Ivan Groznyy
Ivan Hrozný I.
Ivan the Terrible, Part One
Obsahy(1)
Ivan Hrozný je jedním z nejcitovanějších historických, respektive životopisných podobenství. Sergej Ejzenštejn ho natočil jako mohutné drama o prosazovaní progresivní státotvorné myšlenky nelidskými, násilnickými a totalitními prostředky a o postupné deformaci a diskreditaci nejen této myšlenky, ale i samotného jejího nositele. Film zobrazuje období vlády ruského cara Ivana Hrozného v 16. století, což byl v primitivním Rusku ještě temný středověk. První díl zachycuje období, kdy bylo Rusko rozděleno na knížectví. Tehdy se sedmnáctiletý Ivan Vasilievič, moskevský kníže, nechal korunovat na cara celého Ruska a tvrdě vyžadoval poslušnost bojarů. Ejzenštejn v tomto dramatu o morálních dilematech a moci usiluje o jakousi syntézu obrazu a zvuku. Vychází z historických faktů, ale podřizuje je své autorské představě. V centru pozornosti je postava cara a jeho vnitřní konflikty. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (48)
Navzdory tématu - velmi poetistické. ()
Popravdě, je pro mě docela těžké filmy jako Ivan Hrozný hodnotit. Je to starý a postrádá to pro mě aktuálnost, ten patos atd....Ale přesto. Bavilo mě to a při některých záběrech jsem byla doslova paralyzovaná, hypnotizovaná, přitavená do sedátka, je to zvláštní a nemám ponětí čím to. ()
Velkolepý sovětský film plný zahalené stalinistické propagandy. Dějiny pitvoří tak nestydatě pompézním způsobem, že to je snad až umění samo o sobě. Mistrovství světa ve lži. K čemuž nehledě, pak je to efektivní, výborně promyšlené vizuální představení "svého vlastního druhu". Něco jako takový ruský Metropolis (o dvě či tři desetiletí za světovým vývojem). ~~~ 76% ()
Filmový epos. Dlhá stopáž uberá na dynamike, príbeh nie je svižný ale to sú všetko vlastnosti, ktoré chceme vidieť v dnešnom filme. ()
Velkolepé drama o koulení očima… Divadelní atmosféra je nepochybně dána stářím snímku a stejně jako ona je od data vzniku odvislá i stylizace scénáře a jeho ideové vyznění. Nicméně film vyniká skvělou scénografií a výstavbou dílčích zápletek, přestože celek již tak koherentní není. Zaujme také dech beroucí vyvrcholení a (očekávaně) důkladná výprava. ()
Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1988/89. S hudbou Sergeje Prokofjeva se stává film nezapomenutelným. ()
Natočeno je to velice zručně, ale je to neskutečná nuda, bez žádných silných scén. ()
V další, problematičtější pokloně Stalinovi Ejzenštejn vyměnil Alexandra za Ivana a Němce za Poláky a bojary. O příběhu se tu dá sotva mluvit, spíš o jakémsi albu (velkolepých) fotografií z carova života; dramatičnosti se tu dosahuje - pomineme-li hudbu - vytřeštěnýma očima, gesty z dob němého filmu a panoptikálním nasvícením. Něco mezi "Kabinetem dr. Caligariho" a "Rudou carevnou". ()