Horký vzduch

V rámci letošního boskovického festivalu (2015) se filmová větev věnovala osobnosti scénáristy Jiřího Křižana, resp. jeho tvorbě (je autorem scénářů k takovým filmům jako jsou Stíny horkého léta, Signum Laudis, nebo Je třeba zabít Sekala). Zašel jsem si hned první den na Horký vzduch, tedy Křižanův úplně první scénář, a rozhodně nelituji. Geniální ucho pro dialog, představení postav na malé ploše prostřednictvím každodenních banalit, živé postavy tancují v horkém líném vzduchu přesvědčivý tanec o život (tedy hlavně Štěpánkova postava, ta na konci doslova). Navíc rozhovor s farářem je to nejvtipnější, co jsem letos ve filmu slyšel :-) Samostatnou kapitolou je obsazení. Ohromný Štěpánek, dokonalý Marvan, typický přicmrndávač Trégl - není co dodat, není co vytknout. Středometrážní laskomina! (18.07.2015)

Rovně...nabourá...normálně... 1) 24letý Jiří Křižan napsal svůj vůbec první filmový scénář, 42letý spoluscénárista Václav Gajer věc citlivě zrežíroval a 68letý Zdeněk Štěpánek či například 64letý Jaroslav Marvan podali přesvědčivé herecké výkony. K tomu Zdeněk Štěpánek: Jakékoli citové pohnutí, vzrušení, ať je to smích nebo pláč, dostavuje se ne vlivem textu či předepsanou poznámkou autora, ale vlivem hercova vnitřního prožitku, který musí sám v sobě vyvolat._____ 2) Za zmínku stojí společenské vzduchoprázdno, v němž se protagonisté pohybují. Komunikují jen mezi sebou, s ostatními mají vztahy narušené (Vojta) nebo vůbec žádné. Chundelatý pes a hospodský jsou jediní, kteří je berou na vědomí. Okolní již nesrozumitelný svět představují občasná auta projíždějící vesnicí. K jedinému, planému, kontaktu dojde s anglicky mluvícím řidičem._____ 3) Socialistický důchodce si za svých 315 Kčs mohl v hospodě koupit 185 x pivo desítku nebo cca 30 x vepřo-knedlo-zelo. Maně mi vyvstává na mysli Krylova píseň: Na krku staré káro a úzkost v hlase, když žebrá o cigáro, zlomí se v pase, namísto díků sklopí zraky a není třeba žalobce, když vidím tyhle lidský vraky, třesu se strachem před přízraky, že jednou ze mne bude taky důchodce ... (29.05.2014)

Zapomenutý snímek, ve kterém však Štěpánek ukázal, že byl opravdu kvalitním hercem. Zpočátku až komediálně laděný nudný život na vesnici, kde staří dědové, mající již všechny životní zážitky za sebou, vyplňují svůj závěr života plytkou zábavou v podobě sledování "rušného" provozu na návsi. Když je to přestane bavit, jdou spláchnout žízeň do místní nálevny, dají si pár šťouchů kulečníku a zdravotní štamprle. Jejich kamarád to má však těžké. "Žije si na vejminku", v místnosti, která snad dříve byla chlívkem, vařit mu musí pan hostinský a mladí by jej nejraději viděli někde v útulku. Smutný konec, marnost člověka spojená s konečným klidem. (10.01.2014)

Výborný Zdeněk Štěpánek v klasické atmosféře 60tých let. Jedinečný humor, ale i, musím použít to slovo, "nádherný" dramatický nádech. Několik pohledů na dědkovská léta s perfektními dialogy. Časy vejminku jsou ty tam a dožít v klidu, může být občas složité. Ovšem staré přátelství a obyčejná radost ze života, jsou silné medikamenty na dlouhý věk. Zásadní krok v tvorbě Václava Gajera. Osvícen novou vlnou, natočil po tomto ještě další dva snímky s šedesátkovou atmosférou. Po filmu Kateřina a její děti, kde se pokusil o skvělé psychologické, před-normalizační drámo z vesnice, a který se stal obětí nového, rudého koštěte, které nejen dobře mete, ale hlavně stříhá, se vrací ke své, režimem podporované, tvorbě nevinných, rodinných filmečků. Tento snímek lze tedy nazvat zásadním v režisérově filmografii. (01.10.2012)

Krátká povídka o životě několika „dědků“ na vesnici. Někteří se mají fajn, posedávají na návsi, pokuřují a vsázejí se o panáky a někteří se mají hůře a svádí líté boje o vajíčka se svoji rodinou. Pomalý a vlastně jednoduchý děj je proložen zajímavými dialogy, ze kterých občas vypadne nějaká ta „životní“ pravda. (28.11.2016)