaven v Oděse, zástupy lidí ho chtějí spatřit. Na sobě má ceduli s nápisem „zabit pro lžíci boršče“. 4. oděské schody Masakr na Oděském schodišti, matka se zastřeleným chlapcem, skákající kočárek, střelba Potěmkinu na divadlo. 5. setkání s eskadrou Setkání Potěmkinu s admirálskou flotilou, nepadne jediný výstřel a křižník Potěmkin odplouvá na volné moře. ()
V první řadě nechápu, proč to tolik lidí pobuřuje. Ideologickým posláním filmu je sociální revoluce v rukách lidí, kterým není jedno, že se nechávají ojebávat, co je na tom špatnýho? Historie 20.století je druhá věc, ale Potěmkin vznikl v roce 1925, není to žádná populistická sračka z padesátek, nebezpečný to je asi stejně jako jakejkoliv jinej film ukazující jakékoliv zřetelné ideové názory, třeba Moore nebo Parker jsou na to experti a stejně to nikdo moc neřeší. Z filmařskýho hlediska jde jinak samozřejmě o nadčasové a geniální dílo: úvodní expozice, scéna s kočárkem, použití anonymního davu místo jasnýho hlavního hrdiny, ten střih, světlo, hudba... společně s Kanem asi nejzásadnější snímek historie filmu, už jenom proto by si to zasloužilo plný kotel hvězdiček. Tu jednu srážím víceméně za ne úplně šťastně vyřešenou prostřední pasáž, která víc než co jiného připomíná černobílého Fliegaufa:), což samo o sobě samozřejmě nevadí, ale v kontextu toho emotivního, akčního a monumentálního zbytku to působí spíš rušivě. Na plnou hubu: tak 20 minut toho filmu nudí, což je při stopáži 75 minut poměrně problém. Geniální zbytek nikdo nebere, ale zvládnout narativní gradaci není záležitostí techniky, to věděli už někde v antice. ()
No není to krásné, moci se na chvíli oddat bezostyšným interpretačním zkratkám a odzbrojující prvoplánovosti? Anebo sovpornu, по вкусу. ()
Ak si niekto mysli, ze klipovity strih vznikol vdaka MTV, nech si pozrie toto nadcasove dielo. Neskutocny strih (nie su vynimkou ani 3 zabery za sekundu), skvela kamera, nove filmarske postupy a genialna hudba, ktora zenie dej dopredu a robi z filmu akcny kusok. Pritom sa jedna o nemy film. Scena na schodoch ma fakt uchvatila a celkovo som bol velmi milo prekvapeny. Vsetci za jedneho, jeden za vsetkych! ()
Kvalitný film, ktorého príbeh rozhodne stál za sfilmovanie. Scény na vode sú skvelé, avšak za záver musím zraziť hviezdičku. Čarovno nemoty sa s blížiacim koncom vytrácalo. ()
Vzhledem k době, místu a okolnostem vzniku určitě velmi významný snímek. Místy zajímavá práce s kamerou a nenudivý děj se spoustou střihů. Je ale vidět, že na počátku kinematografie byl každý rok nesmírně znát, protože o pár let později už vznikaly filmy, které se nestydím označit za klenoty kinematografie což si u Potěmkina tvrdit určitě nedovolím. Viděna verze pro českou televizi s českou předmluvou a dovětkem a hudebním doprovodem, Director´s Cut bych na jeden zátah asi nezvlád. ()
jedna hvězdička dolů, protože přece jen je to propaganda. I když v podstatě geniální. ()
Ja neviem či sa to smie, ale ja som vlastne videl len scény "Povraždenie Židov" a "Kočík na schodišti" (Celý film si pozrie zanedlho). Ty brďo, na mňa to pôsobilo hodne nadčasovo. Na tú dobu nevídane rozpohybovaná kamera, strih, o ktorom sa iným režisérom tej doby hádam ani nesnívalo ... no neviem po 80 rokoch o veku filmu hovorí snáď len to že je čiernobiely a nemý. ()
Pro mě je to za tři... oproti třeba Vozkovi smrti anebo Metropolisu... ()
Já mu dávám pět jasných. Je to skvost, ale nic pro mě. ()
Co dodat, jde o jedno z největších děl filmové historie, které se právem promítá snad na všech filmových školách na světě. Geniální vizionář Ejzenštejn po Griffithovi a jeho mystice obrazu naplno obdařil kinematografii mystikou střihu. Montáž Křižníku je pečlivě zkompovaná, expresivně dialektická, asociativní. Kamera celý děj, spočívající v revolučním hnutí mas proti diktátu feudální menšiny, snímá z dodnes fascinujících poloh. ()
ach kamera střih hudba bla bla bla pěkná nuda ()
Nebyť tohto diela, dnes by kinematografia nebola tým, čím je. Réžia, kamera, strih sú revolučné ako sám námet. Masové scény sú dokonale načasované, no je tu jedna vec, ktorá mi prvú polovicu neuveriteľne liezla na nervy - titulkovanie. Titulky boli v každej minúte snáď dvoje a pritom sa mnohé dali bez problémov vygestikulovať a zahrať. Videla som nejeden nemý film a pri žiadnom s nimi nebol problém. Mnohí ľudia hovoria, že Metropolis mal pár mesiacov vyčkať a byť zvukový, no pri tomto filme som mala päťnásobne silnejší pocit (i keď, pravda, v 1925 mohli o zvuku ledaže snívať). Stopáž utiekla ako strela z dela, takže nuda to určite nebola. Nebyť pamätnej scény na schodoch Odesy, zrejme by som šla o * nižšie. 88% ()
Křižník Potěmkin je jeden z nejlepších filmů němé ery. Zůstal pro mě ohledně námořních filmů překonaný pouze párkrát. Je to vynikající příběh na pozadí Ruské revoluce. Sergej M. Ejzenštejn stvořil vynikající dílo, a především díky Potěmkinovi a částečně i Oktyabru, se stal jak sovětskou tak i celosvětovou režijní legendou V tomto snímku nám až detailně předkládá podmínky námořníků, které jsou natolik nesnesitelné, až vyústí ve vzpouru. Scény jsou velice zručně natočené a člověka, narozdíl od některých jiných němých filmů, skutečně nenudí. Jsou zde dnes již kultovní scény, jako je ta s kočárkem na schodech. Filmu přihrává do karet i to, že se zakládá na motivy skutečné události, která se odehrála 27. června 1905. Film jsem viděl i s nějakým otřesným českým úvodem o budovatelství a revoluci, ale tím si nenechám dojem zkazit. Celkově bych film určitě doporučil i těm, kteří se na němé filmy nedívají. Je to skutečné umělecké dílo. ()
Líbil se mi rychlejší střih a záběry byly krásně kompozičně a výpravně připraveny. No a ten komparz? Masy a davy lidí utíkající, burcující a nakonec sjednocující se. Líbila se mi pointa. A na konci vrcholící napětí. ()
Vzpoura na ruském křižníku Potěmkin se stala námětem němého snímku, který figuruje ve většině žebříčků nejlepších filmů všech dob naprosto zaslouženě. Příběh o vzpouře, která se přelije do oděských ulic a vyvolá krvavě potlačenou demonstraci, je zachycen v několika dramatických výjevech, z nichž nejslavnější je jak všichni víme, masakr na schodech. Davové scény jsou prostříhávány působivými, často drastickými detaily - žena zasažena do oka, červi ve zkaženém mase či proslulý záběr kočárku, řítícího se dolů po širokém schodišti. To vše v němém filmu, který vám řekne víc než stovky mluvených... ()